Po vlně mediálního rozruchu kolem literatury na monitorech (také v českojazyčném internetovém dominiu se objevilo několik nápaditých, pionýrských, neplagiátových projektů) se stala kdysi vděčná tematika tištěných periodik v podstatě okrajovou záležitostí. V některých údobích jako by internetové literatury dokonce ani nebylo. Ti novináři a spisovatelé, kteří se nikdy netajili pochybnostmi nad perspektivami literatury na Internetu a které veřejné mínění zafixovalo co vyhraněné odpůrce nepatřičných experimentů, pocítili jisté zadostiučinění, když proslulý Stephen King ("Staneme se noční můrou nakladatelů!") po mimořádné odezvě na vydavatelský počin (Riding the Bullet), nakladatelstvím Simon and Schuster manažersky skvěle připravený, sice troufale a s halasem zasáhl do zavedených mechanismů obchodu a vůbec tržní ekonomiky distribucí dalšího titulu (The Plant) na pokračování na vlastní internetové stránce (www.stephenking.com), ale po soukromé revoltě se zkrotle vrátil k peru, knize a nakladateli.
Plyne z toho všeho, že průkopníci internetových literárních projektů musí stůj co stůj kapitulovat nebo že už se tradicím dokonce i vzdali? Internet není pro uplatnění slova co stavebního materiálu slovesného uměleckého výrazu dost příhodný?
Po zkušenosti získané při architektonické výstavbě, editování a nakonec i monitorování sledovanosti jednoho z četných českých projektů – a právě se v něm pohybujete –, nemohu neoponovat: teoretické závěry pochybovačů, ty vokativní samozřejmě také, jsou pohříchu zjednodušující a argumenty založeny na mylném chápání Internetu výlučně co média a na individuální neochotě či zkrátka nemožnosti elektronizaci a kybernetizaci projevů pozemského inteligentního Života alespoň připustit – když už ne pochopit, že jde o evoluční proces Inteligence (chcete-li Existence schopné myšlení) a že v kontextu tohoto procesu není místo pro iluzorní představu nekonečného bytí kterékoli formy Inteligence.
Nicméně časovost iluzí není měřena jednotkami od jepičího odvozenými a to nahrává i autorovi, i textu, i čtenáři-surfaři.
Tak tedy literatura a Internet.
Ve skutečnosti kapitulovala právě jednoduchost; a je to vzkaz veskrze povzbuzující: slovesný výraz internetový si řekl o tvůrčí přístupy formou i obsahem vpravdě novátorské. Novátorství versus paradigmata – to vždy byl existenciální konflikt a také toho dnešního je znak, teď už v kyberprostoru, zhola neodmyslitelným účastníkem: přece pylon každé nám dosud známé civilizace a její kultury. Ostatně Raymond Weber, nejpřednější z předních v kulturní sekci Rady Evropy, základní společenský konflikt přelomu tisíciletí postihl na někdejší pražské konferenci Nový prostor pro kulturu a společnost touto formulací: "Doufáme, že se v Praze objeví nová vědecká a kulturní paradigmata, stejně jako nový jazyk umění." Přestože je nabíledni, že výsledkem přesouvání projevů a procesů života do kyberprostoru bude nová civilizační doktrína, společnost jako by nevzrušivě spoléhala na neměnnost paradigmat. Žel, spoléhají na ni začasto i literární tvůrci. A tak zamýšlíme-li se nad perspektivami krásného slova v kyberprostoru na tomto místě, činíme tak se zřetelem na širší kulturní a sociální kontext.
2
Autor, k jehož ambicím patří morálně společenský profit (o hmotném obvykle nemá iluze), je (z)manipulován navzájem prolínajícími zřeteli čtenáře, vydavatele a ne naposledy zřeteli literárního vědce a kritika, za zdmi akademického mikrosvěta a v něm v hájemství humanitního se realizujícího, a tam si nových, třebaže zásadních vývojových proudů společenských (zvláště když nyní výrobními technologiemi zdynamizovaných) všimnou zpravidla mezi posledními.
Když časopis Wired zveřejnil vlastní "index technologického dosahování", ze vzdělanostního potenciálu té které země zhodnotil univerzitním studiem nabyté vzdělání technického, přírodovědeckého a matematického zaměření, jiné nikoli. I společenská zkušenost dnešního literárního autora odvisí od výrobně-technologické praxe společnosti, překonávající sebenahlížení podle vědeckých poznatků dvacátého, tisícileté hledačství biologické inteligence završujícího století. Internet zdaleka není jen elektronické médium – je především evolučním fenoménem. Kde jinde, když ne právě v kyberprostoru se krásné slovo stane přirozenou součástí kyberkultury světa, v němž se reprodukuje vícero inteligencí nestejného (biologického, technologického...) původu. Diskuse na téma Literatura na Internetu – ano, či ne je holé nedopatření. Víc než o literaturu na Internetu jde o internetovou literaturu. Právě ta má a bude mít předpoklady oslovit – jistěže jinak, vždyť jiné čtenáře. Spor tedy má kořeny nejprve sémantické, vedle toho ovšem především filozofické, noetické, jenže shoda v relativním daleku: převažující část spisovatelské veřejnosti, konstatovali jsme již vícekrát v útvaru Litterate, jen minimálně doceňuje význam, moc a perspektivy kybernetiky.
Jaký potom div, že konzervativní odborná veřejnost považuje internetové literární projekty takřka za "divokou skládku" literárního odpadu nezkušených (rozuměj druhořadých) písmáků, elektronickou publikační činnost autorů v podstatě přehlíží, a naproti tomu ve Spojených státech amerických již došlo k soudní při nakladatele "elektronického" a nakladatele "kamenného". Předmětem svárů byla a ještě budou autorská práva; a jak také ne. Vždyť v zemi s největším technologickým zázemím na světě se pro myšlenku elektronického publikování angažovali spisovatelští titáni: Styron, Parker, Vonnegut, Turner, Baker, Adler, Mosley, Boorstin, Gates a další a další.
Obchodovat v zemi, kde autoři za vydání svého díla vydavateli platí, pouze s eletronickými mutacemi literárních děl by bylo ekonomickou sebevraždou. A tak paradoxně vzniklo příznivé internetové "klima" i pro velmi renomované autory – účastníky nekomerčních projektů, tvořivě o to odvážnějších, o co méně svázaných s "normotvorným" trhem, a surfaři navštěvovaných z desítek zemí. Kolik současných českých autorů může bilanci Univerzálního Autora konkurovat, neřkuli dokonce dlouhodobě? Je jen otázkou času, kdy tvůrci slovesných uměleckých druhů (záměrně říkáme tvůrci a záměrně neříkáme spisovatelé) impulsů z Internetu přicházejících náležitě tvořivě využijí.
Tuzemský trh již nabízí cenově dostupnější (nikoli všeobecně dostupný), dynamicky inovovaný software, jehož tvůrčí nápaditost a flexibilita v nejednom směru a konkrétním případě až předčí invenci uživatele-člověka. Vskutku je nejpříznačnějším problémem údobí rané internetové a před pokročilými technologiemi neuhýbající literatury, že strůjci literárních projektů software obvykle víc využívají, než aby s ním spolupracovali, ačkoli bez toho již nelze stačit procesům v pozemské noosféře probíhajícím.
3
Protože krizovost sociálního pohybu nebyla a ani nemohla být vyčerpána v předešlých staletích a tisíciletích, úsvit skutečné internetové literatury či uměleckých oborů, jimž bude literatura společným předkem, patří zase jen autorům, pro něž morálně společenský profit není motivací či předsevzetím, nýbrž výsledkem krkolomného a třeba i strastiplného osobního růstu od manipulovatelnosti k autonomii nonkonformního novátorského, byť v konkrétním kontextu sociálním a dobovém začasto spíše osamělého ducha, z nejvyšších cimbuří Velkého Paradigmatu nejednou i v dalekohledu div ne za misantropa považovaného.
Téma internetové literatury tedy nelze vytrhnout z celku problematiky pozemské noosféry, a my jsme si sotva mohli nepovšimnout, že vývojové "skoky" mají kratší a kratší intervaly a přívlastky živá a myslící již nenáleží jen hmotě biologického původu, nýbrž také původu výrobně-technologického.
Jeden z historicky nejznámějších zápasů s paradigmaty jako omezenosti odhalenými svedl Darwin; měl však předchůdce: Roberta Chamberse (spisovatelé si vzpomenou, že šlo o nakladatele), jehož spis Stopy přirozených dějin stvoření, vydaný v roce 1844 (první ukázky z Darwinovy rukopisné práce o přírodním výběru zveřejnil Afred Russel Wallace až o čtrnáct let později), v podstatě zahájil novověk v biologii. Až o století později (přesně v roce 1944) bylo společenské vědomí "konfrontováno" s prací Evoluce, nová syntéza. Autor knihy Julian Huxley zemřel v roce 1975: tedy v době, kdy člověk, zatímní nejvyspělejší produkt evoluce, překročil práh živototvorné planety – s pomocí (za spolupráce, připustí-li čtenář) elektronizovaných strojů; a ovšemže i robotů. Nová evoluční syntéza myšlení tak v praxi a v konkrétnu přitakává životu po způsobu kybernetiků pojatému. Ostatně E. Topitsch "navrhl" světu vědy (nejen) pro zbytek druhého tisíciletí exemplární jsoucno (rozumějme stroj) za vzor pro vykládání živých organismů. Pochopit sebe sama skrze stroj! Ať už následující formulaci přijmeme, nebo ne, objektivní skutečností je, že pozemská biologická Mysl Život už i vyrábí. Nedlouho poté, kdy vojenství "propustilo" Internet "do civilu", revoluční fenomén vbrzku změnil životní styl mnoha milionů lidí a lavinovitě proniká i do územních enkláv dosud relativně nepostižených globalizačními trendy, aby i ty podřídil pozemské kolektivní Mysli.
Už v polovině prvního roku třetího tisíciletí bruselský workshop Global Brain diskutoval evoluci kolektivní inteligence. Už v roce 2002 obohatil slovník kybernetiku ctící veřejnosti termín celoplanetární bytost.
Už jsme vyrobili mikročipy, které se samy vyvinou v novou generaci. Vskutku nemožno pochybovat: reprodukce (evoluce) má výrobně-technologickou alternativu. "Protože jsou lidské a strojové mozky rozdílné, budou stroje projevovat emoce, vlastní vůli, vědomí a tak dále jinak než lidé,“ vzkázal z Domu kybernetiky v Readingu Kevin Warwick, samozřejmě už v roce 1998.
Jestliže tedy příkladem uvedený internetový útvar Litterate, literárně-výtvarné dílo Univerzálního Autora, spěchá upozornit na nevyhnutelné proměny étosu člověka dvacátého prvního století, jsou to proměny nikoli jen lidský život, ale Život reflektující.
4
Vedle – formálními znaky – "oficiální" literatury na Internetu přibývá především mezi studenty a umělci-partnery elektronických existencí autorů zcela nových a sotva kdy tušených sémantických i grafických znaků, a jakkoli to připadá nadsazeným, v tomto případě (už) internetová literatura má svůj původní, originální underground. Zřejmě nepochybíme, přičteme-li to na vrub skutečnosti, že se internetová společenská literatura na historicky danou příležitost stále ještě připravuje a že kyberprostor je nastupující generaci prostorem k odpoutání nejen od přežívajících výrazových technik, ale o nic méně od společenských dogmat a morálního selhání tvořičů společenské skutečnosti. Člověku vrozená vůle žít v kyberprostoru (okouzlení virtualitou se začíná pohanským božstvem) je přirozeným základem nenásilného vzniku alternativních forem skutečnosti a entropii se vzpouzejících forem myslící Existence. Aristotelská kategorie mimesis, napodobování, je překonána.
Myslív-Milčice
17. srpna 2002