Poslední knihu dokončil před deseti lety

e-Literární noviny, www.literarky.cz, neděle 27. dubna 2018


... a napsal ji s ironií sobě vlastní. Přece Pavel Verner, v Rýmařově 19. května 1947 narozený.

Těch šestnáct povídek shrnul pod název Láska v cizím pokoji, vydalo mu ji nakladatelství AKROPOLIS a vydalo právě včas (2008), protože Pavel Verner v březnu roku následujícího zemřel.

Připomeňme si, o které povídky tenkrát šlo: In flagranti; Ezau v posteli; Srdce na dlani; Zanedbané louky; Jízda na hřebci; Ochranné zbarvení; Démon zla; Ona, on a vona; Pes ve vlaku; Etiketa; Škaredá středa; Švestky ve sklepě; Srub ve Slunečné; Indický lov na konci října; Čtyřverší; Ve vysoké trávě.

Všechna tato dílka spojuje téma - intimní nespolehlivost, chcete-li nevěra toho či té - a autorův nadhled. Ten ovšem nejednoho zdeptá: vždyť činí jsoucno mělkým, mravních principů prostým, zkrátka... zkrátka uboze nanicovatým, trapně banálním.

V povídce Ona, on a vona posedávají Luisa a Máša, maminky čiperných robátek, v sadu pro děti a hlubokomyslně řeší, zda Luisin manžel Richard je ostřelovač nebo odstřelovač. Máša, která je Richardovou milenkou, má svoji pravdu, Luisa zas svou, a přesto jsou si mladé ženy navenek nakloněny až vřelým přátelstvím - zájmem obou totiž je, aby Richardovo manželství existovalo.

Ostatně ve Škaredé středě jde o totéž. Zdeněk, bytový architekt a z náhledu manželky Sidonie dokonce vzácný člověk a nastojte ideální manžel, a přesto jeho partnerka Sidonie středu co středu zachází do bytu majitele trenérské licence na atraktivní sportovní disciplíny Fikejze, aby vyhověla jeho sexuálním potřebám. Naší potíží zůstane, že nemůžeme.

Nemůžeme se dosíci, v čem spočívá logika jednání ve spokojeném a souzvučném partnerství žijící Sidonie Šimáčkové.

Nemůžeme o sobě smýšlet jinak, než že jsme nedostatečni. Neboť svému věku navzdory dosud nechápeme to historicky zásadní: v lidském světě, tam logika vždycky tón neudává.

Povídce tuctového pojmenování Srdce na dlani se nezželelo privátního lékaře Boleslava Šišky. Ten popleta jednou jedinkrát byl manželce nevěrný (dobrodružství se zdravotní sestrou) a užírá se tím natolik, že ... že to na sebe musí říci! Dermatoložka Dagmar manžela vykáže z bytu - nikoli pro přiznanou nevěru, ale pro manželovu setrvale chabou intimní mohoucnost.

Sotva Pavel Verner v pětašedesátém roce odmaturoval, všimla si ho ČTK a on záhy zapustil kořeny v listu Hlas severu. Po Husákově nástupu k moci ani spisovatele a novináře Vernera neobešla politická nepřízeň: o živobytí zápolil od knihovny v Aši po pilu v Západočeských, ale též co stavební dělník či noční hlídač. Přitom dálkově vystudoval FAMU (dokončil v r. 1992).

Pavla Vernera společensky odškodnil politický zvrat na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Stal se - tak třeba - zástupcem šéfredaktora Národních listů a Týdne, místopředsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, vedoucím tiskového oddělení Ministerstva zdravotnictví, komentátorem Práva...

Protože pamětníků spolehlivě ubývá, neodpustíme si přípodotek, že Pavel Verner působil též pedagogicky - na fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy a v Literární akademii, tedy v Soukromé vysoké škole Josefa Škvoreckého.

Vernerova bilance literárně autorská rozhodně není z těch zanedbatelných. Vedle knih povídek Červenobílá kobra (1997) či námi již vzpomenuté Láska v cizím pokoji (2008) zaujaly zejména romány Dranciáš (1989), Pražské hyeny (1994) či Jak nezabít manžela (2007).

Miroslav Vejlupek - Čerchovský