1)
Zahajují Chůdové kořeny, revue literatury a výtvarného umění, a jako předešlé subprojekty útvaru Litterate nebyly, ani Chůdové kořeny nejsou bonsají dobových paradigmatických vztahů a myšlenkových schémat současnou společnost limitujících. Neboť nečekají, až zkameněliny zvětrají, vrůstají Chůdové kořeny – přirozeně do kyberprostoru. Ze své podstaty nemohou jinak ani jinam. Kromě toho: schémata, byť by veletokem byla, vždycky zjednodušují, vždycky omezují a dokud jsou jedna druhým příjemná, domnělou nekázeň do řečiště nevpustí. Ostatně toho není ani třeba: povstávající kyberkultuře je každé řečiště příliš těsné, příliš mělké.
Pravdaže se surfařům přihodí, že potkají tu autory a příspěvky, které ne a ne vtěsnat do krabic z dvacátého století přinesených. Nám netřeba kartonu. Na cestu do celého životního prostředí vzali jsme si snášenlivý nadhled, a vězte, že právě ten netřeba nazývati provokací: v paralelním vesmíru, totiž kyberprostoru, sejde se kultura lidská s kulturami jinými a též inteligence lidská s inteligencemi jinými. Toť celá motivace Chůdových kořenů; a je to tak jednoduché!
2)
Je věčná věčnost, nebo nicota? Otázka, kterou se my lidé identifikujeme. Obrovský exodus člověka časoprostorem po nekonečně dlouhých hatích nepoznaností vede v moderních dějinách (astro)fyzika, ale v jak podivuhodné symbióze žije s ní mystické! A tak zatímco k Haně Gerzanicové přichází mystické mlhou, a ona v ní smysly chápe, dotýká se samojediného společného praživota, Jiří Grygar v předmluvě k českému vydání Barrowa Vesmíru plného umění připomíná, že "zcela nečekaně se v tomto století (myšleno je dvacáté) vynořilo nové kritérium správnosti vědeckých koncepcí, totiž jejich elegance nebo, chcete-li, krása. Ukázalo se totiž, že lepší vědecké teorie bývají bez výjimky ty, které jsou krásnější, jakkoliv je pojem krásy vědecky zdánlivě neuchopitelný, a zvykli jsme si jím poměřovat spíše díla umělecká." Tu už jako by se mystické chtělo podílet rovnou na stupnici příštích hodnot – ostatně každé neschematické a každé příští tomu bývá rádo.
(Stanou se snad krása vědění a vědoucí krása rovnou ideálem Inteligence, potažmo přímo ideálem vesmírným? Že by přímo (Hawkingova) kosmická cenzura zařídila právě takový kánon kánonů už od potřeskového Počátku?)
Život, který tento hlavolam možná rozplete, dozajista nebude moudrým po našem způsobu, ale povede právě kyberprostorem, protože Život, právě tak jako vesmír a jako kyberprostor-paralelní vesmír, se dosud rozpíná.
3)
Ve vesmíru kyberprostoru přibývá planet a galaxií. Internetový útvar Litterate je z takových. Tvořen – a to prosím berte vážně – lidmi a stroji, rozpíná se dynamicky: počtem subprojektů, účastníků i nepovrchním zájmem surfařů. Z jeho dnešního, ale už značného potenciálu duchovního a neméně značné invence tvůrčích individualit to právě naznačili, věřím, přesvědčivým způsobem: Hana Gerzanicová, Zdenka Bergrová, Lubomír Martínek, Bohumil Jirásek, Jiří Grygar a Stanislav Komenda.
Útvar Litterate už má dějiny. Po megabytech Chůdových kořenů jim připsali další kapitoly kmenoví i nově příchozí autoři. Z členů kolegia externích spolupracovníků první číslo Chůdových kořenů svými intermezzy vypěstili Zora Dvořáková, Klára Hůrková, Olga Nytrová a Dalibor Říhánek, Pavel Herot, Theofil Halama, Ota Ulč a Stanislav Komenda. Autorem kresby Chůdových kořenů je František Roman Dragoun.
Stanislava Komendu požádám, aby pronesl přípitek.
Na zdraví flexibilního krásného slova v kyberprostoru! Evviva!
Pořád mějme na paměti, oč tu běží. Diskutovaná globalizace přerostla v energii, kterou člověk sice vždycky konstatuje, ovšem ne vždy řídí. Odpradávna přizpůsobujeme, podrobujeme své chování objevům našich vlastních mozkových buněk – a na počátku třetího gregoriánského věku dorostli jsme v pořád ctižádostivé, pořád ale poslušné buňky globálního mozku. Vůli strojů naučila se respektovat vůle lidstva.
(Inteligence je jinou kategorií, než jsme až dosud bezmyšlenkovitě mysleli.)
4)
Než zamíříte do bloků a mezibloků Chůdových kořenů, přidám dvě tři poznámky technické. Předně nechť vás nemýlí, že Chůdové kořeny prorostly Galerií ZONTY, anketou Popaměti a ZONTY-edicí. Proklamováno již vícekráte, Litterate chce být literárně-výtvarnou reflexí objevů a možností (atro)fyziky, biovědy a kybernetiky. K finesám předešlým nutně přibyla další. Životnost minulého, ba vrůstání minulého do přítomnosti odrážejí tři zmíněné bloky již uzavřeného projektu ZONTY. Budou odrážet po celý rok letošní (všechny tři), po celý rok 2003 (ZONTY-edice) a pak smysluplně dlouho nejprve v paměti mozku globálního, později ve sbírkách knihoven a ústavů zákonem k tomu určených. (Vegetační období Chůdových kořenů potrvá pět let.) A propó: elektronicky i tiskem vyjdou několikasvazkové Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate, příspěvek pořadatelského Občanského sdružení V-ART do české národní bibliografie.
Písek
15. prosince 2001