Prácheňské rezonance 2004

(Příští) válka

Ota Ulč: Inventura století; první elektronické vydání; vyd. Občanské sdružení V-ART v Písku, edice ZONTY, na Internet uvedeno 2. 2. 2002

Dějiny jsou zkrátka takové: kanadské žerty nejen rády mají, rády je i píší. Zatímco publicistickou inventuru Oty Ulče četli čtenáři exilového deníku Nový domov na pokračování od 12. srpna do 7. října toho letopočtu, který emoce jitřil a rozum provokoval magicky vyhlížející trojčetnou nulou, takřka do roka (11. září) a přesně do dne (7. října) stvrdily Ulčovu inventuru světové události.

Slovní spojení (příští) válka bezpochyby provokuje – vždyť mimo kolejiště humanismu, projíždějícího snovou krajinou svých ušlechtilých ideálů a svých pomníků. Neprovokuje však jako pojmenování předmluvy ke spisu Oty Ulče, autora s erudicí a zkušenostmi právníka, politologa, universitního profesora, cestovatele, publicisty a spisovatele. Už v Kádrovém zpovídání zveřejněném v bloku Krajinou, člověkem, životem… almanachu Zonty 2002 surfaře upoutal Ulčův nebrožovaný nadhled. Účinek světácky zkušených znalostí empirika tu umocňuje humor okořeněný sebeironií, která nemůže nezvýraznit Ulčův realismus. Ve stejných intencích je sepsána Inventura století, jen s tím rozdílem, že sebeironii zastoupila ironie a četnost osobních zkušeností zas bohatství vědomostí encyklopedických. Nadhled zůstává. Považme – nadhled humanisty.

Nic platno že současní kulturní antropologové teorií multiregionálního původu lidského druhu – silni v argumentaci – tak bezkonfliktně evokují postesky Ruth Benedictové nad arogancí a neurvalým egoismem, symboly to na této planetě nejúspěšnější a do univerzality expandující kultury. Termín (příští) válka v Ulčově slovníku nepobuřuje: je znamením poctivé střízlivosti, která se zpěčuje kalkulu, líbivým iluzím, zavádějícím klišé.

A tak píše-li Ulč publicistickou inventuru, ta má podtextovou hloubku filosofickou. Píše-li Ulč o století dvacátém, je to audit předurčenosti právnické osoby Homo sapiens sapiens, s. r. o. a následně i chorobopis toho zoologického druhu, který jako první reprezentuje fenomén Inteligence ve Sluneční soustavě. Tato Inteligence, připodobněna k energii z podstaty odsouzené neustále tvořit a neustále demolovat, přičemž obé děje se vždycky zároveň a po věky jedno osciluje na hranici druhého, jeví se jako věrný odraz vesmírných procesů. Právě na příkladu vojenství – a je to kapitola dějin člověka z nejobsažnějších – možno demonstrovat takové tvrzení; a také to je jednou z významových linií Inventury století.

Další podoby a osudy projevů života pozemské Inteligence autor spisu črtá v mlhavých obrysech; a kdo může víc? Ani kybernetici, ani biovědci – a jejich obory jsou křestními jmény i Příští, i Války – netuší celé horizonty svých možností. Dech se tají nad jejich výškou.