Prácheňské rezonance 2004

Několik poznámek ke genezi slovesné reflexe homogenně pravděpodobného, statisticky doložitelného. Z nezbedných variací na prolínání nadsázky-nekalkulu a nadsázky ctící

Stanislav Komenda: Motýl ve čtvrtém poschodí;první vydání; vyd. Občanské sdružení V-ART v Písku; edice ZONTY, na Internet uvedeno 2. 2. 2002

Myslitelský směr slovesná reflexe homogenně pravděpodobného, statisticky doložitelného dosud není v Česku dotvrzen žádnou teoretickou studií a je nade vši pochybnost, že nemůže patřit k disciplínám masově rozšířeným. Proniknout k samému principu svébytného směru totiž předpokládá univerzitní kvalifikaci v oboru teorie pravděpodobnosti a matematická statistika a vedle toho samozřejmě tvůrčí způsobilost převádět metody a bilance statistiky do rovnic znaků pro slovesný výraz nejpříhodnějších. Základní větou námi sledované disciplíny je: Dokud nebude známo, co je to všechno, nemá smysl tvrdit, že všechno už tady bylo. Právě z toho odvozujeme, že životnost disciplíny je pevně svázána s životností samé kultury lidské. Módnost je jí naprosto cizí. A protože říkáme kultury lidské, nemůže nebýt sledovaný výraz myslitelsko-umělecký prost kánonů mravních. Ty jsou dva. Ať tě čímkoli v životě vozili, nakonec přece jenom to platí, cos pěšky prošel!, a neméně významnější, evoluci člověčího ozřejmující: Na křižovatkách cestu křížiti dovoleno.

Vznik umělecké reflexe homogenně pravděpodobného, statisticky doložitelného je spolehlivě určen též geograficky. Kolébkou směru je středoevropský region předinternetové éry. Nejvýraznější představitel směru na českém internetu Stanislav Komenda nepodceňuje provázaný vztah disciplinovanosti a neposlušnosti. Ve sbírce aforismů Blanokřídlí andělé napsal: „Svému tělu přikazuji, aby zůstalo v normě. Ne však své mysli.“ Na internetu již zlidovělým poslušnost je odrůda intelektuální pohodlnosti varoval autor před zdegenerováním biologického rozumu v éře příchodu rozumu nebiologického původu. Docent Bohumil Jirásek, editor Komendova elektronicky publikovaného slovesného díla, k slokám právě vydaným poznamenal krom jiného: „Autor propojuje motivy pohádkové s realitou života. Jeho verše jsou často zpovědí a pokáním racionalisticky zdůvodněným. Mnohé z básní jsou morálně vyhrocené a mají pak především satirický charakter. Běžná je také přítomnost autorovy meditace. (…) Autor nevybíhá do extrémů, uváženě řadí slova a směřuje k pointě. Jeho poezie chce být poučnou moralitou a sentencí.“

Naznačili jsme výše, že nejvlastnější formou výrazu pro slovesnou reflexi homogenně pravděpodobného, statisticky doložitelného typickou je aforismus. Přichází-li spisovatel se strofami, není to velkým překvapením pro znalé tiskem vydaných sbírek (namátkou jen) A všechny nepotkáš či Adame, jablko za nic nemůže. Také bajky autor vydal, více jich však bude v červnové kolekci dalších titulů edice Zonty, a dojde i na fejetony a eseje. Jinak řečeno matematický statistik utvrzuje v domněnce, že výsadou popsaného směru jsou až na výjimky malé žánry. Obor teorie pravděpodobnosti a matematická statistika pak dotvrzuje zákonitou podmíněnost vzniku originálních myšlenek nesvobodou neoriginálního.