Prácheňské rezonance 2004

Univerzální ideál svobody

Klára Hůrková: Den tiše bdí : Taoistická poezie evropské básnířky / La tago silente maldormas : Toisma poezio de eúropa poetino. Do esperanta přeložil Jaroslav Mráz. Vydalo Občanské sdružení V-ART se sídlem v Písku. Edice Zvučení svazek šestý. Březen 2004. Vydání první. Neprodejný archivní tisk. ISBN 80-903045-4-0.

Klára Hůrková (nar. 15. 2. 1962 v Praze) prožila dvacet sedm let svého života v totalitním režimu a ačkoliv v něm dosáhla i akademického vzdělání, s oficiální kulturou v Husákově Československu nikdy nesouzněla, právě naopak – po letech nonkonformního života ve společenské vrstvě mladé undergroundové generace dokonce opustí velkoměsto a zamíří do hor, na Šumavu. Není to extrém, natož laciné vnějškové gesto, jde o rozhodnutí duchovně se vyvléci z ubíjející kulturní uniformity, která nepřeje individuálnímu.

V příbytcích na české straně Šumavy tak vznikají první taoistické básně Kláry Hůrkové, nebo aspoň pokusy o ně. V srpnu 1989 Hůrková emigruje a po nedlouhém intermezzu belgickém se usadí v německých Cáchách. Za čas vstoupí do literatury – bez pompy, ale také bez zahubujícího narcizmu; zato hned ve třech jazycích: českém, německém a anglickém.

Evropanka Hůrková směřovala k taoismu v duchovních velehorách, v nichž k myslitelským vrcholům patří umění vyrovnat se s dílem a poselstvím Franze Kafky, také rodáka z Prahy. Nemůže být přehlédnuto, že ve stati Cesty ke Kafkovu Zámku se Hůrková přiklání k tvrzení, že Kafkův Zámek je antitezí Němcové Babičky a že „vyšší smysl života lze nalézt… v prostém konání“.
Historicky nevýznamná není skutečnost, že v době, kdy se rodí básnířčino spříznění s východním duchovním učením, koluje v „normalizovaném“ Československu samizdatově česká verze tao textů Han Shan. 150 Gedichte vom Kalten Berg (Stephan Schuhmacher; Diederichs Verlag, Düsseldorf und Köln, 1974), z němčiny přeložených Alenou Bláhovou. Básně, jež čtenáři předkládáme, napsala česky básnířka žijící v Německu. Vkládáme-li je jako duchovní majetek do písemnictví esperantského, přitakáváme tím jejich autorce a mínce, že taoistický důraz na HARMONII a návrat k univerzální jednotě jistě odpovídá potřebě mnohých moderních lidí zbavit se přetlaků civilizace. Nežli čtenář vejde do světa, kde subjekt a objekt nejsou protiklady, neboť vše je jedním, chceme jeho pozornosti odkázat také skutečnost, že Občanské sdružení V-ART vydalo cyklus Den tiše bdí s důrazem na básnířčino vyznání, že „taoismus vždy poskytoval jednotlivcům možnost vnitřního odstupu od společenských norem té které doby, neboť jeho ideál svobody je univerzální“ (Klára Hůrková: Pozdravy od Starého Mistra).