Prácheňské rezonance 2004

Altruistka nevšední statečnosti a víry ve zduchovnění světa

Revue Chůdové kořeny, www.v-art.cz, r. II., č. 2., 6. června 2003

Podstoupilo-li Občanské sdružení V-ART jako pořadatel Litterate, tvaru překonávajícího dobová politicko-sociální schémata, nevyhnutelný a postupem doby i všeobecně známý střet se zavilým konzervatismem a utilitarismem pěstounů Paradigmat, která v prvním desetiletí dvacátého prvního století sice už i sama politická scéna překonala a která proti všem tradicím literární společnost České republiky přesto dál ovládají, pak pozici pořadatele Litterate naopak posílil příklon autorů duchovního založení a tvůrců tíhnoucích k mystice. K nim patří od samého začátku, jímž je z nejednoho hlediska sám o sobě průkopnický almanach ADIEU 2000, písecký malíř František Roman Dragoun a insitní tvůrce nadaný k vícerým formám uměleckého vyjádření Pavel Herot, domovem na Třebíčsku. K uměleckému duetu se v rozvětvené kompozici ZONTY nenahraditelným způsobem připojil básník Theofil Halama (USA), s ním etnografka, publicistka a spisovatelka Emma Jarošová (Kanada), další písečtí malíři Dalibor Říhánek, Václav Švejcar a Michael Štojdl, a po nich už v revui Chůdové kořeny skutečná vizionářka, řečeno slovy Josefa Lebedy, jejíž oči běží životem, Zemí a Kosmem, totiž Věra Ludíková, mystik českého velkoměsta. V autorské komunitě stránky http://v-art.envision.cz pravda dohledáme účastníky, doporučivší pozornosti píseckého organizačního centra tvorbu dalších autorů (Helena Šlesingerová, Alena Vávrová, Pavel Herot, Hanka Hosnedlová, Václav Švejcar, Miroslav Klivar), ovšem altruismus Věry Ludíkové je fenoménem zcela ojedinělým. Internetová uměnověda ve spojitosti s problematikou vstupu literatury předinternetové éry na celosvětovou digitální scénu nemůže nevědět o výjimečně nezištných propagátorských, ba manažerských aktivitách pražské spisovatelky a nakladatelky, spojených především s dobově a myšlenkově solitérním, přesto nejrozsáhlejším českým nekomerčním filozoficko-uměleckým tvarem.

Pochopit ve společenství spisovatelů počátku tisíciletí tak výjimečný altruismus můžeme jedině skrze spisovatelčinu tvorbu.

Ludíkové altruismus není vypočítavou pózou, je přirozeností básnířky (citujeme z Lebedova doslovu k mystické básni Je jaro), která je misionářkou bratrství a sesterství celého lidstva. Jako kterákoli jiná tvorba ani tvorba Věry Ludíkové nemusí být přijata unisono (někomu může znít jako vypjatý chvalozpěv na vzývaný a imaginární obraz života; citováno z rukopisného pramene v archivu vydavatele), to by ji ostatně především poškodilo, ale tvůrkyně osobitého, dobře identifikovatelného rukopisu zná cesty ke čtenáři (posluchači). Spisovatel naší doby už nevystačí „jen“ s tvorbou, musí umět i organizovat.

Především je to však Ludíkové filozofická erudice, prokázaná právě v Chůdových kořenech, která jakékoli rutinní formulace, spokojující se s poukazy na výraznou emocionalitu, odhaluje jako ukvapeně jednostranné a autorčiny myslitelské horizonty značně podceňující. Autorka veršů kosmických, univerzálně křesťanských (opět Lebeda) v tematickém bloku My, dědici Kafky nenechala nikoho na pochybách: je z těch českých spisovatelů, kteří stavební jednotku slovesného výrazu nematerializovali k obezdění své myšlenkové strnulosti před evolučními zákonitostmi pozemské noosféry. Jestliže strůjci filozoficko-uměleckého tvaru Litterate očekávají odpovědi na chování a vlastnosti znaku v kybeprostoru, pak Ludíková shledává rozum takovým, že dokáže jen říci, že takové dary, jakým je dar slova, se zrodily mezi nebem a zemí. Už při vstupu do tvaru Litterate vyjevuje loco sigilli to nejfundamentálnější o něm: Vědomi si dějinného významu informace a znaku ve vývoji pozemských forem Inteligence a jejich směřování kosmem, za skloubení variabilních žánrů literárního a výtvarného projevu s umem počítačového softwaru zkoumají pořadatelé Litterate flexibilitu znaku především jako stavební jednotky filozofického a etického jakožto zásadního sdělení o pozemských Inteligencích v časoprostoru zrodu a očekávaných setkání vícerých forem Života a též Inteligencí vícerého původu. Ale ani Věře Ludíkové nezní prázdně vize mystika fyziky Teilharda de Chardin (k osobnosti více na dalších místech tvaru Litterate), podle které neodporuje přírodním zákonům vývoj člověka a jeho duše až k duchovnosti (Věra Ludíková: Kafkův existencialismus a počátek třetího tisíciletí).

Člověk stále postupuje, i když jen pomalu a obtížně, píše Tvůrkyně útvaru Litterate, na své duchovní cestě. Tato vize není podle mne jen logickým pokračováním přírodního vývoje Kosmu a biologického vývoje planety Země. Chceme-li pokročit dál, tímto stupněm poznání musíme projít, nemůžeme ho obejít. Podobně svého času v bulletinu Dokořán (anketa Na jaké zapomenuté hodnoty české literatury byste rádi upozornili?) napsala: Proč protestovat proti globalizaci, když je součástí vývoje světa tak jako hlavní proud, připodobňovaný k šištici biologického vývoje, jenž vedl k homo sapiens a bude dál pokračovat až k člověku duchovnímu. Je to přirozený důsledek fyzikálních kosmických zákonů… Třebaže sami pořadatelé stránky http://v-art.envision.cz nahlížejí evoluci duchovního se zřetelem na rostoucí význam (a pravděpodobnou převahu) mysli nebiologického původu, stěžejní význam osobnosti Věry Ludíkové v autorské komunitě stránky http://v-art.envision.cz to nijak nesnižuje. Ba naopak: je Věra Ludíková z těch tvůrčích fenoménů, který je schopen … vidět svět a celou naši civilizaci komplexně a který ostatně v básni Věk Vodnáře tuto schopnost demonstroval způsobem sobě vlastním: vložte dnešek do paměti disků / a založte disky živých Vesmírů / do počítače Země… Je-li Věra Ludíková organizátorkou a účinkující při autorských čteních, není pózovitým gestem, když jeden z takových seriálů spolunazvala věru příznačně – Rozměry dialogu.

A postavil-li Josef Lebeda do kontrastního protikladu Ludíkové koncentraci na vnitřní život introverze, kterou dnes žádá pouze komorní okruh čtenářů a orientaci většiny společnosti na konzum (viz doslov ke sbírce Uslyšet duši), nazdáváme se, že právě v útvaru Litterate, oslovujícího recipienty už v kyberprostoru (společném to životním prostředí biologické a technologické Inteligence), nabývá Ludíkové básnický hlas s jeho filozofickými nuancemi na významu na hony vzdálenému komornosti.