PråcheòskÊ rezonance 2004

Pošli to dál II

Pošli to dál: Kniha vzkazů lidem i vesmíru; sestavili Věra Ludíková a Zdeněk Wagner; Praha: nakladatelství CHRONOS 2004.

A popros.

Upamatujete se? "Zanedbáme-li zkreslení způsobené naší vlastní galaxií a blízkými kupami galaxií v souhvězdí Panny," stojí ve Weinbergrových Prvních třech minutách, "jeví se vesmír pozoruhodně izotropní, tj. vypadá stejně ve všech směrech." Naštěstí pouze vypadá, a tak Literatura, jako panna přehnaně iracionálně uctívaná sebeuctívači z povolání, činícími všelicos k zakonzervování času, rozumějme k uspokojení urážlivé ješitnosti, kterou čas s nadhledem ignoruje, vyvíjí se (a musí, chce-li mít společenský význam) ve vesmíru člověkova světa všemi směry - považme, v kyberprostoru najmě. Evoluční pohyb sociálně organizované hmoty se už neptá, kdo byl Johann Gutenberg.

Upamatujete se přec? "Společnost dohledné budoucnosti asi nebude tím, co známe ze stránek vědecké fantastiky, kde dominují počítače a jiné dovedné stroje. Bude to spíše společnost," shodli se Ivan M. Havel a Jozef Kelemen v předmluvě k českému vydání Thagardova Úvodu do kognitivní vědy - mysli a myšlení (Portál, Praha 2001), "k jejímuž spolehlivému fungování bude zapotřebí mnohem efektivnější komunikace a kooperace lidí a strojů (pokud je vůbec vhodné nazývat "strojem" to, co bude založeno na informatické technologii)." K tomu připomeňme Kelemenovu zmínku, že "reálně a subjektivně jsme lidé, virtuálně a prakticky jsme však stroje. Naše stroje jsou stále šikovnější. Jsou nám stále více kolegy než mechanickými sluhy. Stroje a my tvoříme zvláštní, nové, existenčně oboustranně propletené společenství, k němuž vedl stejný vývoj, který vyplavil Venuši z Dawkinsovy prvotní polévky." (Budoucí Altamira). Zkrátka spisovatel roku 2004 je bez PC jako spisovatel roku 1904 bez inkoustu.

Technologie mění formy člověkovy sebereflexe a reflektujíce optimistické vyhlídky znaku v kyberprostoru nezdá se nám nepřirozeným, že právě na Internetu, českojazyčném Internetu, blýsklo se už v devadesátých letech několik předvídavých. Vzpomeňme Kromišovo Každý sobě sazečem na www.lege.cz, text na tehdejší dobu zasvěcený a v dnešních zákulisních souvislostech literárně "společenského" a jiného života dokonce statečný. Nazdáváme se, že docenění Kromišova "slova do pranice" v praxi bude na pořadu dne nejpozději s přelomem desetiletí, kdy počítačově negramotné vytlačí z postů, a zejména ze sféry samotného tvůrčího procesu již dnes se prosadivší jednotlivci a nepočetné týmy a hlavně, hlavně nově příchozí generace flexibilních, tvořivých mágů sde zcela novými vědomostmi, invencí a senzibilitou. Jde a půjde o tvůrce nevyhnutelně nových forem uměleckého výrazu, a soubytosti člověk - hardware - software - internetová komunita (či kolektivní bytost).

Bude literatura ještě literaturou?

"... počítače přinášejí budoucím autorům možnosti, o kterých si jejich předchůdci mohli nechat jen zdát. Nebudeme hovořit o multimediálním umění, které zatím není ani v plenkách - spíše sotva počato. Avšak podobně jako hudebník, který si nyní může v obýváku věrně a skoro zadarmo simulovat symfonický orchestr, dostává i spisovatel od svého computeru dar dříve nepředstavitelný. Definitivní podoba knihy včetně písma a ilustrací teď může vznikat jako integrální součást tvůrčího procesu - všichni slušní spisovatelé zítřka si budou sázet sami - podobně sami - podobně jako si dobří malíři odjakživa sami šepsovali a rámovali plátna. To, co si zatím mohli dovolit géniové Váchalova typu, se přiblížilo na monitor alespoň průměrně technicky disponovaného jedince." (Senzitivové předinternetové éry! Jedince. Jedince disponovaného. Disponovaného technicky.)

Bude-li literatura literaturou, na to se Miroslav Kromiš samozřejmě neptá, věren své profesi, a zůstává u formulace slušní spisovatelé zítřka, a tak otázku čím (jaká) literatura zítřka bude, zodpovědět mohou právě a JEDINĚ sami ......é, ......i, rozumějme též recipienti, bez výjimky přece dotvořitelé, spoluautoři, tvořitelé dalšího díla. A jako dosud nikdy - tento úhel pohledu zdůrazněme ještě jednou - to bude společná tvorba inteligentního biologického a inteligentního (za tu urážku se omlouváme) technologického. Ne nadarmo dorostl tvar Litterate / 28,086 k hodnotě molární hmotnosti křemíku v názvu. Kdoví, jestli kultura konce století bude tu dnešní, tu naši, za kulturu aspoň považovat. Však jsme mnohokráte zaznamenali, že kupříkladu stránka www.v-art.envision.cz je vedle života o Životě, vedle mysli především o Mysli, a proto také o Inteligenci. (Kolikrát už ti nejsmělejší "upozornili", že lidské tělo se stává přežitkem, vždyť je jen jednou z mnoha možných schránek Mysli?)

Vším hýbe konflikt a nelze zastavit vývoj. Penězi ne - hrozbami ne - intrikami ne. Takové způsoby jsou vlastní komunitám, jejichž zatvrzelé lpění na moci je v rovnováze s dávno překonaným viděním světa. Myšlenky uvězněné / v řetězu významů / Oděné / do kabátu / krotkých slov / ... ztrácejí / příliš mnoho lesku (Lech Przeczek: Neúplný záznam), a krom toho budiž s Karlem Pexidrem připodotknuto, že existence / je vše, co prýští zespoda: / jen pramen, / jen touha / a někdy jen náhoda (Dvouvětí), a smyslem básníkovy "existence není přezrát a spadnout na zem. Jenže určování doby zralosti," jak napsal Petr A. Bílek v Generaci osamělých běžců, "bude vždy do značné míry v rukou těch, kdo zajišťují přepravu plodů ke konzumentovi. A ti pochopitelně nebudou spěchat na trh s cizím, lákavým, dosud neokoukaným zbožím, chtějí-li prodávat především výpěstky ze své vlastní zahrádky." Počátek nového tisíciletí přeje literárním tvůrcům internetovým - zbavilo je závislosti na laskavosti cechovní komunity držitelů postů, štědrosti majitelů klíčů k trezorům s dotacemi, stejně jako na nelaskavosti trhu. Kybernetik Ivan M. Havel pojmenoval univerzální konflikt doby zřejmě nejpregnantněji hned v úvodníku prvního letošního čísla Vesmíru: "Slyším-li malíře, hudebníka, spisovatele či literárního teoretika, jak se chlubí, že pravidelně čte Vesmír, potěší mě to víc, než když vidím Vesmír v rukou přírodovědce; pro toho by to totiž mělo být takřka profesionální samozřejmostí. Vzdělanec, který se nezajímá o věci na míle vzdálené jeho vzdělání, se rychle mění v nevzdělance. Ty míle jsou totiž domnělé."