Prácheňské rezonance 2004

Zkušenosti a vyhlídky české internetové literatury

Host 3/2001, březen 2001

„Kniha tištěná je – nebo alespoň má být – artefakt. Kniha v podobě digitální je stroj. Z knihy tištěné mám požitek. Z knihy digitální mám úžitek.“

„Celá kultura převedena do elektronické podoby je křehká, ohrožená, při nejbližším silném výboji, jenž oběhne celou zeměkouli, vše bude smazáno. Dnes můžeme číst knihy, zápisy, listy, svitky, psané neznámým písmem a neznámým jazykem, ale všechny plní svou funkci. Za jakýsi čas budou elektronické záznamy nečitelné, nesrozumitelné, nebudou pro ně přístroje, protože přístroje stále od svého výsledku odcházejí. A nikoho nikdy nenapadne, aby vzal do ruky a namátkou otevřel elektronickou knihu: nemá žádné vnady: tvar, vůni, barvu…“ Domněnky žijících klasiků české literatury, poprvé Adolfa Branalda, podruhé Ludvíka Vaculíka, jak je můžeme číst v almanachu Adieu 2000 (www.envision.cz/v-art) jsou z podzimu roku 1999 a vypovídají o rezervovaných postojích spisovatelských celebrit k fenoménu elektronizace mechanismů lidské civilizace, kulturu a literaturu nevyjímaje. Rozpoznáváme v nich aspekt psychologický a morální, iracionalitu i argumentaci věcnou, logickou; a lze snad nepochopit?

Období rissu - kontext

Po více než roce se sama literatura ukázala být málo rezistentní. Naopak: svou formální flexibilitou prokazuje životaschopnost i v docela nových dimenzích společenské skutečnosti, kde reálprostor a kyberprostor do sebe obousměrně prorůstají. Riss, studená prehistorie internetové literatury, jíž jsme účastníky, zřejmě bude neskutečně krátký.

V internetovém sektoru se nejdynamičtěji šíří literatura coby zboží. V digitální podobě je nabízena klasika anglická a francouzská i díla současníků (Ed McBaina, Fredericka Forsytha, Mary Higgins Clarkové, Michaela Crichtona…). Na miléniovém knižním veletrhu ve Frankfurtu se objevili v porotě Ceny Frankfurt e-Book Award dotované americkým Microsoftem kupříkladu Daniel J. Boorstin, laureát Pulitzerovy ceny, Henry Louis Gates, na Harvardu působící odborník na afroamerickou literaturu, a další spisovatel Walter Mosley.

Zdá se tedy, že výrobci počítačového softwaru a spisovatelský živel sám si budou nakonec rozumět a tím, kdo je nejméně připraven, zůstává recipient.

Do třetice z almanachu Adieu 2000: „Zvláště nejmladší generace a ta seniorská má dnes problémy s uskutečněním svého záměru. V tom by mohlo elektronické publikování přinést řešení,“ napsala Alena Vrbová, která také předeslala: „Obě kvality – klasická kniha i elektronická – jsou estetickou funkcí odlišné, tvůrčí hodnota však zůstává.“

Alena Vrbová publikovala ve zmíněném almanachu mimořádně kvalitní básnickou kantátu „Fontána di Trevi“ a spolu s Karlou Erbovou a Ladislavem Jurkovičem jako jedna z prvních českých renomovaných literárních osobností ověřila účinky poezie v kybernetickém prostředí. Po svém ozkoušel internet také prozaik Zdeněk Zapletal s ukázkou z Půlnočních pěšců (www.zlin2000.cz) a básník Milan Hrabal s česko-polským výborem Erotikon (www.erotikon.vdf.cz). O překlad do polštiny se zasloužila dvojice Lucyna Waszková – Wilhelm Przeczek: ani překladatelé se nedistancují od nových forem šíření uměleckého slova, ba právě Obec překladatelů už má svou vlastní internetovou stránku (www.hyperlink.cz/obec). Tam se dopátráme nejen stanov, ale i statutů Ceny Josefa Jungmanna, překladatelské soutěže Jiřího Levého a anticeny Skřipec.

Vlastní stránku (http://people2.clarityconnect.com/webpages6/ota), na níž se představuje anglickojazyčnou tvorbou i biografií, má Ota Ulč. Jiné jméno z českého exilu – Klára Hůrková – se prosadilo na německém internetu (www.webnes.de), kde za báseň „Zlatá korunka“ obdržel Wilhelm Przeczek už i cenu; virtuální, samozřejmě.

Ještě jeden retroexkurs do Frankfurtu. Vloni tam byl předveden nejnovější typ zařízení e-Book opatřený modemem a s kapacitou paměti osmdesát tisíc stran textu. Propagací čtecího zařízení je přímo nabitá stránka www.rocket-ebook.com, přinášející i seznam vydavatelů digitalizované literatury a informace o záměrech majitele stránky Gemstar eBook Group Limited. Další značky čtecích zařízení nabízejí kupříkladu stránky www.softbook.com a www.everybook.net.

To, co určí skutečnou délku epochy rissu digitalizované literatury, je trh, totiž cenová dostupnost elektroniky, a v neposlední řadě školská soustava, tedy míra počítačové gramotnosti obyvatelstva. Ve Spojených státech surfuje po síti na padesát procent obyvatelstva, v zemích Evropské unie třicet, v České republice zhruba pět procent. Elektronický almanach Adieu 2000 videočtenáři navštěvují nejvíce v pondělí; nejpříhodnější hodinou jim je devátá a patnáctá. Zkrátka i zaměstnavatelé musejí pro internetovou literaturu přinést svůj díl prospěšného.

Ondřej Neff v Anketě z jedné kapsy almanachu Adieu 2000 říká: „Tak především – knihy dnes vydávané nepřežijí rok 2100. Jejich papír zežloutne, takže text bude nečitelný, a pravděpodobně se rozpadne. Už dnes jsou ohrožené knihy z první republiky, pokud nejsou tištěné na nějakém luxusním papíře. Digitalizace bude nezbytná, aby knihy – tedy původní knižní texty – přežily.“ Na stránce www.evidky.cz přidává: „… elektronická podoba publikování bude stále významnější složkou kultury, a dokonce se domnívám, že vznikne speciální, nový a specifický druh literárního projevu. Literární forma byla vždycky určována i technologií publikace – jinak se literárně tvořilo, když se knihy psaly dřívkem do hlíny, jinak se psalo na pergamen, jinak pro tištěné knihy!“ – A lze snad nepochopit? Elektronizace je písemnictví vyhlídkou a nejvlastnějším zájmem. Ostatně v jiných souvislostech (polemika s Hykischovou mínkou o uplatnění tištěné literatury v prostředí videotechniky a umělé inteligence) přijal alternativu digitalizované literatury Milan Blahynka už v roce 1963 v týdeníku Kúlturny život. Po gradujících schopnostech softwaru k počítačům, „které se vzepřely sloužit jen jako výkonný servis při výrobě tradiční knihy, ale mohou knize konkurovat pohotovostí, stálou měnitelností a lácí“, píše Blahynka ve zmíněné anketě almanachu Adieu 2000, „se velká část knižní produkce už obejde bez tisíců tun příliš drahého, těžkého, obtížně skladovatelného papíru a bez stále dražšího těžkopádného obchodování s knihami.“

In suma: Počítač jako předmět kogitací vnesl do lidských dějin nové nuance existenciálních sporů, pří o variabilitě hrozeb a nadějí, ba rozšířil úhel pohledu na vývojové fáze dějin společnosti. Došlo-li by na slova skeptiků citovaných v úvodu a uvážíme-li, že Leonardo da Vinci nakreslil diagram, kde nechybí žádný základní prvek soudobých počítačů, už v roce 1578, pak renesance…?

Autoři versus nakladatelé…

V třínulovém roce byl ve světě internetové literatury nejpopulárnějším fenoménem Stephen King. Když nakladatelství Simon and Schuster nabídlo po dvou dolarech padesáti Kingovu prózu Riding the Bullet, šla na odbyt en gros.

Sotva se vbrzku dopátráme všech důvodů, které vedly autora bestselleru k solitérství: King zveřejňoval na adrese www.stephenking.com na pokračování starší rukopisnou práci The Plant. Individuální revolta spočívá v přesunu úvah o zjednodušení ekonomických struktur lidské civilizace do roviny praktického ozkoušení. Vbrzku půjde o obecný trend. Akutní nutnost nového definování právních vztahů mezi autorem a vydavatelem byla stěžejním tématem zářijové washingtonské konference E-BOOK, jíž se zúčastnil také Warren Adler, autor Války růží. Přednesl dokonce manifest: podstata textu spočívá v návrhu, aby se spisovatelé stali zároveň vydavateli. I Adler se rozhodl vytvořit vlastní autorské virtuální knihkupectví, kde samozřejmostí bude chat. Permanentní elektronická komunikace autorů a čtenářské veřejnosti se tedy rýsuje jako příznačnost.

Praha se stala také loni místem diskuse o literatuře ve virtuoprostředí. Již na XIX. výroční konferenci Mezinárodního výzkumného střediska elektronického publikování (konané 21.–23. 6. 2000) se uvažovalo o profilu vydavatele digitálního věku. Přesvědčení o rostoucí úloze vydavatelského a knihkupeckého subjektu majícího tradici a renomé není všeobecné. Očekává se příchod malých vydavatelů, třeba jen krátké, účelové životnosti. V souvislosti s lavinovitým vzmachem elektronického obchodu s literaturou vyslovilo Americké sdružení vydavatelů požadavek, aby ISBN bylo přidělováno i on-line publikacím a projektům permanentním. Právě americká agentura ISBN na 28. zasedání poradního orgánu Mezinárodní agentury ISBN konaném v Berlíně předložila návrh nezbytně vícemístného ISBN.

Samo české spisovatelské a nakladatelské prostředí ovšem není tak daleko, aby prioritně řešilo podobnou problematiku. Soudě podle některých příznaků lze teprve v průběhu prvního pomiléniového roku očekávat invazi nakladatelských a knihkupeckých firem na trh digitalizovaných literárních textů. Osloveni budou premianti spisovatelského cechu, a proč by odmítli? Spisovatel přece chce být především čten. Technika spisovatelova filozoficko-etického průniku do duchovního světa recipienta je v podstatě druhořadá. Odmítnout elektronickou mutaci rozebraného knižně vydaného díla, jehož dotisk by se už nevyplatil, nebo digitalizovanou verzi dřívějšího titulu oslovujícího výlučnou estetickou hodnotou jen desítky z nejnáročnějších literárních gurmánů, to sotva který spisovatel udělá.

Ve světě jsou nejzkušenějšími subjekty především nakladatelství Simon and Schuster, mediální společnost Time Warner, ovšemže německý mediální koncern Bertelsmann a neméně nakladatelské domy Penguin a Random House, spolupracující s kolosem Microsoft. V Česku se na tuto cestu chystají pražský Knižní klub, tedy nakladatelství podniku Euromedia, odnože to Bertelsmanna, a firma Amos editio. V moravské části republiky už má v tomto směru jisté zkušenosti brněnské nakladatelství Computer Press. Již koncem loňského roku ovšem naznačil peripetie boje o zákazníka Obchod elektronickými texty, Villusion, a.s., stránkou www.evidky.cz. Konjunktura jmen samozřejmě není zvláštností žádného trhu a na tom českém vsadil začínající Obchod elektronickými texty na popularitu Ondřeje Neffa a Michala Viewegha. Evídky vedle tradičních obchodnických fines, jako je „akční“ sleva povídky na čtvrtinu původní ceny, mají snahu upoutat vtipem (vlastní virtuální měna) a přirozeným lidským smyslem pro soutěživost (TOP 100). Několik dní před koncem ledna stránka upoutávala deseti autory (též Zdeňkem Zapletalem), ovšem po kliknutí na jednotlivá jména se u nadpoloviční většiny objevily jen informace o autorovi, ba někdy ani to ne. Nejžádanější povídkou byl Neffův Nápad za všechny prachy. Jan Vaněk jr., Radek Kříž, Josef Rataj, Jiři Kudelka – několik jmen autorů průvodních a doprovodných textů v projektu, který má předpoklady stát se místem pravidelných surfařských dostaveníček a který zatím prodává vskutku za ceny víc než symbolické, důmyslně vtipné.

Počítačově erudovaná veřejnost permanentně vnímá hroucení mantinelů tradičního myšlení právě přičiněním internetu. Staletým kulturním centrům přibývá konkurence v regionech, a také toto tvrzení už je z archaických – sám internet zná především region svět. V Jihlavě se na nevyšlapanou cestu odvážila firma NONLIBRI, již provozuje Pavel Machek a která nabízí na adrese www.neknihy.cz několik stovek digitalizovaných literárních textů takřka sto osmdesáti převážně českých autorů (údaj z prosince 2000). Vedle nesebekritických psavců zde ze známějších publikují Roman Cílek, Zdeněk Třešňák, Jiřina Fuchsová, Jan Cimický či Eva Bešťáková, jejichž díla jsou nabízena po padesáti korunách. In margine: na adrese www.barnesandnoble.com jsou k dostání Kohoutovy tituly The Widow Killer a I Am Snowing, oba v překladu Neila Bermela, a elektronická verze prvního z nich je k dostání za 19,96 dolaru. (Srovnej s účelovostí ceny Riding the Bullet.)

Machkovi oponenti-autoři ovšem argumentují nízkým (20–30%) prodejem nabízených titulů a nelítostnými recenzemi. Ani elektronika neotužilé autory nezaštítí a vskutku malý odbyt je ukázkou stavu české digitalizované literatury.

E-parnas po česku

Na stránkách vyhledávačů si nelze nepovšimnout přibývajících a bytnějících kulturních či specificky literárních virtuálních subjektů nepřizpůsobujících se maršrútě trhu – a ponechme stranou diskuse, zda z programového přesvědčení, či realistického zhodnocení českého společensko-ekonomického klimatu (dvě třetiny Čechů se nikdy nesetkaly s webovými stránkami). Projektanti dnes sledovaných útvarů nemusejí být nutně z řad adeptů spisovatelství neúspěšných v tradičních médiích, naopak je zcela typické, že jejich stránky jsou dílem početně velmi malých redakcí, někdy i jedinců. Jakožto sociální produkty se bezpochyby staly součástí kulturní identity té části populace, která se nejlépe vyrovnala s elektronizací mechanismů lidské civilizace.

Do spektra prvně uvedených kulturních projektů patří databanky informací a odkazů a projekty přímo disponující elektronickými mutacemi literárních titulů, v současnosti ještě převážně děl klasiků zesnulých dříve než před půl stoletím. Z nejperspektivnějších je čtvrtletník Skriptorium na www.intext.cz/texty vycházející od roku 1996, a ten je v krátké historii internetové kultury už tradicí. Stránka je opatřena katalogem titulů s odkazem na server, kde jsou umístěny (například stěžejní dílo českého romantismu na maj.kgb.cz). Videočtenář je vázán výlučně morální podmínkou stažení, totiž šíření v nezměněné podobě, to za prvé, a za druhé uvedením zdroje informací. (V širším kontextu se na tomto místě připomíná stránka www.gutenberg.net spravovaná firmou Xerox Sigma V a finančně podporovaná Michaelem Hartem. Databáze digitalizované literární klasiky je k mání v mnoha jazycích, francouzštinou a němčinou počínaje a japonštinou či latinou konče.) Také stránka velmi ambiciózních záměrů www.blueseek.com avizuje čtyřjazyčné informace. Projekt pojatý svými webeditory jako vyhledávač středoevropských subjektů komerčních i nekomerčních nechtěně nadnáší klíčové téma internetové kultury: malá přehlednost ať už domén nebo vnitřní struktury jednotlivých projektů. Ani na blueseek.com se po kliknutí na odkaz „časopisy“ neobjeví nabídkový katalog. Naopak předností projektu Písmák (www.pismak.cz) je právě webeditorův smysl pro logický systém, organizátorská flexibilita a z toho všeho plynoucí celková nápaditost architektury projektu. Objektivně vzato jsou to však jediné přednosti Písmáka. Megalomanství jej poškozuje snad více než slabé prozaické a básnické texty.

Písmák náleží k subjektům, které dynamický vývoj internetové literatury a vůbec kultury zasunul na chvost bilance, třebaže v době svého vzniku měly a z historického hlediska stále mají nesporné zásluhy na průniku literatury do nového masmédia. Můžeme zevšeobecnit: Příznačným protikladem rissu české elektronické literatury je technická nezpůsobilost tvůrců znalých kumštu slovesné tvořivosti pohybovat se v kyberprostoru a souběžně nedostatečná literární kvalifikace mladých technicky adaptabilních pionýrů. Na roveň Písmáka řadíme 1. Amatérský Literární Občasník (http://lalo.misto.cz), uvádějící Julia Zeyera jako zahraničního autora a naopak k osobě Karla Šiktance přistupující bezskrupulózně; Šuplík na www.suplik.cz; literární workshop Elektrobard na www.czechia.com/elektrobard; a Alma-nacha (www.mujweb.cz/www/almanacha), kde se ovšem profiluje kandidát hodný označení básník – Honza Petružela. Radek Sárkózi publikující mimo jiné v jihlavských Neknihách je webmasterem projektu Jantar. Když jsem si otevřel na adrese www.mujweb.cz/jantar odkazy „časopisy“, „knihy“, „recenze“, zely prázdnotou: buď jak buď, v kyberprostoru nebudou chybět plavidla ztroskotavší. Mladý magazín na www.literarvarna.cz zatím osciluje mezi příslibem a profilací.

Nicméně rozhodující pro novou vlnu internetových aktivit je vzdělanostní potenciál členů redakcí a tvůrčí invence spolupracujících autorů. V tomto směru z nejvyrovnanějších je měsíčník Dobrá adresa, vycházející od loňského ledna. Zmínili-li jsme na síti víceméně absentující literární kritiku, pak na www.dobraadresa.cz je jednou z čestných výjimek Vladimír Novotný, podílející se na profilaci české literární kritiky už desetiletí, a mající tudíž právo i předpoklady bilancovat: Novotný publikuje sebrání svých kritik a statí z dnes již neexistujícího Svobodného slova v Zonty-edici, exponované od letošního prvního dubna na http://v-art.envision.cz.

V galerii flexibilních individualit zasazujících se o literární tvorbu i teorii v podmínkách revolučního elektronického fenoménu nemohou chybět ani (a kupříkladu) Pavel Kotrla, Jiří Hrabal, René Kočík (Skriptorium), Petr Bednář (Elektrobard), Milan Vaněk (Alma-nacha), Tomáš Vávra (1. ALO) či Bogdan Trojak (středoevropský vyhledávač na www.blueseek.com). V nejednom směru bez nadsázky metabolická adresa www.magazlin.cz co do vkusu i intelektuální úrovně „sborník“ protiřečících si stránek je z těch, které obrážejí současné společenské nivó. Od velmi seriózního využití publikačního prostoru k pokleslé extravaganci rozmáchlý útvar dělá nejednou dojem, že důležité je zkrátka být. Nejspíš to nebude koncepčním záměrem, ale právě Magazlín je zhuštěným vzorkem živelného saturování duchovního světa elektronicky gramotného recipienta. V linii tématu tohoto článku upozorněme především na insidera Jiřího Brabce, přispěvšího v Magazlínu do diskuse o obousměrném vztahu reálného a virtuálního.

Zakladatel oboru kybernetika Norbert Wiener zformuloval jednu ze svých myšlenek nade všechno srozumitelně: „Lidský rod je silný pouze potud, pokud využívá svých vrozených schopností přizpůsobovat a učit se, které jsou umožněny jeho fyziologickým ustrojením.“

Tak i literatura uvyká internetu ochotněji, než si frustrovaní a skeptici zpočátku připouštěli. Úroveň její flexibility je rovna obecné flexibilitě lidského vědomí.

Zrození jinakostí

„Přednosti člověka nad ostatní přírodou jsou […] v tom, že je fyziologicky, a tudíž i intelektuálně ustrojen takovým způsobem, aby se mohl přizpůsobovat radikálním změnám prostředí, v němž žije.“ Připomenutím otce kybernetiky Norberta. Wienera jsme předešlou část článku ukončili, tu další rozvíjíme. Každé lidské přizpůsobení kterékoli změně životního prostředí „počlověkovsky“ provázejí vnitřní zápasy filozofické a etické. Česká literatura na internetu, jak jsme nastínili výše, zdaleka není výlučně zbožím – její aspirace jsou naštěstí i vyšší. Směr k filozoficko-etickému tvůrčímu využití kyberprostoru nejvýrazněji reprezentuje stránka skupiny Dodekadenti (www.neonmag.cz/dodekadenti), ze které snad nejzafixovanějšími osobnostmi jsou Bohuslav Vaněk-Úvalský, (opět) Bogdan Trojak, Dimitrij Dudík a Štěpán Málek, a projekt Litterate (od 1. dubna na v-art.envision.cz, dříve jen Adieu 2000 na www.envision.cz/v-art), jehož pořadatelem je umělecké uskupení nesoucí název Občanské sdruženi V-ART v Písku. (Zlín, Vsetín, Most, Písek… – Tradiční chápáni Prahy a několika nejlidnatějších měst jako center kultury je v kyberprostředí nonsensuální.)

Příslibem budoucnosti internetové literatury je skutečnost, že ani tvůrčí postupy architektů dnes citovaných projektů nejsou unipolární. Výrazová neošuntělost, umělecká nadsázka a odvaha jít i hatěmi netradičního jsou přednostmi stránky Dodekadentů, též Dvanáctizubých, stránky myšlenkově nejosobitější v celém dobovém českojazyčném internetovém dominiu. Síla Dodekadentů spočívá ve schopnosti originálně a přesně vyjádřit své životní pocity. Ani tam, kde Dodekadenti osedlali recesi, vážnost myšlenky neutrpěla. Právě Dodekadenti prospívají slovu, vyšší organizační jednotce znaku: dokazují totiž jeho trvající schopnost dobře a působivě pojmenovat převratné reálie obrážené dnes už nejčastěji uměleckými platformami funkčně existujícími na bázi moderních technických prostředků a technologií. Srovnejme pro zajímavost s neplodnými psychoanáliemi a vykastrovaným wrongismem na www.magazlin.cz, který navštěvujeme s respektem před podnětností Brabcova příspěvku „Multikultur(ál)ní svět a virtuální virtualita“. Tedy pro téma, vyprovokované prolínáním virtuálního a reálného v každodenní skutečnosti, kde, jak stojí v Manifestu Dodekadentů, „sama evoluce podléhá evoluci. Není neměnná, ale je nutno ji tříbit. Jako ona nás“.

Jiří Brabec, profesně profesionálně předvídavý, ač poučen, že „televizně nezpracované prvky kultury […] budou dále ohroženy“, neupírá budoucnost ani psané virtuální realitě: „Virtuální (reálně neexistující, ale svou podstatou možný) svět virtuální reality, o kterém je předem definováno, v čem a jak se od našeho liší, nabízí v tomto světě logické příběhy logicky vystavěných postav, a tím nám pomáhá nahlédnout do našeho světa. Právě ono virtuální posunutí od naší reality nabízí přemýšlivému čtenáři sdostatek srovnávacího materiálu.“ Dodekadenti vibraci této struny dynamizují: „Lidé už příliš dlouho vnímají stále stejnou skutečnost. Tím ji už vyvnímali do nicoty. Je nutno stvořit skutečnost novou, nebo vidět tu starou novýma očima.“ Optiku svého vidění pak ozřejmují manifestem, hymnou, dramatickým útvarem…

Sám Brabec, jehož esej má jedinou větší slabinu, a to úhel pohledu na virtuální náboženské, kde nejde pod povrch, zná důkladně problematiku televize, média z nejvlivnějších. „Fantasy příběhy,“ konstatuje, „vycházejí z předpokladu reality mnohosti světů a zdá se, že i mnohosti mravností na nich. Domnívám se, že ovlivnily i ostatní kulturu o fantasy prvky, které tak pronikají do reálného světa, a termín virtuální reality tak rozmývá své obrysy.“

Teorii bezobrysového splývání reálného a virtuálního v jednolitý svět neobešlo ani Občanské sdružení V-ART se sídlem v Písku, které exponovalo do redakčních rad triády elektronických almanachů Adieu 2000, Zonty 2001 a Zonty 2002 dvě literární postavy. Marie Moravcová je virtuální realitou smýkána, Blažej Podroužek ji naopak s bezskrupulózní cílevědomostí spoluvytváří, oddán přesvědčení, že „člověk už dávno není nejvyšším vývojovým článkem přirody! Je mimo! Sám ještě neví, co je! Homo sapiens neexistuje a nový druh ještě nemá jméno! Zatím je to Téma! Až příští století pojmenují dnešní bezejmenné vakuum!“ I Litterate, projekt subprojektů, je tedy sociálním produktem generací vyjadřujících životní pocity v té fázi vývoje pozemské inteligentní existence, jejíž další směřování určí právě elektronika a biovědní obory. Specifikem projektu Litterate je nazření kyberprostoru jako paralelního vesmíru. Nefilozofujícího videočtenáře zřejmě zaujme skutečnost, že zatímco v rovině teoretické probíhají polemiky o životaschopnosti literatury na internetu, ve skutečnosti už literatura i na českém internetu je, a nikoli coby zboží, nýbrž jako pozitivní stanovisko výtvarníky provázených spisovatelů k tvůrčím odpovědím na výzvy kyberprostoru. V subprojektech organizačně syntetizujícího útvaru Litterate se surfař potká s Alenou Vrbovou, Theofilem Halamou, Ivo Odehnalem, Josefem Hrubým, Michalem Černíkem, Ladislavem Jurkovičem, Jiřím Žáčkem, Karlem Sýsem a desítkami dalších umělců formujících českou literaturu a výtvarné umění druhé poloviny dvacátého století a počátku století nynějšího. Podobně jako předešlé Adieu 2000 jsou oba almanachy Zonty koncipovány jako strom bloků a ne bez poezie, ne bez filozofie. Zájmům budoucnosti literatury podřadili variace na nevraživost mágové slovesného umění – symbolicky hned v prologu nového věku.


Cílem exkurzu po českém kyberprostoru bylo postihnout zkušenosti a vyhlídky české internetové literatury výhradně orientačně. Každé konstatování je minulostí, při dynamickém pohybu lidských aktivit v kyberprostoru obzvlášť. V zásadě však nebude nedopatřením připomínka recese jako nevzácného trendu a nevýjimečně bezprostředně související degradace rodného jazyka. Pačeština nejranějších prologů, editorialů či komentářů nepřiměje kultivovaného videočtenáře k návratům na web. Vehementní touha po bezprostřednosti, družnosti a improvizaci, ať už v monologu či dialogu, s radikálními změnami v prostředí zkrátka nemizí. Jako meritní jeví se ovšem míra uplatnění znaku a krásného slova v uměleckých platformách a žánrech oslovujících bytosti s kvalitativně novými přívlastky noetiky i gnozeologie. Mimořádně významnou úlohu bude mít strhující rytmus inovace softwaru, jemuž se mohou přizpůsobit v podstatě pouze velmi, velmi mladá lidská individua, de facto odrostlejší děti bez dostatku empirického vybavení a uvážlivé moudrosti. O to znepokojivější je vakuum na místě rezervovaném pro současné, ale i předpokládané nové obory literární vědy a estetiky.

Dnes má literatura jako forma lidského filozoficko-etického uhlédání i v převratných změnách společenského vědomí způsobilost posoudit, zmnožit, provokovat. Vzdor očekávání budoucího oslabení významu znaku při člověkově spolužití s elektronikou zůstává krásné slovo synonymem perspektiv inteligentní existence, zvoucí se homo sapiens sapiens.