Prácheňské rezonance 2004

O magii slov a o chimérách
aneb Neliterární aspekty literárněspolečenského II

Kulturně-publicistický deník Subjektivník, www.subjektivnik.cz, 13. února 2007

V předešlé kurzivce (Neliterární aspekty literárněspolečenského, Subjektivník 10. ledna 2007) jsme poukázali na aktivity pražského literárního Vědce*, realizujícího své ambice v poříčínském literárním prostředí, a kvitovali jsme s povděkem, že dogmatik vytvářející sugestivní zdání o neobyčejných (notabene masových) kvalitách tamní literární tvorby, potažmo tedy nastolující iluzorní virtuální realitu, chválabohu nemá politické cíle. Sama životní pouť Vědce* českými Delfami bezcílnou ovšem není a minule zmíněná schopnost našeho neliterárního hrdiny včas rozpoznat co, kdes kým přináší bohatě plodů. Vždyť Vědec* (stále mějme na zřeteli že šéfredaktor poříčínského literárního sešitu Hermafrodit) je členem nejenže Obce spisovatelů a dále Českého centra PEN-klubu a dále komise odboru literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR pro podporu vydávání české literatury v zahraničí a dále Literární rady odboru literatury a knihoven Ministerstva kultury ČR, ale také literární expertní skupiny Nadace Českého literárního fondu a také poroty pro udělování Státní ceny za literaturu, Ministerstvem kultury ČR zřizované. Vidno tedy že Vědec* dosáhl v literárněspolečenské oblasti v leckterých očích ctibažných slovesných tvůrců až záviděníhodné kariéry a že být s ním zadobře se může vyplatit.

Opravdu může. Vědec* (zaměstnáním pedagog na univerzitě) se v Poříčíně vžil do role otce-Apollona nejen laskavého, ale také laskajícího, a tak se na stránkách Hermafrodita dovídáme, že nanejvýš regionální Cena B. P. je „prestižní“, ba i rubrika Portrét Hermafrodita „prestižní“ je, že nově založenou Cenou Hermafrodita možná vzniká „bohulibá tradice“, přičemž bohulibé jsou také dějiny klatovského knihovnictví a neméně bohulibými prý též „případy, kdy se literární vědci věnují i psaní beletrie“. Jeden autor je „romantikem ryzího zrna“, zatímco druhý na humanismus „poctiveckého zrna“ sází.

Zvlášť výraznou slabost má Vědec* pro renomé. „Renomé si získala Cena B. P.“, redakce zařadila „do první půlky časopisu … umělce, kteří si už získali renomé“, ale naopak v letním dvojčísle Hermafrodita „nenaleznete příspěvky renomovaných umělců“. V prvním čísle čtvrtého ročníku (2005) Vědec* ohlašuje v editoriálu novou rubriku Navštívenka, jejíž ambicí je „představit jako hosta … autora s patřičným uměleckým renomé“. Do roka a do dne pak šokuje sdělením, že „s některými rubrikami jsme se rozloučili (…), a proto zavádíme jiné, z pera autorů renomovaných…“. Atd. Atd. (Mimochodem. Za pětadvacet měsíců navštívenku „poslalo“ všehovšudy šest autorů: Roman Szpuk, Pavel Řezníček, Josef Straka, Petr Váša, Michal Šanda, István Vörös a Ludmila Dolistová. Tož, sečtělý čtenáři, kteří jsou ti chvalně proslulí, kteří patřičně věhlasní?)

V éře duchovního panství Vědce* nad literárním Poříčínem vzrostl v kraji soutěživý duch. Poříčínští vyprovodili své básnické mluvčí do tak významných klání, jakými jsou Státní cena za literaturu, Magnesia Litera či Cena Jiřího Ortena. Laureátem se v těchto případech žádný z nich ještě nestal, nicméně je to opět Vědec*, kdo se dokáže za své „koně“ i „poprat“: Vyhrál Šindelka; vyhrát neměl! okomentoval na www.reflex.cz (22. listopadu 2006) udělení „Ortenovky“ prý nesprávně Marku Šindelkovi, zatímco oprávněnější by bylo laureátství „třeba“ poříčínského kandidáta.

Inu, i jiní, s Vědcem* názorově nesouznící, prostě vědí co, kdes kým. Jenomže jinak.

Totéž vyšlo najevo kupříkladu při čtvrtém a pátém ročníku literární soutěže Magnesia Litera, kdy Vědcův* Poříčín měl básnická želízka v ohni kategorie Litera za poezii. Ani v jednom případě se na Vědcovy* favority nedostalo a Vědec* – citujeme – „básnickou válku“ mezi Moravou a Poříčínem okomentoval opět na www.reflex.cz (27. dubna 2006) a opět s nezáviděníhodnou „profesionalitou“. Poprvé: „… generální štáb Magnesie … přidělil cenu moravskému Bogdanu Trojakovi za jeho nejslabší sbírku“. Podruhé: „Literu obdržel moravský básník Radek Malý, za svou třetí, žel prozatím nejslabší sbírku“.

Z jihu Čech se proslechlo, že když občanské sdružení vydávající elektronické knihy požádalo postupně čtyři literární vědce o doslov k Vědcově* souboru recenzí, nikdo z nich nechtěl mít s Vědcem* nic společného a titul zůstal bez doslovu. Někteří zkrátka opravdu vědí. A vědí i s kým ne.



* Nehodící se škrtněte.