Prácheňské rezonance 2004

Štěpení uvyklostí

Host 5/2000, květen 2000

Despotismus nových technologií, které jsme přivedli do této Země, zvyšuje nároky na naši fyziologii takovým kvapem a takovým tlakem, až stárneme častěji, než bychom si přáli a socializovanými se stáváme leckdy strojověji a bolestněji než unese naše biologická přirozenost. Proces štěpení uvyklostí nabral obrátek a zrychlují ho vyhraněnosti zájmových skupin.

Literaturou, a nazvu ji praprababičkou virtuální reality kybernetické, už prolnuly jak dobová hrozba zrelativizování morálních kodexů, tak vědomí neomezených elektronických publikačních možností, nelimitovaných ekonomickým zázemím, a vedle toho i relativizace nepostradatelnosti papíru a nenahraditelnosti účinku tištěného textu. A k tomu nové šance čtenářovy představivosti, vzmach generace čtenářů-tvůrců a hned s tím i nástup virtuorenezančních žánrů; a třeba i života jako bezustavičné hry!

Jako člen redakční rady elektronického almanachu ADIEU 2000 jsem měl před krátkým časem příležitost pozorovat vývoj přístupu literárních autorů k elektronickému publikování, a podružně i svůj vlastní vývoj: zatímco na samém začátku redakční práce, tedy v prosinci 1999, a ještě v třínulovém lednu jsem měl subjektivní dojem, že pomáhám na svět novému, kolem Valentýna se nové proměnilo na běžné a běžné na apríla rovnou v překonané. Tak dokonale působí růstový hormon v těle elektronizované existence!

Podotknu, že elektronický almanach uvedlo na informační dálnici (kolejnice by se mně líbila víc, pravdaže) nekomerční Občanské sdružení V-ART z Písku. Vzdor nezvučné image svěřil pořadateli názory na digitalizaci literárních textů nezanedbatelný počet osobností, jejichž jména si stojí v soudobé české literatuře a vědě hodně vysoko. Co je však překvapivé – zkušenější autoři, převážně individuální členové Obce spisovatelů, případně členové krajských poboček, převažují nad autorskými benjamínky. Třebaže všeobecně se má zato, že Internet je doslova zaplevelený literárním bílím nesebekritických adeptů spisovatelství, redakce almanachu právě od nich vyslechla nejvíce námitek typu chci si svou knihu osahat, častěji však ještě byste mi v tom škrtali. Z autorů dosud nepublikujících ani na stránkách periodik jsou v almanachu pouze dva. Z pohledu redakční rady almanachu tedy lpí na ozkoušeném především dorost. Snad jenom návdavkem: řada publikujících už odevzdala příspěvky do příštího projektu a vědět o sobě dali další autoři, věřte nevěřte, opět z těch, kteří o kumštu slovesného umění více vědí.

Vzdor tomu je štěpení uvyklostí proces dynamický, tím spíše v globalizovaných světovazbách, a nemohu nezmínit čtenářsky i obchodně přeúspěšného Američana Stephena Kinga publikujícího nejnovější prózu Riding the Bullet nejdříve na Internetu. Sotva mě někdo přesvědčí o Kingově extravagantní rozmařilosti. To vývoj nahlížení internetového publikování štěpí uvyklosti rychleji, než je schopna připustit úzkostlivost tradičního.

Neděsím se rovnoměrného rozdělení příležitostí pro všechny, kdo chtějí, třebaže i neumějí, a svedeni ctibažným pinožením dají se na tolik diskutované scestí vykradačů ducha. Současné technologie počítačové komunikativnosti žádají partnerství technologií ověřitelnosti. Ověřitelnost sama o sobě nezbytně předpokládá mravnost a má tak příležitost vymezit horní a dolní úvrať literární internetové rychlodráhy a rozpínavého chaosu, dnes namnoze způsobujícího panický třes strnulého nazírání. Obejděme přece zrcadlo: Co lepšího je na jáství stylizujícího se do role bodygarda ve službách dáveného humanismu? Naše civilizace je na rozcestí a živočišný druh homo sapiens sapiens jde tam, kam jedině může.

Epocha masivní elektronizace společnosti nemůže v konečných důsledcích zásadně neproměnit životní styl svého strůjce a kvalitativně nevymezit formu i obsah znaků jeho existence. V následujících ekonomických a filozofických průnicích přirozeně zbude dost místa pro souběžné proměny etického a estetického. Ověřitelnost zřejmě nebude mít kdy na odpočinutí.

Homo sapiens sapiens tušící nebývalé proměny znaků života, sám už ohrožen pohyblivostí hranic utopického a reálného, řád ve věcech příštích hledá, protože je to chválabohu jeho niternou potřebou, a ne podmíněným reflexem z věků previrtuálních. Tlukadlo řádu a jasného vymezení reálných pravidel ve virtuálním prostoru slyší hned od počátku. I literatura pořád má tu sílu působit neúnavným provokováním a vzýváním udržitelného, a pak neméně i naději na nezvětrání Parnasu v historicky tektonickém prostředí.

A propos – v almanachu ADIEU 2000 si můžete číst do konce ledna 2001 na adrese http://www.envision.cz/v-art.