Prácheňské rezonance 2004

Poezie života na www.divokevino.cz

Kdo neví, že za názvem literárního časopisu Divoké víno byla a je báseň Dzikie vino z pera K. I. Galczyńskiho, v představách mu vyvstanou zákoutí s vitálními, života chtivými liánami loubince pnoucího se do výšek a kam jinam než za sluncem.

Kdo si www.divokevino.cz neotevřel, neví, že poezií života z titulku myslíme poezii života Ludvíka Hesse. Hess je básník osobitým pojetím existence, a když v roce 2002 na Internetu obnovil Divoké víno, v letech 1964–1971 přece neortodoxní časopísek (Jiří Žáček), kde zval na své papírové vinice básníky bez rozdílu ras a vyznání, hlavně však věku (Karel Sýs), české literatuře přibyl projekt vskutku ojedinělý. Máme co do činění s liánami života překlenujícími meze dvou vývojových stupňů civilizace. Hess dobře chápe nezadržitelnost postupu nových technologií šíření informací a do digitální podoby převádí desítky let staré texty, aby dal vyniknout jejich historické atraktivitě a samozřejmě hodnotě v médiu elektronickém a aby umocnil jejich kouzlo zveřejněním novější, někdy takřka současné tvorby toho kterého autora.

Je úctyhodné, kolik talentů, z nichž neskrovná řada přerostla v renomované osobnosti, ba v osobnosti v poezii nezastupitelné, ba čítankové, dokázalo Divoké víno podchytit. Za Jiřím Žáčkem, Karlem Sýsem, Jaroslavem Holoubkem, Pavlem Vernerem, Danielou Hodrovou, Petrem Cincibuchem se řadí Jaroslav Kovanda, Michael Třeštík, Jana Rathauská, Jiří Oulík, Emil Machálek, Honza Vyčítal, Rudolf Mihola a další a další.

S redakcí časopisu bylo v jednotlivých etapách spjato vícero nadšených dobrovolníků (za všechny jmenujme Johanu Vondřejcovou, Josefa Svobodu, Naďu Stiborovou, Jana Kořínka či Petra Cincibucha), ale ústřední postavou, pilířem, vždy byl a také v elektronické verzi je Ludvík Hess, přinášející i finanční oběti. Sotvakdo mu vyčte, že jeho úvodníky-promluvy k surfujícím čtenářům jsou namnoze víc než reminiscencemi šéfredaktora reflexí pisatelova vlastního a rodinného života. Hess si to může dovolit. Je osobností, která českému literárnímu životu dala nemálo a je si toho vědoma. Naopak čtenář elektronického Divokého vína si je vědom, že surfuje na stránkách, které vyvracejí pochybnosti o uplatnění krásné, ale opravdu krásné literatury na Internetu.

Třebaže nejprogresivnější průkopníci českých literárních projektů v kyberprostoru zahajovali už v devadesátých letech minulého století, Hesovo zákoutí s Divokým vínem má osobitost, úroveň a význam k nepřehlédnutí. Co budou v literatuře znamenat Hessovy nové objevy (Nela Zapletalová, Daniela Ťalská, Nicolas Détenu, Jan Smutný a jiní), to je předčasné předjímat, ale protože Hess ohlásil sto návštěvníků denně, poezii jeho života to činí rozměrnější.

26. srpna 2005

MVČ