Domov Toni Morrisonové,
ověnčené Nobelovkou a Pulitzerovou cenou

e-Čítárny, www.citarny.cz, pondělí 5. března 2018

e-Literární noviny, www.literarky.cz, neděle 13. března 2018


Pět let uplynulo od českého vydání románu Domov, zrozeného v literární dílně Toni Morrisonové, prozatérky a esejistky, jíž rodným teritoriem je východoamerické Ohio (*1931).

Morrisonová, vlastním jménem Chloe Anthony Woffordová, debutovala prózou Nejmodřejší oči (1983), později vydanou pod názvem Velmi modré oči (1995), a že jí byla přiznána Pulitzerova cena (1988) za prózu Milovaná a po dalších pěti letech jako vůbec první Afroameričance dokonce udělena Nobelova cena za literaturu, to už je dostatečný důvod k tomu, abychom o autorce, jakož i o zatím posledním českém překladu jejího díla popsali něco digitálního prostoru.

Co ovšem nesmíme přehlédnout, je skutečnost, že Domov (Praha: Euromedia Group, k.s. - Odeon, 2013) není prvním překladem, který dal Morrisonovou poznat českým čtenářům. Vždyť v našich knihkupectvích byly k sehnání už prózy Jazz (1995), Ráj (2001), Láska (2005) i Milosrdenství (2010).

Anglický originál Home vydaný v Londýně roku 2012 přeložila do češtiny Zuzana Mayerová, přičemž k překladu doslov napsala Jana Šrámková. Z překladatelské tvorby Zuzany Mayerové (a v tomto konkrétním případě i kolektivu) nelze nepovšimnout si antologie černošských autorů Masky a tváře černé Ameriky (Odeon, 1985)

"Tebe zajímaj psí zápasy?" zeptal se Sumec. Zdálo se, že vyrušení uvítal. "Spíš zápasy lidí, který proti sobě štvali jako psy."

Ozval se jiný z mužů. "Tys neviděl toho kluka, co tu tehdá běžel s brekem? Jak se jmenoval? Andrewe, vzpomeneš si na jeho jméno?"

"Jerome," odpověděl Andrew. "Jako můj brácha. Proto si to pamatuju."

"Jerome," odpověděl Andrew. "Jako můj brácha. Proto si to pamatuju."

"Jasně, to byl von. Jerome." Sumec se plácl do kolena. "Říkal, že ho s tátou přivezli z Alabamy. Oba svázaný. A donutili je, aby spolu zápasili. S nožema."

"S vyskakovacíma nožema." Salem si odplivl přes zábradlí. "Prej je nutili bojovat, dokud bude jeden z nich naživu."

"Cože?" Frank ucítil, jak se mu stahuje hrdlo.

"Jo jo. Jeden z nich musel umřít, jinak by umřeli voba. A ty vokolo uzavírali sázky, kterej z nich to bude." Salem se zamračil a poposedl si na židli.

"Ten kluk povídal, že se navzájem trochu pořezali - jen tak, aby trochu tekla krev. Jenže voni jim řekli, že nechaj odejít jedině toho, kterej boj přežije. Prostě jeden musel toho druhýho zabít." Andrew potřásl hlavou.

Muži se jeden přes druhého rozhovořili o tom, co o té záležitosti věděli, a přidávali pocity a postřehy.

"Psí zápasy už jim nestačily. Udělali si psy z lidí."

"Dovedeš si to představit? Kluk proti vlastnímu tátovi?"

"Prej mu řek: "Nemůžu to udělat, tati.""

"A jeho táta řek: "Musíš.""

"Ďábelský rozhodování. Ať uděláš, co chceš, vobě cesty vedou do pekla."

"Nakonec, když kluk pořád nechtěl, mu táta povídá: "Poslechni mě, synku, naposledy v životě. Udělej to." A on prej řek svýmu tátovi: "Nemůžu tě zabít." Jenže mezitím ty chlapi kolem byli čím dál opilejší a vzteklejší, jako by je úplně posed ámok, a řvali na ně: "Dost štěkání a do sebe, kruci! Chceme vidět boj!""

"No a?" Frank ztěžka oddechoval.

"Co myslíš? Udělal to."

Tak je to. Krutý život afroamerického obyvatelstva v drsných reáliích společenského prostředí tam na Jihu obrazí kniha Domov bez zkreslení: ani nezveličeně, ani nepřikrášleně. K vytvoření nadčasového literárního svědectví využila Morrisonová veledokonalé povšechní znalosti života-předlohy.

Miroslav Vejlupek Čerchovský