Polní cesty

Vy, polní cestičky,
šedohnědé stuhy,
po tváři země
na všechny strany pruhy,
kolem luk zelených
políčka dělíte,
vesničky, chaloupky
vážete, pojíte...
Vy, polní cestičky
rozteklé do bláta,
slunce vás vysuší
polibkem do zlatova.
Koberec podzimu
listy vás maluje,
do bílé peřinky
zima vás přikryje...
Vy, polní cestičky
běžící do dáli
mých kroků obrysy
na vás mi zůstaly.
Dnes stíny vzpomínek
západem večera
dlouží se – balí se
pomalu do šera – – – –



Návrat 30. 8. 1999

Vracím se – – –
Vídeň zmizela
v dálce
jako se vše minulé
ztrácí – – –
Hranice –
Opět tvář
české země –
Vracím se,
kam??
Jako vždy
domů – – –
K Tobě,
česká krajino – – –
Mé jsou Tvé cesty,
políčka, vesničky,
byť méně uhlazené,
chudší,
byť tu a tam
oprýskané zdi
mluví o špatných hodinách.
Přece jsi však
krásná,
protože jsi domovem.
Miluji Tě,
jsi obdařena
vnitřním bohatstvím,
potem i úsměvy
mých předků.
Nemusíš být dámou
a zářit šperky velkoměst,
miluji Tě
v sukýnce luk,
v halence jehličí,
díváš se na mne
očima rybníků
a nabízíš mi
v mateřské dlani
drahokam
zvaný vlast.



Vánoce

Co jsou vánoce??
Ježíšek dětí –
"Co asi nadělí?"
Ozdoby stromečku
radost svou rozdělí.

Svíčky a pečivo,
Betlémské jesličky,
pastýři zpívají
Děťátku písničky.

Oslíček Ježíška
na slámě zahřeje,
ze stáje štěstí se
na všechny usměje.

Z perutí andělů
padá mír do světa.
Na poušti života
láska zas rozkvétá.

Kostely vyzvání
v půlnoční hodinu,
varhany vítají
křesťanskou rodinu.

Bůh k lidem přichází
na klíně matičky –
v očích se zalesknou
vzpomínek hvězdičky...

Srdce i duši svou
s přáním si podáme –
štěstí a lásku dnes
vzájemně rozdáme...



Tisíciletí
K ROKU 1999


Tisíc let
číslo "JEDEN"
bylo ve tvém znaku...
Co zrození i smrtí, událostí
leží zabaleno navždy
ve tvé éře vraku...

Tisíc let
počínal rok jménem čísla
JEDEN.
Tím zvukem
život všechen na zemi
byl veden.

Tisíc let – –
nekonečná zdá se řada
okamžiků.
V propast hodin
se navždy ztaví "JEDEN"
do zániku.

Tisíc let
jednička letěla galaxií
v našem světě.
Zvolna se rozpustí
jak loňské sněhy
v létě...

Tisíc let – –
počátky a konce všeho
bez rozdílu.
Éra čísla "DVA"
vstoupí na trůn času
do vesmíru.

Tisíc let – –
Za dveřmi zrodu "DVA" stojíme,
v porodnici...
Na rakev jedničky
se slzou vzpomínek i díků
zapalujem svíci...



Silvestr

Poslední den –
vzpomínkami voní...
Prožíváme je dnes
a zítra budou "VLONI"...

Poslední den
času, který míjí
a za několik hodin
bude historií...

Neodcházej ještě,
život s tebou zmizí
a přede dveřmi
stojí číslo cizí...
Neznámá řada
nových hodin, kroků...
My dobře čteme
knihu tvého roku.

Poslední píseň
zvuku tvého jména,
než věčnou minulostí
bude pohlcena.
Poslední úsměv,
tvého čísla znak...
Čas navždy spálí
víru na návrat...

Než zemřeš, zmizíš
v bezednosti času,
děkujeme vděčně
za života krásu,
za dar tvých hodin,
jež jsme prožili
a máme ještě
na chvíli –


(Výběr z tvorby)



Zpět