1)
Počátkem letošního února jsem podstoupil cestu do Poříčína, přizván do hotelu Narcis: jedno z profesních občanských sdružení zde uspořádalo pořad k poctě dosud vše přeživších jubilujících. Ti na pozvánkách a plakátech označeni za účinkující. Omyl to nebyl – ani o nadsázku nešlo.
Moderování pojato jako televizní šou a univerzitní pedagog a literární vědec v jedné osobě přirázoval na jeviště v doprovodu múzy, oděné do svršků snad v lesích při cestě z Dubí nalezených, a bylo dobře. Naštěstí jsem musel na vlak, když hrozilo, že bude třeba i předhánět se v líčení tajů z vlastní tvůrčí dílny. Nevím, nevím, uspěl-li bych připomenutím Zweigovy mínky, že "z nespočetných nevyřešených záhad světa zůstává tou nejhlubší a nejtajuplnější tajemství tvoření (...) Ani básník ani hudebník nemůže okamžik své inspirace dodatečně vysvětlit. Je-li dílo jednou hotovo, pak umělec už neví o jeho původu, jak rostlo a jak vzniklo." (Svět včerejška) Ani biověda ani kybernetika ještě nejsou sto nápovědy, a budou-li, zprvu jen nemnohým...
2)
Neb stalo se, že vypočítáno bylo dílo mé, ale ani zmínka o díle elektronickém. Vskutku věrná ilustrace literární vědy a kritiky předstírající.
"... žádný problém týkající se literatury, a to znamená ani základní problém jejího poslání a její funkce v současné společnosti, nelze zjednodušovat. Oblast literatury a jejích vztahů k životu člověka a společnosti nelze redukovat na teoretické postuláty. Nelze ji také z oblasti umělecké tvorby převádět do utilitárních vztahů jiných nežli kulturních.
Myslím, že literatura zaskočená životním stylem lidského individua rozšiřujícího své životní prostředí o kyberprostor a v původním prostředí se vyrovnávajícího se zrelativizováním svých vlastních eticko-existenciálních postulátů má přespříliš často sklony kopírovat falešné, podvodné hodnoty Mediálního Mocnářství a že to dělá v přirozené touze připomenout se, v instinktivní obavě z obecného ignorování své výsostné schopnosti působivého filozoficko-etického sdělení. Z tohoto hlediska se zábavná šou v poříčínském hotelu Narcis vydařila: obecenstvo se zasmálo a aplaudovalo, otázkami neobtěžovalo, a exhibicionismus na pódiu se doúčinkoval až do stavu úplného libidního uspokojení. Všechny objektivní důvody ke všeobecné spokojenosti.
3)
"Povzdech" v prologu dnešního (m)editorialu nechť je pochopen naopak jako nadechnutí ke konstatování povstávajícího obecného a jako obrana povstávajícího obecného. V internetovém útvaru Litterate se prezentuje nebo je připraveno se prezentovat tvorbou či "jen" anketními mínkami již sto šedesát autorů, existenci povstávajícího obecného dokládajících a také zastupujících. Tím obecným není nic jiného než výtvarníky doprovázená literatura coby plnohodnotná složka kyberkultury, neboť – řečeno již – kyberprostor se stal životním prostředím lidského rodu, potažmo prostředím spolupráce člověka s nebiologickou inteligencí jím výrobně technologicky zplozenou. Literatura v kyberprostoru dneška nemá zapotřebí podbízet se a snížit se k pseudohodnotám maloměšťáckého společenského života. Dostala do vínku poslání ozkoušet perspektivy krásného slova v prostředí, jímž inteligence vícerých forem povedou pozemskou noosféru do vzdálených kosmických bydlišť a pracovišť. Jinými slovy má literatura novou příležitost osvětlit čtenáři nejzáhadnější z existenciálního, a na směrodatné společenské relativně působit. I internetová literatura dneška, i internetová literatura zítřka je a bude jen potud, pokud ji (video)čtenáři budou potřebovat. A budou? Právě tato literatura vyšla v ústrety výrazovým prostředkům nabídnutým jí výrobními technologiemi počítačového hardwaru a softwaru. Ten sám o sobě je tvůrcem nových a logicky neodvratných struktur ekonomických; a jakpak potom ne vztahů sociálních a odvozeně též identity kulturní? Probíhajících změn ve struktuře vzdělanostního potenciálu si nevšimne, jen kdo nechce.
Do kýčovitosti a laciných banalit zarámovaný literárně společenský život z počátku tohoto století, neobjevně čerpající z archetypů chování století minulého, se nevědomky přiznává: je na konečné. Krásné slovo na rozdíl od ustrnuvších představitelů minulého věku je flexibilní a má neustálou schopnost obrážet společenské procesy. Nehlučně nazrává konflikt. Proměny kulturní identity lidské populace jsou v dohlednu jako i nové umělecké obory a žánry, jimž se adjektivum literární případně stane nevýstižnou přítěží. Co na tom? Netřeba strnulosti a přežitků, třeba nám krásného slova. Neboť krásné slovo, to jsme pořád my. Zplanění krásného slova – toť ústup rodu z dějin Inteligence.
4)
Neformální vznik virtuální komunity tvůrců a recipientů, připojených k Internetu a navštěvujících adresu v-art.envision.cz ze všech obydlených kontinentů potvrzuje dopad fenoménu kyberprostoru a existence rané formy nebiologické inteligence na sociální vztahy, na sebeuvědomění lidského jedince jako světoobčana a na zahájený proces povlovného vzniku nových společenských struktur v regionálním i planetárním rozsahu. Dosavadních sto šedesát českých, svět obývajících účastníků našeho útvaru přilákalo na sebe pozornost surfařů ze třiceti zemí. Pořadatelské Občanské sdružení V-ART dělí jejich připojení na každoměsíční, vícekráte se opakující a méně časté či jednorázové. Do první skupiny patří surfaři z ČR, USA, Kanady, Německa, Rakouska, Slovenské republiky a Chorvatska, do druhé surfaři žijící ve Francii, Švýcarsku. Polsku, Belgii a Nizozemsku. Návštěvnost zrcadlí i vývoj ve světě. Argentinská připojení mají původ v tendenci českých starousedlíků získat co nejvíce informací o původní vlasti v době ekonomické neprosperity Argentiny, zatímco saúdskoarabský zájem byl zcela jiného druhu. Výmluvnou vizitkou publikujících autorů je počet (video)čtenáři otevřených souborů (nejméně loňského července – 4 843, nejvíce letošního ledna – 13 589) a počet připojených objektů s vlastní počítačovou sítí (nejméně loňského dubna – 120, nejvíce letošního ledna – 549).
5)
Vítejte tedy ve druhém čísle Chůdových kořenů, zřejmě jste nezabloudili. V klubu Litterate vám dělaly společnost převážně ženy. Alenu Vrbovou, Věru Ludíkovou, Karlu Erbovou, Marii Moravcovou, Kláru Hůrkovou a Olgu Nytrovou znáte z minulých návštěv na adrese v-art.envision.cz, Otu Ulče a Blažeje Podroužka neméně. Klára Hůrková a Olga Nytrová, jak jste si na "titulní straně" povšimli, jsou novými členkami kolegia externích spolupracovníků Chůdových kořenů a v každém čísle revue jim bude patřit autorské intermezzo.
Vám patří revue celá.
Písek
17. května 2002