Prácheňské rezonance 2004

Odešel Stanislav Komenda. Byl z průkopníků elektronického publikování krásné literatury

„Stvoření je druh transformace.“ Stanislav Komenda

Kdo nevěděl o jeho dlouhé nemoci, byl tou zprávou zaskočen: Univerzitní profesor, vědec a spisovatel Stanislav Komenda odešel z tohoto světa v úterý 17. února 2009.

Odešel? Vtírá se myšlenka na neukončený život ve virtuální realitě, do níž Stanislav Komenda jako spisovatel vstoupil vedle jiného už v elektronickém almanachu ZONTY 2001, uvedeného na digitální scénu Občanským sdružením V-ART Písek (zde si povšimněme, že Stanislav Komenda nepodceňoval regionální nebo takzvaně provinční). V anketě k elektronickému publikování tu Komenda napsal: „Elektronické publikování je zajímavé tím, jak rozšiřuje možnosti autorské i vydavatelské. Je to experiment, který už nic nezastaví – i když rychlost rozvoje je jen obtížně odhadnutelná. Jako autor musí člověk přehodnotit svou představu eternality a nově pojmenovat dočasnost.“eseji Význam loňského sněhu pro letošní lyžování pak přidal: „Není třeba být andělem, aby jeden dokázal pohybovat se v čase. Ve svých představách, případně artefaktech, jimž dal v daný čas zkamenět, které zafixoval a nechal strnout bez pohybu.“

Stanislav Komenda, snad právě proto, že matematik, měl vytříbený cit pro originalitu osobnosti. Z takových osobností byl (v kontextu této vzpomínky lépe je) i on sám. Jako vědec veden k opatrnosti před ukvapeným přijetím nové informační technologie za náhražku tištěné knihy, jako emocemi žijící spisovatel elektronické knihy publikující, obeslal již v roce 2001 internetovou edici ZONTY dvojtitulem aforismů Blanokřídlí andělé – Hlava, nebo lev? Po něm do edice přidal další díla, svědčící jeho značný tvůrčí potenciál a žánrovou obsáhlost: Bajky (2002), básnickou sbírku Motýl ve čtvrtém poschodí (2002) „úvahy občana, který díky své pozornosti ztratil iluze“ – Když ideály blednou (2003) a konečně soubor sloupků, esejí a fejetonů Plevy po větru (2003).

Svár rezervovanosti a přitakání ostatně je způsobem, jak se dobrat poznání, poznání individua je nejvlastnější cestou evoluce society.

Skrze myšlenkovou sdělnost výrazného individua poznáváme sebe, společnost, historii, zákonité a nahodilé a prolínání toho všeho v existenciální.

Sebe dal Stanislav Komenda poznat v básni Index citlivosti:

Nepláče / když všichni dokola vzlykají / a utírají slzy // Mlčí / když kolem se valí vlny smíchu a sedí ztrnule / obklopen plácáním do stehen a zad // Necita / Mlčky a nehybně zneklidňující otázkou / nikdy nevyslovenou / A co když… ne tak docela…?

23. února 2009

MVČ