Josef Holeček

"V letech sedmdesátých minulého století, v třetí desítce svého života, započal jsem svou činnost spisovatelskou a novinářskou. Proud našeho veřejného života tehdejšího podobal se bystřině: byl mělký, ale dravý. Strhl mne s sebou, unášel, otloukal o kamení, vyčnívající ze dna. Na venkově jsme si idealizovali všecko vlastenecké, co bylo soustředěno v Praze. Skutečnost se málo srovnávala s mými do Prahy přinesenými iluzemi, ale zajímala mne jako nastávajícího spisovatele. 'Z toho bude český román,' myslíval jsem si a trpěl. Čekal jsem na časový odstup. Ale zatím jsem se oddal zpracování jiného života a na počátky své dráhy ani jsem si nevzpomínal." Těmito slovy začal Josef Holeček předmluvu k pamětem, výboru časopisecky publikovaných drobných próz, jimž dal prostě příznačný název Pero.

Nar. 27. 2. 1853 Stožice u Vodňan, zemř. 6. 3. 1929 v Praze. Překládal finskou, bulharskou a jihoslovanskou poezii, např. Junácké písně národa bulharského (tímto se uvedl jako jedenadvacetiletý do literatury), Kanteletar (výbor z finské lidové lyriky), Srbská národní epika. Lidovou slovesnost pokládal za protiváhu moderní literatury, jejího lyrismu a kultu subjektu. Slovanský svět zas považoval za protiváhu západní civilizace postavené na dravém individualismu a rozpínavém průmyslu.

Tvorba:
Nedokončený epos v próze Naši. Části (z deseti celkem): Jak u nás žijou i umírají (1988), … Bartoň (1902), Výprava (1904), Boubín (1906), Adamova svatba (1907), Rok smrti (1908), Vojna (1909), Máje (1923), Šlechtic a sedlák (vyšla posmrtně; nedokončená). Jaroslava Janáčková (Slovník českých spisovatelů, nakladatelství Libri, Praha 2000) označila "epos v próze" za "nejsmělejší experiment české krásné prózy, budovaný na archaických i moderních pramenech".
Pero (1922–25) – autobiografická próza, v níž Holeček uplatňuje sklon polemizovat.

Vzdor tomu v citované předmluvě k Peru Holeček – 30. ledna 1922, sedm let před svou smrtí – napsal: "Nehrál jsem žádné světoborné úlohy, ano nehrál jsem žádné úlohy vůbec; příhody, které mne potkaly, nemají v sobě ničeho, co by čtenáře napínalo a uchvacovalo; zůstal jsem prostým spisovatelem, a k tomu takovým, který po půl století zůstal širším kruhům národa utajen a kterého toliko nečetné čtenářstvo zná."

MVČ


Tvorba

Umělci historické oblasti prácheňské a jejich hosté na planetární digitální scéně