Prácheňské rezonance 2004

Nezlomený nečasem, neservilní slunci

Revue Chůdové kořeny, www.v-art.cz, r. II., č. 3., 10. října 2003

„Až vytrháme podlahu i krov a po oknech zůstanou jen zející rány / a v tlustých kobercích / vyneseme pečlivě svinuté šlápoty našeho snění / začneme vybírat z popela drahokamy“, napsal Zdeněk Janík v básni Bourání lusthausu srdce a v dopise autorovi medailonu: „… vždycky jsem… všude prohlašoval, že názorová odlišnost není důvodem k eliminaci“ (Praha 30. 12. 2001). Domníváme se, že toto stanovisko je z nejcennějších etických drahokamů autora, společenským vývojem zkoušeného hned třikráte: po přebohaté praxi pedagoga a redaktora ho Husákův normalizační režim vykázal na místo korektora v tiskárně, naopak polistopadový politický zvrat nabídl slastné zadostiučinění (Z. J. přijat do Obce spisovatelů, PEN klubu a Syndikátu novinářů, knižně mu vyšlo několik titulů vlastních i překladových), kterému se však nepoddal a přelom století ho zastihl morálně a intelektuálně připraveného vyrovnat se s nesmlouvavým společenskotvorným nástupem nehumanitních vědních oborů a výrobních technologií, které zásadním způsobem mění nejen strukturu vzdělání, tvorbu a recepci uměleckých děl a životní styl populace, nýbrž i sebereflexi kolektiva druhu homo sapiens sapien.

A tak ztratila-li původní česká literatura půdu pod nohama také z nedostatku invence při reflektování společenské skutečnosti, pak právě autonomní zjev Zdeňka Janíka je dotvrzením toho, že vpravdě suverénní životnosti společenského významu spisovatele není vůbec odzvoněno, pakliže odvisí od vnitřní síly morální nezaprodat se zištným zájmům skupin, zvolivším – řečeno s Františkem Niedlem – zapouzdřenost a dohnavším metody halasného sebeupozorňování až ad absurdum. Co víc – jubilant je nemanipulovatelný realista, až výlučný odolností vůči skupinovým psychózám. V době lhostejné k poezii tak, že prodejci levných knih ji nabízejí i z podlah odbytových prostor, neznalí pouhých jmen, natož bibliografií básníků, nabízí Janík svoji tvorbu také v důstojném prostředí kyberprostoru, na monitorech PC. Třebas se stal účastníkem útvaru Litterate až s jeho čtvrtým, posledním subprojektem (Chůdové kořeny), je z těch příchozích, kteří pochopili nový fenomén ve světě české literatury: protiváhou poklesu poptávky po původní krásné literatuře v českých knihkupectvích je nabídka slovesného umění českému živlu a českému jazyku rozumějícím jinozemcům právě na Internetu a v celoplanetárním rozsahu. Není bez zajímavosti, že v čase Janíkova osmdesátiletí a po necelých čtyřech letech existence filozoficko-uměleckého tvaru Litterate se ke stránce http://v-art.envision.cz pravidelně připojovali či se o připojení střídavě úspěšně pokoušeli surfaři již ze šedesáti zemí. Maně se připomíná jedna z Janíkových mikrobajek. Knihy: Jsme ze všech věcí člověku nejpodobnější. Zavírají nás pod zámek, pálí nás na hranici a mají nás za nesmrtelné. Naopak básní Pozdní vyznání vyjevuje Janík vniřní konflikt tak podobný konfliku desítek a stovek profesních kolegů, bojí se znovu neznat v něčem míru / ve světě kde je všechno předem splatno / a místo srdce vládnou počítače. Kevin Warwick po dosavadních poznatcích z Domu kybernetiky v Readingu předesílá, že inteligence nebiologického původu bude mít své (jiné) city. Robotika obecně se zabývá otázkou, vzniká-li s každou inteligencí i vědomí.* Proč? „Královská otázka / dětí a soudců / a všech opuštěných a podvedených / pronášená v kteroukoliv hodinu / kdy se přibližuje svět / o něco blíže / k tajemství pravdy“ (Z. J.: Proč).

Nové technologie přenosu a technologie tvorby uměleckého výrazu (obé namnoze splývá v jedno) ovšem přinášejí také nové průhledy vpravdě existenciálního obsahu i dosahu. Byla-li česká kulturní veřejnost explicite obeznámena s ideovou platformou filozoficko-uměleckého tvaru na semináři Společnosti Národní knihovny ČR a Národní knihovny ČR dne 27. 3. 2001 (textem Literatura a internet z pohledu pořadatele českojazyčných projektů literatury a výtvarného umění nekomerčního charakteru předneseným editorem Litterate) a při Literárním květnu 2002 na půdě Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně dne 22. května 2002 (textem Univerzální Autor aneb Architektonická výstavba a myšlenková platforma internetového literárně-výtvarného útvaru Litterate), pak historicky nezměnitelnou skutečností je, že k prvnímu veřejnému deklarování ideové platformy bylo možno přikročit po prvotní iniciativě právě Zdeňka Janíka.

Mezi proklamacemi (viz citace z dopisu) a skutky brněnského rodáka panuje jednota: stal-li se Janík členem autorsko-čtenářské komunity stránky http://v-art.envision.cz až v Chůdových kořenech, pak tedy v době, kdy zainteresovaná veřejnost věděla už bez výjimky: internetový literárně-výtvarný tvar Litterate přesáhl oklešťující paradigmata své doby neeliminováním názorů a jmen a reflexí směrodatných evolučních proudů pozemské noosféry.

„Pochopit znamená uvěřit včas,“ zní verš z Janíkovy básně Klavír. Krédo, které autora povýšilo mezi skutečné Tvůrce internetového tvaru Litterate.


* LITTERATE. Astrofyziky, kybernetiky a genovými inženýry zkoušenou adaptabilitu vědomí člověka, zástupce to biologické inteligence, učícího se soužití (zatím jen) s ranou formou inteligence nebiologické (technologické), usiluje reflektovat útvar Litterate. V současnosti nejrozsáhlejší nekomerční filozoficko-umělecký sociální produkt na českém Internetu (…) – sestávající z myšlenkově a hypertextově scelených subprojektů ADIEU 2000, ZONTY 2001, ZONTY 2002, vesměs almanachů, dále ZONTY-galerie a ZONTY-edice, faktograficky ojedinělé ankety POPAMĚTI a naposledy revue Chůdové kořeny – není z elektronických plagiátů; jde o neodkoukaný filozoficko-umělecký sociální produkt, mezistupeň nových uměleckých druhů a žánrů v kyberprostoru. (Zkrácený text odkazu na vstupním panelu stránky htt://v-art.envision.cz.)