Prácheňské rezonance 2004

Jakub P. Malý napodruhé v Edici hostů

Jakub P. Malý: Perseidy; první vydání; vyd. Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě; Edice hostů ISSN 1802-7091, na Internet uvedeno 2. 4. 2009

Na vysokou školu nesměl, vystudoval tedy univerzitu života. Šest let fáral v příbramských uranových dolech, sedm let razil jihlavský korektor. Vedl odbor vnitřních věcí jihlavské radnice, později živnostenský úřad. Také zkusil práci v holandské firmě na výrobu vzorkovnic, práci redaktora, práci manažera hotelu a práci obchodního zástupce Evropské databanky.

Vskutku: Očekávali bychom, že s takovým empirickým bohatstvím přijde do literatury prozaik.

Potkáváme se však s básníkem.

Začteme-li se do jeho veršů, opravdu pocítíme, že je psal muž práce. Jeden z davu dělných, pro něž i píše, když na básnický jazyk povýšil hovorovou češtinu.

Jakub P. Malý.

Jeho poezie je civilní, jako je civilní už samo autorovo sebenahlížení: Žít s básníkem je děsná věc. / Chvíli se chová jak pitomec / a hned nato je k sežrání. / Pěknej dar / to jeho nadání… (Žít s básníkem). Čtenář už zatuší poezii nekvětnatou, bezoblačnou, ale usilovnou a usilující. Téměř výhradně jde o básně milostné a erotické a básně obrazící jedincův pocitový svět ve světě objektivním. Ze světa objektivního zazněl také tento ohlas: Znám jedno srdce / krev se vaří / v komorách / mezi chlopněmi / – zdaří se rým? / ach / oněmím! / a ne-li / pak to nepřekáží / je výpověď vždy silná tak / ztrácím zrak / že nad obsahem / stále žasnu / otrokem krásnu jsem / a z vůle / jsi půle má / – to nebe chtělo / když osiřelo dítě ve mně / svou náručí jsi / něžně / jemně / kolébal mě s tou bolestí / stačíš mi / stačíš ke štěstí / sem / verše tvé! / – jak miluji je / myšlenky / slova / dotyky / – co píšeš ty / je Poezie / jež neskloní se / před nikým / jednomu pánu / zasvěcená / – v ní pravda / čistší pramene / jsem jenom jedna / ze sta žena / co nikdy nezapomene (Jarmila Moosová: Pocta básníku Jakubovi P. Malému). Mohlo se dostat většího zadostiučinění poetovi, pro kterého je žena a láska k ní alfou a omegou tvorby?

Vskutku: Třebas jsme opojeni (ovšemže i zavázáni) svobodou slova, třebas se těšíme dobrému zdraví a nad to možná i dostatku hmotného, dny jsou prázdné, chybí-li v nich citový vztah, pravdaže ten nejodevzdanější. Dílo Jakuba P. Malého přesvědčuje právě o tomto. Proto si můžeme blahopřát: na našich monitorech se zjevují sloky, které mají morální potenciál duši čtenáře čistit, a to přece je z toho největšího, co může umění dokázat. S takovou přišel Jakub P. Malý do Edice hostů už v lednu 2008 – do sborníku Nad nivami duha –, tenkrát s básněmi Hledám slova… sametová, Jenom se držet za ruku, Monolog, Slyším tě ve všem kolem sebe, Vzkaz slepeckým písmem, Kruhový objezd, Vidím tě na jiném nástupišti, Kolik vydrží smutek, Nedělní odpoledne na samotě u bedny a Neschovávej se mi. Těch osm básní rozhodlo: vydavatel sborníku vyzval básníka k autorskému přispění ještě jednou.

Jakub P. Malý tak vstupuje do kyberprostředí Edice hostů znovu, tentokrát rozmáchleji, spontánněji, dynamičtěji – výběrem z tvorby, příznačně nazvaným Perseidy. Jsme pozváni do tvůrčí dílny muže, který pohrdl kariérou a který ať byl, čím byl, vždy nejprve básníkem, třebas to na sebe neřekl hned. O to větší dispozici zaujmout má dnes.