"Po rozpadu realismu přicházejí (...) jen avantgardní pokusy, které postrádají syntetickou kompaktnost. Jsou výrazem divokého víru dvacátého století, nejistoty, kterou jeden den za druhým podtrhuje."
Viktor Viktora
1)
Myšlenku Viktora Viktory, jednu z přemnohých (a jak také jinak!), jsem si poznamenal na přednášce v domažlickém kulturním středisku. Aby nebylo mýlky: Viktora ji přednesl 5. dubna 1978. Slíbil jsem vloni, že tematikou dnešního (m)editorialu bude otázka Co je Litterate? a už prolog prvního letošního dostaveníčka v klubu Litterate budí podezření na vytáčky. Liché však.
2)
Nejistota, kterou jeden den za druhým podtrhuje, opět řečeno s Viktorem Viktorou, roste až dynamicky. Inu, vždyť na to měla celé čtvrtstoletí! Nejistota je pradimenzí vnitřního světa inteligentní hmoty a té na Zemi teprv, vždyť "nové přírodní vědy a jejich poznatky odbourávají staletí trvající zákony" (opět Viktora v Domažlicích a v osmasedmdesátém!), a třebaže můžeme pokračovat o tom, že "celistvý pohled na nynější svět mohou dát umění z hlediska estetického a filozofie z hlediska racionálního," zůstaneme v nejistotě, již jsme pradimenzí nazvali.
Nejistota má nad inteligentním Životem absolutní moc. Bezchybně a v mžiku oddělí život nemocný od života budoucnosti. Život mající budoucnost, zdravý – chtěl jsem říci –, pudí k činění, k činům, k ještě intenzivnějšímu hledačství-myšlení. Kdo znaví se, či znejistí, neslitovně vydán napospas Rozkladu morálnímu. Život perspektivní budoucnosti hnán je k tvorbě, k vytváření-výrobě. Toť srozumitelný řetězec! Vytváření-výrobě v roce 2003 sotvakdo upře, že sférou duchovního, a duchovním identifikuje se – inu, mysl. Mysl, jíž je lidské tělo dočasnou schránkou, se s vytvářením-výrobou natolik ztotožnila, že sama výroba už vytváří tvůrce-výrobce estetického, ba i sám jev krásného, ba i duchovní schopné krásné rozpoznat, zachovat a dále zhojňovat. Ostatně kdybychom celé tři roky jen pomýleně meditovali, nebylo by to tak – litterate. Kdybychom jen bludně teoretizovali, právě vy byste zrovna teď nesurfovali na stránce http://v-art.envision.cz.
Výroba uvedla v chod jev napodobující tvoření-výrobu samým vesmírem provozované. Tento jev, jev nepřetržitého vznikání, zpodobnění a zanikání, jemuž požehnal Velký Třesk, v okamžiku výroby Života přinutil nás k jiným nazřením výroby, ale také mysli, také sebe. Tvoření-výroba – toť synonymum Boha. Toť poezie Boha.
3)
Přiměli jsme výrobu vyrobit nové vědní obory a inženýry těchto oborů znalých. Ona pak vysvobozuje to nejfundamentálnější ve vesmíru, inteligentní Život, z degradujícího postavení javajky v rukou legendářů. Inovovaní obcházíme bránu jazyků otevřenou: respektujíce způsobilosti softwaru komunikujeme spolu i s partnery-stroji na prýdálnici, ústící do globálního, celoplanetárního mozku. My v útvaru Litterate se setkavší pak nejvíc po tom toužíme, aby slovo z rodu Krásných, uměleckých takříkajíc, bylo při tom, a třebaže to neděláme vždycky učeně, chceme aby vždycky dost zřetelně a dost čitelně. Zdali tím pádem dost srozumitelně, nezáleží jenom na nás.
Je-li adverbium za branou starokontinentální vzdělanosti, považme, v kroužcích kulturtrégrů mrtvo, autoparodie typizovaných vyvolenců dokonána, a kybernetizovaná evoluce? –, ta je po jiném způsobu zaneprázdněna.
4)
Samozřejmě: legendáři mají své opodstatnění historicky i přítomně: nejistotě člověkově nevědomky přidávají na významu morálním. Morálka nejistoty, vždyť požehnáno jí, potom smí i na prýdálnici odsunout pateticky deklamující hoře a utilitarismus co uchopení skutečnosti do zrcadlového labyrintu. Šminky nic platny. Legitimace nic platny.
5)
Vegetační období Chůdových kořenů v roce 2003 započalo. Živin duchovních v internetové černozemi dost a dost. O tom a o některých souvislostech byla dnes řeč v klubu Litterate. Nepochybně jste poznali umělecký výraz Kláry Hůrkové, Věry Ludíkové a Jarmily M. Skalné. Členkám kolegia externích spolupracovníků dělali společnost víc než důstojnou Viktor Viktora, Vladimír Novotný, Čestmír Vidman, Miroslav Vejlupek jr., Lech Przeczek, z dalších účastníků útvaru Litterate jsme připomněli názory Věroslava Mertla a Miroslava Klivara, provokoval (jako vždycky) Blažej Podroužek, Marie Moravcová se postarala o patřičný servis informací a z bulletinu Dokořán, vydávaného Obcí spisovatelů, citovala slova takových autorských fenoménů, jakými jsou Roman Cílek a Miroslav Sígl, a protože dávala při gymnazijních studiích bedlivý pozor, dnes ohromila skvělou pamětí: citáty z Holana a Whitmana dokazují vše. Permanentně studující na UŽ (Univerzitě Života) prozradila na sebe zálibu takřka neženskou – v kybernetice.
Samozřejmě. Vaší zálibou jsou další autoři. Ti přijdou do klubu 6. června. Přijďte také.
Milčice
8. ledna 2003