Prácheňské rezonance 2004

Dva osudy

Týdeník Nové Domažlicko, 21. února 1980

Bývají případy, kdy dvě individuality podobné jedna druhé úsilím vyjádřit se uměleckým slovem a dovršit stavbu života vstoupí do dnů druhého, a už tím poskytnou času prostor k vytvoření neobyčejně kontrastujících srovnání. V souvislosti s letošním 55. výročím Baarova úmrtí si připomeňme, že to byli právě J. Š. Baar a Karel Toman, koho logika i nahodilost takto porovnala.

V roce 1903 se Baar, tehdy zatím autor prvotiny „Rodnému kraji“, působící na faře v Klobukách u Slaného, svěřuje rodičům Karla Tomana (vlast. jm. Antonína Bernáška), že by se s jejich synem rád sešel. Na tento vzkaz odpovídá Toman, tehdy zatím autor básnických sbírek „Pohádky krve“ a „Torzo života“, v dopise ze dne 18. 6. 1903. Píše, že dostal místo v redakci Ottova Malého slovníku naučného, a tudíž nemůže v brzké době zavítat domů do Kokovic u Slaného. Zároveň si stěžuje na tísnivé hmotné poměry a prosí Baara o půjčku 20 zlatých s podotknutím, že „otevřenost může být i mezi lidmi různého přesvědčení“.

Baar peníze půjčil a krátce nato žádá Toman o Baarova životopisná data do Ottova slovníku.

Vztah těch dvou ovšem nenabyl na košatosti. Nemohl, neboť se potkaly dvě zcela protikladné osobnosti. Baar se sice stal knězem z donucení, ale pak nikdy neopustil světový názor přijatý v semináři, zatímco vnitřně složitější Toman pokročil od anarchismu k sympatiím s dělnickým hnutím.

Baar i Toman se snažili zhodnotit kvalitu stavby, již po celý život budovali u psacího stolu. Baar v roce 1925 umírá, aniž by dílo považoval za hotové, Toman v roce 1945, kdy se shodou okolností stal národním umělcem, své básně definitivně uspořádal.