Prácheňské rezonance 2004

Český elektronický almanachismus

Tvar, 15/2000, 21. září 2000

Někteří tvůrci webových stránek jako by se dohodli: Když novum, tak od a. Na dotaz „almanach“ nalezl vyhledávač Seznam devět odkazů, Centrum třináct, Mozek čtyři, Atlas sedm…, ale půjde nám samozřejmě o almanachy a jim podobné vznikající elektronické formy umístěné v sekcích nebo kategoriích literatura či kultura a umění, typicky vesměs nekomerční.

Obecně platí, že weboví architekti nevyužívají novějšího, finančně hůře dostupného softwaru povyšujícího tvořivého webeditora na mága. Vzhledem k tomu, že v podletí byl almanach ADIEU 2000 jediným, kde vědomě publikovala poměrně velká skupina spisovatelů-členů Obce a někdy i PEN klubu, není nepříhodné začít exkurz na adrese www.envision.cz/v-art. Vladimír Michal, Karel Fron, Alena Vrbová, Ladislav Jurkovič, Karla Erbová, Stanislav Burachovič, Bohumil Jirásek, Alena Vávrová, Vladimír Krásný a řada dalších vycizelovali útvar v dobovém literárním kontextu zatím osamělý. Nazdávám se z něj, že ponuré představy o údělu literatury za nadvlády video-kultury jsou nepřiměřené skutečným perspektivám flexibilního slovesného umění. Krásná literatura ruku v ruce s tvořivou invencí nepřijde v kyberprostoru zkrátka, zvláště když stavební materiál znak potřebuje i samo nové médium.

Protože nové, analogicky nejspontánněji upoutávající pozornost nestrnulé, nejplastičtější mysli. Mladí, organizátorsky průbojní strůjci elektronických projektů oslovují zejména vrstevníky. Ostatně adjektivum nové je pravdaže klíčovým i pro autorovu reminiscenci, ale především pro historickou situaci lidského společenství. Zatímco pořadatelé výše uvedeného Adieu 2000 nikoli bez úzkosti hledají perspektivy literatury v elektronizovaném životním a společenském prostředí (Marie Moravcová: Milé milénium; odpovědi některých účastníků ankety apod.), architekti almanachů Alma-nacha (www.mujweb.cz/www/almanacha) a Šuplík (www.suplik.cz), navrstvenými generačními asociacemi nezatížení, takový problém nemají. Jejich cílem je prosadit se, neboť v tradičních médiích zatím bez úspěchu.

Už samotné prology obou almanachů poznamenává stylistická nemotornost, věcné protiřečení si i familiárnost, vydávající se za duchaplnost, a protože i další dva internetové tituly nesou příznaky podobných deformací, odvážíme se zevšeobecnit: v duševním prostoru první elektronicky gramotné generace nevymře literatura od úmrť, a vedle silných individualit (King, Crichton, Clarková, Mosley, Hurleyová, McCourt, Zapletal, Waszková, Wilhelm Przeczek) ji kyberprostoru uvykají entuziasté zdatní technicky, editorsky však neerudovaní. Je příznačným protikladem rané elektronické literární tvorby: tvůrci znalí kumštu slovesné tvořivosti jsou povětšinou nezpůsobilí pohybovat se v kyberprostoru, a naproti tomu technicky adaptabilním literárním benjamínkům se nedostává kvalifikace literární, a to namnoze ani té nejzákladnější, teoreticky soustavou škol garantované.

Křiklavým příkladem nerovnováhy literární erudice a způsobilosti technické je projekt 1. ALO (http://1alo.misto.cz), uvádějící Julia Zeyera jako zahraničního autora, a naopak do básnické dílny Karla Šiktance vniknuvší paklíčem, třebaže se v prologu zaštiťuje předsevzetím dodržovat „obecnou morálku a současné zákony ČR.“ To permanentní projekt Písmák (www.pismak.cz) i přes alogismy v prologu zaujme nápaditostí, jistou nonkonformitou a flexibilitou organizační.

Nezajímavou není poměrná jednota pojetí elektronického (zde úžeji internetového) publikování. Strůjci projektů Adieu 2000, 1. Amatérský Literární Občasník a Písmák nepomýšlejí na tištěnou verzi, trvalý digitální záznam Adieu 2000 už najdeme ve vědeckých knihovnách a knihovnách institucí národního významu, jen Šuplík zveřejňující „původní, originální tvorbu“ vyzdvihuje teoretickou možnost vydat nejlepší sci-fi povídky knižně jako největší možný úspěch. Titul Alma-nacha je projektem opačné historie i budoucnosti: webeditoři Jan Petružela a Milan Vaněk uvedli na Internet almanach vydaný nejprve tiskem na náklady autorů a v počtu sto výtisků, a naproti tomu elektronický jmenovec almanachu zbytněl účastí už deseti autorů, z nichž nejdál jsou Jan Petružela, Iva Nikita Teichmannová a Lenka Wolkerová.

Exkurz po nekomerčních literárních projektech by byl pouze rutinní bez zmínky filozofické roviny almanachu Adieu 2000. Pořadatelské písecké sdružení V-Art, opírající se o vlastní teorii literatury-prarodiči virtuální reality, dalo uplatnit se i literárním postavám. Dřívější klasická metoda tvůrčí mystifikace se tu chce vytrhnout ze strnulosti ustálených klišé – literárněvirtuální prolíná konvirtuálním i reálným.

Pro všechny námi sledované internetové útvary je pak charakteristické, že jsou dílem početně velmi malých redakcí (Písmák dokonce jedince) s nízkým věkovým průměrem. Přesto se stávají součástí kultury té generace, pro niž elektronizace mechanizmů lidské civilizace není šokem, nýbrž neodmyslitelnou, nepostradatelnou samozřejmostí.

A tak kdo by dnes ještě pochyboval? Vzdor tomu, že ve Spojených státech amerických surfuje po Internetu takřka polovina obyvatelstva a v zemích Evropské unie kolem třiceti procent, zatímco v zemi české pouhých pět, elektronizace je na globálním postupu. Úsilí, jež jsme z tematických důvodů a s nadsázkou nazvali almanachismem, má v dlouhodobých souvislostech příležitost vpravdě historickou: ozkoušet cesty a někdy hatě literatury v neskonale nedozírnějším životním prostředí druhu homo sapiens sapiens.