Prácheňské rezonance 2004

Chvála laskavého větru

Ivo Odehnal: Pohanský hlad; první elektronické vydání; vyd. Občanské sdružení V-ART v Písku; edice ZONTY, na Internet uvedeno 6. 6. 2002

Piják veršů, kterému se při návštěvě básně zvýší tlak (a že je to tlak krve / přepočtený na hladinu moře netřeba zpochybňovat) neměl zábrany přiznat se bez polehčujících ozdob: Jako golem ve mně dupe pohanský hlad. Udělal to s menší než minimální úlitbou dnům (knižně vydal Melantrich v roce 1987) a už v době zeskromnělých číslicových veršů v tirážích básnických knížek / čtyři sta / osm set / tisíc. Když se pohansky hladový inteligentní život odebral do kyberprostoru, aby ze svalnatého chtění nezbyly jen splasklé sny, Odehnalův Pohanský hlad zakotvil v ZONTY-edici útvaru Litterate, vybaven předpokladem i odhodláním odrážet filozoficko-etický konflikt sebedůvěry ochořelé nekonečnem dějin univerza. Při postupném výstupu básníkovou obrazností vezmeme za vděk už sytým odstínem světla v celém kontextu útvaru Litterate: totiž vlivu antické kultury na filozofickou orientaci básníků v kyberprostoru se identifikujících. Odehnal je duchovním dědicem řeckých atomistů, a kdo by chtěl pochybovat, je odveden zcela konkrétně: k Démokritovi. Nikoliv však do Řecka pátého století před letopočtem naším, nýbrž na básníkovu rodnou Moravu poslední čtvrtiny dvacátého století letopočtu našeho. Básník nemůže ponechat atom ve výlučném vlastnictví fyziků. A proč také: jde přece o Démokritův atom v Démokritově prázdnu. Po zákonu souvztažnosti jednotlivostí v celku je prázdno syceno nenasytností hladovějící biologické mysli: zcela konkrétní sémantické novotvary a zcela konkrétní lidské bytosti pak hájí neabstraktní kulturu v neabstraktním prázdnu.

Dost možná to budou zrovna básníci, kteří nedovolí nevzpomenout tentokrát Lukretiova osvobození člověka z pout předsudků a zavádějících představ o světě skrze odhalení podstaty věcí poznáním. Venkoncem v kyberprostoru ani nemůže být jinak. I zde laskavý, velice laskavý vítr … / vane tam co ještě přesně nevíme jaké to bude / ale že to bude je jisté. Bude i tam člověk mírou všech věcí?

ani cesta někdy neví / kudy kam.

Jsou ale cesty, které chodce vyzpovídají.