Ivo Fencl se narodil 16. dubna 1964 v Plzni. Jeho otec PhDr. Ivo Fencl je autorem knihy Vize a iluze a literárním vědcem.
Fencl už v dětství "vydal" sto šestnáct čísel vlastního časopisu Rodina či šest dobrodružných románů o Mgvě, tajemné kočkovité šelmě dodnes hledané světovými kryptozoology. Nedokončil ale ani studia na ČVUT, ani na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, a pracoval postupně jako učitel, zeměměřič, pošťák, skladník… a nyní je zaměstnancem tiskárny Český Kuvert ve Starém Plzenci.
Fencl kreslil dlouho i comicsy, psal texty pro amatérské rockové skupiny (Infarkt, Závislost) a byl svého času předsedou Fanklubu Františka Ringo Čecha. Od mládí ale miluje hlavně film a literaturu. S láskou sbíral verneovky, ale také wallaceovky, a zůstává dokonce oddaným "čtyřlístkologem". Je členem České společnosti Sherlocka Holmese (mj. autorem studie Sherryk Holmepes ve Čtyřlístku) i Sdružení přátel Jaroslava Foglara. A Střediska západočeských spisovatelů. Spolupracuje s rozhlasem (mj. hádankový seriál o známých osobnostech).
V literatuře často hledá fantazii. A to jak tu H. G. Wellse, tak nespoutanější typu Edgara Rice Burroughse. Ze současných českých autorů mu jako esejista imponuje Ondřej Neff, coby beletristi Vojtěch Steklač a Zdeněk Karel Slabý.
Ivo Fencl debutoval roku 1993 v nakladatelství Ivo Železný povídkou Kletba oka a zde publikoval i prózy Stvoření z jeskyně (1995) o Howardu Phillipsi Lovecraftovi a Světlo na konci jeskyně (1998). Roku 1996 otiskl v Mladém světě Tajnosti Starého Plzence a po pěti letech má připravenou k vydání stejnojmennou sbírku povídek. Roku 1996 vyšla v časopise Nemesis i první část Fenclova románu Stroj na vraždy. Dále publikoval v Salonu Práva (Jedna povídka z pošty pana Lorence, 1998) a téhož roku vydal v edici Tvary prózu Ranní sny (s předmluvou Ireny Zítkové), která je pokračováním románu Kamilův život po matčině smrti od Jiřího Navrátila. Roku 1999 pak zpracoval Český rozhlas část Fenclova dosud nevydaného stěžejního románu Smíš zůstat mrtev (od roku 1997 je připraven k vydání v nakladatelství Hynek) a roku 2000 následovala humoristická povídka Rychlá Ivana odmítá Brada Pitta (stanice Vltava). Kratší prózy Ostrůvek jich dvou a U řeky, v proudu – a v posteli vyšly v letech 2000 – 2001 v časopise Spektrum a roku 2001 vydalo nakladatelství Perseus – Luboš Falout knihu "o návratu do krajin dětství" nazvanou Smí zůstat, Kynžvart a připsanou Ladislavu Fuksovi. Její autor ale má "v záloze" i poněkud praktičtějšího průvodce Smíš zůstat, Anglie, další prózy (Smíš zůstat Foglar) a pokusil se i o filmový scénář (Rodinný nepřítel). Prvním rádcem a kritikem byl Ivovi Fenclovi filmový historik a spisovatel Boris Jachnin a pak redaktor Jiří Navrátil a básník Josef Hrubý. Fencl se ve svých příbězích často tematicky vrací do prostředí pracujících na noční poště, kde i on sám srdcem navždycky zůstal… Tam a "u Ivany", jak o tom svědčí i jeho (třebas napůl recesistická) sbírka veršů Ivaniny pracovní písně.
IF
Aktualizace 5. 3. 2007:
Ivo Fencl je také autorem prognostického eseje Robinson v šumu příboje, který získal druhé místo v soutěži Literární akademie Josefa Škvoreckého a jeho stať Vlasta Javořická byla odměněna zvláštní cenou soutěže Kraj ostružin a šípků a vyšla ve sborníku Moje Vysočina (2005).
Realizoval několik desítek rozhovorů s oblíbenými autory svého dětství (Neff, Steklač, Hrnčíř, Lhotová, Slabý, Tichý, Švandrlík, Toman, Šrut, Vodňanský, Svěrák, Ondřej Suchý, Rudolf Čechura), výtvarníky (Lucie Lomová, Karel Franta, František Skála, Alois Mikulka, Olga Hejná, Jindřich Krátký, Josef Zálabský či Vhrsti) a jinými literáty (Vlasta Tafelová, básník Josef Hrubý, Miloslava Ledvinová, Hana Gerzanicová, záhadolog Aleš Česal, filmový historik Boris Jachnin, básník Vítek Janota, Markéta Čekanová), nejvíce však si údajně cení odpovědí televizní hvězdičky Anny Dajdou Gleisnerové (MF Plus 25/2004).
Určitým doplňkem těchto rozhovorů se staly portréty oblíbených Fenclových autorů, ať už našich (Edvard Valenta, Eduard Fiker, František Běhounek, Ludvík Souček, Ondřej Sekora, Václav Čtvrtek, Miloslav Švandrlík, Felix Háj, Josef Váchal, Bob Hurikán, Jaroslav Foglar, Rudolf Richard Hofmeister, Miloslav Švandrlík, František Ringo Čech, Vlastislav Toman, Ondřej Neff…), nebo i zahraničních (Defoe, Scott, Cooper, Dickens, Dumas, Verne, Wells, Burroughs, Asimov, Haggard, Doyle, Stevenson, Machen, Barrie, Lofting, Joseph Sheridan Le Fanu, Edgar Wallace, Maurice Leblanc, Gaston Leroux, Pierre Souvestre a Marcel Allain, John Dickson Carr, Robert Bloch, Mickey Spillane, John Buchan, Ian Fleming, Lawrence z Arábie, Richard Halliburton nebo Karel May).
Časopisu Mladá fronta Plus přispěl Fencl pro změnu seriálem humorných testů typu Doplň slavné trojice nebo Znáte scénky Felixe Holzmanna? a na webu Čítárny Mika Hermana lze využít i další jeho testy jako Znáte povídky Šimka a Grossmanna?, Znáte profesora Dugana?, Znáte brontosaura Punťu?, Znáte Halliburtonovy činy?, Znáte příběhy Miloše Macourka?, Znáte filmy Karla Zemana?, Znáte verneovky?, Znáte Tři mušketýry?, Znáte Ostrov pokladů?, Znáte Tarzana?, Znáte doktora Ludvíka Součka?, Znáte Neználka? aj.
Pro Lidové noviny psal rubriku Můj život a díky Josefu Kejhovi a Petru Dvořákovi příležitostně spolupracuje s Plzeňským deníkem, díky Martinu Polívkovi i s Mladou frontou Dnes a díky Zdenko Pavelkovi a Jakubu Šofarovi také se Salonem Práva (výjimečně i hesla pro encyklopedii LES, prózy Jedna povídka z pošty pana Lorence, Osobní oddělení, Procházka Blesem s Ianou nebo Folkový Slávek a folková Slávka).
Přispíval i do trampských časopisů (Puchejř a Řádky) a do Obrysu-Kmene (studie Edgar Allan Poe a dutá země). V literárním obtýdeníku Tvar psal kromě cyklu Rozhovorů o dětské literatuře i do rubrik Kulturní krmítko, S úctou a Patvar, a to hlavně s Michalem Škrabalem. V edici Tvary vydal první verzi svého románu Smíš zůstat mrtev (3/2003, celé vydala až Nava, 2006) a Ranní sny (15/1998), které jsou pokračováním prózy Jiřího Navrátila Kamilův život po matčině smrti (1983). Ivo Fencl je také spoluautorem básnických sborníčků Láska je poezie života (2001) a Malé milostné básňoviny (2001), publikace Obrazy obrazů (2001, vyšla i německy) a cosi jako verše poskytl také literárnímu časopisu Promlky (2005).
Knihu Smí zůstat, Kynžvart (Luboš Falout-Perseus 2001) připsal Ladislavu Fuksovi, knížku Kalendář plzeňský 2004 (Fraus 2003) Charlesi Bronsonovi a Evě Vlachové (jedné ze svých inspirátorek). Z obou svazků vznikly v režii Miroslava Buriánka rozhlasové seriály. Pro rozhlas vytvořil s Ludmilou Randákovou i seriál o osobnostech O kom si povídáme (1999) či prózu Rychlá Ivana odmítá Brada Pitta (Český rozhlas – Vltava 2000) publikovanou v Plži. Její pandán vytvořila básnířka Zora Šimůnková (2006).
Roku 2006 vydal Fencl titul Norman Bates kontra Fantomas, přičemž elektronickými knihami se už předtím staly Ivana z Macháčkovy ulice (2004) nebo Robinson v šumu příboje (2005) na serveru Prácheňské rezonance v subprojektu Taxus Bohemica Prácheňského syndikátu V-ART Horažďovice – Písek. Publikoval i na Neviditelném psu a s Ondřejem Neffem píše knížku Anatomie scifisty. Chystá také knihu Zločinný život pověstné Ivany a publikaci Smíš zůstat dětem, kterou k vydání připravuje Radim Kopáč.
Vedle Portálu české literatury Ministerstva kultury České republiky (www.czlit.cz) přispívá také na www.komiks.cz a na stránky Knihovnička Čtyřlístek (chrz.wz.cz), kde je mj. spoluautorem Seznamu všech Myšpulínových vynálezů (s Pavlem Chrzem) nebo studie Sherlock Holmes ve Čtyřlístku. O dobrodružné literatuře píše na web Josefa Pecinovského věnovaný edicím KOD či Karavana a o Stephenu Kingovi na jeho české stránky. Díky redaktoru Štefanu Švecovi se objevuje i na Dobré adrese nebo v časopise Bulvární rána (taktéž www.bulvarnirana.com), kde vyšly prózy jako Klára pátrá anebo Zelená krev démonů.
Sněžnou pohádku, Normální svět a jiné texty navíc roku 2003 shrnul internetový sborník Dlaň 14, na který navázala sbírka hororů Stvoření z jeskyně a jiné povídky (2005) obsahující Zločinný život Ellery Harkinse, Půlnočního pošťáka anebo Hvízdající chatrč. Celkem Fencl příležitostně spolupracuje asi s dvaceti weby včetně Pozitivních novin Pavla Loužeckého, časopisu Ikaros či plzeňské Xkultury (povídka Právě to, co se stát nemůže) a je mu především ctí být i redaktorem deníku Subjektivník Radima Pavlíka (www.subjektivnik.cz), pro který psal či píše rubriky jako Životy subjektivně anebo Filmotéka a kde vydal například stati Drsný Harry, Vražda v uzamčeném pokoji, Lezec z mrakodrapu Harold Lloyd, Sedmkrát Oldřich Lipský, Filmy s upíry, O večerníčku, Svobodova Včelka Mája, Columbo jako náplast, Fantomas a jeho předloha, Stoletý Foglar anebo esej Žena jako dav. Věnoval se taky výtahu z názorů Trumana Capota a pro publikaci Čtyřlístek vrací úder nachystal scénář komiksu Návrat Sherryka Holmepsa.
Hotovou má také dětskou knihu Domek pana Stilburyho, dobrodružnou fantasy z afrických pralesů Žiji, ježek v kleci (s dětskými hrdiny a návazností na Foglara), autobiografický román z pošty Haraš a „psychologického průvodce“ Spojeným královstvím Smíš zůstat Anglie.
V první verzi pak zůstávají tituly Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně, Smutná nahá jezdkyně, Jednou kousnutý, dvojnásob plachý a příběh ve stylu černého románu hrůzy nazvaný Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít. Mimo to Fencl ve volných chvílích pracuje na próze Ochránci morčete a na jejím pokračování Nastasja neboli Prokletí morčete. V duchu se však prý často vrací na noční poštu, kde asi taky svým srdcem nejpevněji utkvěl. Tak jako i u svých stálých hrdinek Ivany, Zuzany a Judity. Fiktivním jménem je tady přitom pouze to třetí.
IF