Prácheňské rezonance 2004

Tereza Sýkorová

České internetové literární časopisy v letech 2007 až 2013

Bakalářská diplomová práce. Kráceno. Pouze českojazyčná verze.

ÚVOD

Od roku 1996, kdy byl v českém prostředí založen první internetový deník Neviditelný pes Ondřeje Neffa, se za téměř dvacet let v dynamickém a rychle se rozvíjejícím prostředí internetu objevila také řada webových stránek věnovaných literatuře – mezi nimi i literární časopisy. Jsem přesvědčena, že jedním ze zdrojů, na jehož základě budou následující generace zkoumat, jak jsme žili, budou i internetové literární časopisy. Ty jsou i předmětem této práce.

Cílem této práce je zmapovat oblast současných internetových literárních časopisů a charakterizovat jednotlivé tituly. Práce má také zaznamenat, jak se situace v oblasti vydávání internetových literárních časopisů od jejich zmapování Štěpánem Kučerou proměnila. Jelikož některé ze zkoumaných titulů nejsou archivované, práce by měla být přínosná v uchování informací o nich. Zároveň by měla pomoci budoucím badatelům, kteří by v mapování této oblasti pokračovali. Dřívější očekávání, že kvůli internetovým médiím dojde k zániku médií tištěných, se nenaplnila. Řada tištěných literárních časopisů existuje, a to i přes každoroční snižování dotací na živou kulturu, kterými některé tituly podporuje Ministerstvo kultury České republiky (dále jen MK ČR). Nabízí se však otázka zcela opačná, a to po budoucnosti internetových literárních časopisů. Budou i tyto tituly vycházet po celá desetiletí, jako je tomu v případě některých tištěných časopisů?

Vzhledem k velkému množství různých webových stránek věnovaných literatuře práce vychází z metody analýzy a selekce, pomocí níž byly vybrány zkoumané tituly. Práce využívá také komparativní metody. Pro získání některých informací, které se jiným způsobem nedají zjistit, jsem oslovila šéfredaktory (případně redaktory nebo vydavatele) všech sledovaných titulů. Oslovila jsem také některé tvůrce zaniklých titulů, abych zjistila důvody jejich zániku.

Informace o internetové žurnalistice jsem čerpala především z odborných publikací mediálních teoretiků a ze slovníkové literatury. Nejpřínosnějším zdrojem informací však byla výše zmíněná bakalářská práce Štěpána Kučery a jeho diplomová práce Česká internetová literární kritika, kde je internetovým literárním časopisům vyhrazena samostatná kapitola v rámci sledování jejich kritické činnosti.

Cenným přínosem v oblasti mapování počátků literatury na internetu je elektronická kniha Miroslava Vejlupka (Čerchovského): Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí: nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART [online]. Horažďovice: Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice - Písek, regionální jednatelství v Myslívě, 2011 [cit. 2013-03-09]. Dostupné z: http://www.v-art.cz/mvc/k-jednote-jednotlivosti/literatura-v-promenach-sveta-pocatku-tisicileti.htm.

 

Vymezení literárního časopisu

Okruh názorů na problematiku literárnosti (tj. co je a co už není beletrie) je velice široký, proto se v této práci opírám o encyklopedický přehled relevantních názorů v Průvodci po světové literární teorii. Za literární tudíž považuji texty, disponující a) „schopností jazykových útvarů obsažených v literárním díle vyvolávat u příjemců časté, výrazné a kvalitativně bohaté tvořivé představy“ anebo b) představující „znaky v životě společnosti autonomní – tj. nesoucí svůj smysl v sobě – a zároveň komunikativní“.

Zároveň respektuji českou tradici literárních časopisů přesahovat uvedený úzce beletristický horizont širším kulturním záběrem, ať už beletrizovanou nebo žurnalisticky preciznější zpravodajskou formou. Za literární časopisy tedy považuji i tituly, které se zaměřují na reflexi literární reality – slovesného dění, a to buď z hlediska navazování na vývoj slovesnosti v dobách minulých, nebo s intencí formovat určitým deklarovaným způsobem aktuální slovesné či kulturní dění.

Na základě tohoto vymezení bylo vybráno k bližší charakterizaci 13 časopisů. Jedná se o časopisy: Aluze, Divoké víno, Dobrá adresa, Herberk, Hermelínek, Chůdové kořeny, Kafe, Klíček ke knihám, Lemurie, Proudy, Půlnoční expres, Téma a Wagon.

Vlastní rešerší se mi podařilo najít ještě další tituly, které v období před rokem 2007 vycházely. Jedná se o tituly: Ledaccos, Hermelínek, Postmoderní revue, Prúlety, Chůdové kořeny a Progresivní fóbie.

Z vyjmenovaných titulů se tato práce blíže věnuje pouze Hermelínku (vychází od roku 2004)

a Chůdovým kořenům (2002–2004, 2008–2010), které nadále vycházely po roce 2007.

 

Chůdové kořeny

Rok vzniku – Rok zániku

2002–2004; 2008–2010

Periodicita

3x ročně

Rozsah

proměnlivý

Forma publikace

HTML

ISSN

1214-3782; 1213-4090

Webová adresa 1. části

http://www.v-art.cz/chudove_koreny/index_chk_new.htm

Webová adresa 2. části

http://www.v-art.cz/taxus_bohemica/revue-chk/index.htm

 

V letech 2002 až 2004 vydávalo Občanské sdružení V-ART Písek periodikum Chůdové kořeny s podtitulem Revue literatury a výtvarného umění. Zakladateli občanského sdružení byli Miroslav Vejlupek (Čerchovský), Miroslav Vejlupek jr. a Michal Vejlupek. Cílem titulu bylo přispět k popularizaci elektronického média ve spisovatelské veřejnosti. Chůdové kořeny publikovaly zejména literární a výtvarná díla. Redakce titulu plánovala vydat celkem 15 čísel, nakonec jich ale vyšlo jen sedm. Jednotlivá vydání vycházela třikrát ročně v přesně stanovených dnech – 2. února, 6. června a 10. října.

Na přelomu let 2003–2004 došlo uvnitř občanského sdružení V-ART Písek k názorovému nedorozumění mezi zakladateli občanského sdružení a některými řadovými členy. Jednalo se o spor mezi zakladateli subjektu OS V-ART Písek a některými řadovými členy, kteří byli zároveň členy občanského sdružení Obec spisovatelů. Členové Obce spisovatelů požadovali, aby se periodikum Chůdové kořeny přeměnilo na zdroj informací o tiskem vydávaných knihách a stalo se kolektivním členem Obce spisovatelů. S tímto záměrem zakladatelé nemohli souhlasit, neboť byl v rozporu s cíli periodika. Na základě popudu zakladatelů byla činnost občanského sdružení ukončena.

Chůdové kořeny, tentokrát s podtitulem Revue pro literaturu a moderní nazření člověka, začaly znovu vycházet v roce 2008, tentokrát je vydávalo občanské sdružení Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek. Kromě pokračujícího publikování literárních a výtvarných děl se titul věnoval „vzdělávání spisovatelských generací v tematice kybernetiky, robotiky, kognitivních věd a nanotechnologií, o nic méně problematice působení Internetu na společnost a také problematice nezadržitelného vznikání sociálního superorganismu a jeho globálního mozku.“ Předem bylo určeno, že časopis bude vycházet tři roky. Zachována zůstala periodicita titulu a data vydání jednotlivých čísel. Celkem vyšlo osm čísel.

Stránky literárně-výtvarného serveru Prácheňské rezonance 2000–2010, pod který periodikum spadá, archivuje WebArchiv. Digitální záznam na CD je uchován ve fondech NK ČR, Moravské zemské knihovny, Vědecké knihovny v Olomouci, vybraných krajských vědeckých knihoven, některých městských knihoven větších měst a Prácheňského syndikátu V-ART Horažďovice-Písek.

V čele Chůdových kořenů nikdy nestál šéfredaktor. Periodikum mělo jen redaktora, kterým se stal Miroslav Vejlupek (Čerchovský). Na vydávání původních i obnovených Chůdových kořenů se podílela řada osobností jako Miroslav Vejlupek, Miroslav Vejlupek jr., Theofil Halama, Klára Hůrková, Zdeněk Janík, Stanislav Komenda, Olga Nytrová, Ota Ulč a další. V periodiku publikovali spisovatelé, literární vědci i vědci se zaměřením na jiné obory. Mezi autory patřili například Antonín Bajaja, Ivo Fencl, Milan Hrabal, Ivan M. Havel, Jiří Grygar, Erik Gilk nebo Jiří Klobouk.

Kromě zpopularizování elektronického média ve spisovatelské veřejnosti se tvůrci titulu také snažili vyvrátit tvrzení, že internet je místem, kde se nachází pouze braková literatura. V první verzi periodika dostávala velký prostor esperantská kultura. Obsah se skládal ze stálých bloků Anti-Morpheus (často tematicky zaměřený, obsahoval například zamyšlení, literární a výtvarnou tvorbu na téma My, dědici Kafky), blok 863: Nenadáli se 863: Ili ne suposiz tion (tvorba v esperantu), Diskuzní fórum (jednotlivé osobnosti odpovídaly na téma Kyberprostor a perspektivy znaku jako stavební jednotky filozoficko-etického a estetického výrazu, do diskuze přispěli příspěvkem například Ivo Odehnal nebo Stanislav Komenda), Studovna Litterate (články o kyberprostoru, kyberkultuře a rozhovory s různými osobnostmi vedené po e-mailu), Znakotratě (literární a výtvarná tvorba), Eo ventum est, ut (publicistické články) Net-party (články o literárních osobnostech, které oslavují životní jubilem a ukázky jejich tvorby), Nedočetli jsme za vás (citace článků z médií), Aktualizované katalogy (blok se vztahoval k dalším činnostem občanského sdružení) a Z historie českého e-almanachismu a dalších ismů (korespondence redakce). Každé číslo bylo uvedeno (M)editorialem.

V prvním čísle obnovených Chůdových kořenů tvůrci definovali své cíle takto: „Budou tedy Chůdové kořeny místem setkávání spisovatelů sjednocených osudem a možnostmi literatury našich dnů. […] A revue sama bude krásnou literaturu do kyberprostoru nejen přinášet, ale také monitorovat její přibývání na jiných webových stránkách. Třebas to může znít neskromně, půjde nám též o osvětu dvacátého prvního století. Chceme v prostředí literárně činné veřejnosti přispívat k popularizaci věd, stavějících lidské existenciální do nového a nového světla. V neposlední řadě nastane čas, kdy připomeneme literární klasiku, s níž jsme vyrůstali a prošli několika desetiletími toho století, v němž nové existenciální už klíčilo, a nás nyní, ve století dalším, postavilo před společenskou poptávku po adekvátních filosoficko-etických náhledech.“ Čtenáři byli v každém čísle přivítáni v sekci s názvem Namísto editorialu. Od původní verze se změnily jednotlivé bloky, zachován zůstal jenom blok Anti-Morpheus (redakce v něm publikovala různé články, které ji zaujaly). Na blok Studovna Litterate navázal blok Studovna Chůdových kořenů. Objevily se nové bloky Literárně společenský život – věc veřejná (blok obsahoval mimo jiné ankety a hypertextové odkazy na různé webové stránky literárních projektů a literárních osobností), My, zrozenci Země (blok cílený na popularizačně-osvětovou činnost, zabýval se oblastí kyberneriky), Od buničiny ke křemíku (blok věnovaný autorské tvorbě) a Z písemnictví doby křemíkové (uveřejňované texty, které souvisely s dalšími projekty občanského sdružení). Všechna čísla v obou verzích doplňovala Autorská intermezza jednotlivých osobností. Řazena zde byla poezie, próza či výtvarná díla a publikovali zde například Theofil Halama nebo Klára Hůrková.

Obsah čísel je na webových stránkách Chůdových kořenů dostupný ve formátu HTML. Počet příspěvků se v jednotlivých vydáních měnil, průměrně se pohyboval kolem 70.175 V rámci Autorského intermezza v jednom čísle publikovalo průměrně sedm autorů. Periodikum vycházelo bez reklam.

Na vydavatelskou činnost přispívalo vydavatelské občanské sdružení (poštovné, kancelářské potřeby), redaktor (spotřeba elektřiny dvou PC, laserové tiskárny, scanneru a osvětlení v pracovně redaktora a v pracovně grafika) a sponzor (správa serveru, servis). Redakce nikdy neměla pronajatu žádnou kancelář. Spolupracovníci a autoři publikující v periodiku nebyli finančně oceňováni. Na to byl každý autor upozorněn a žádný se nepohoršoval, naopak všichni bez rozdílu vítali novou formu publikační možnosti, kterou považovali z mnoha důvodů za progresivní a nenahraditelnou, adekvátní době. Kupříkladu zámořští exiloví spisovatelé spontánně uvítali příležitost rovnocenně se zařadit mezi tvůrce žijící v České republice na zcela demokratické platformě.

Příprava každého čísla spadala do kompetence redaktora. Ten v samotných začátcích pozval spisovatele do projektu písemnou formou. Později již literární tvůrci sami nabízeli své příspěvky. U starších autorů, kteří se nestačili adaptovat na nové technologické podmínky, přepisoval jejich rukopisy do digitální podoby Miroslav Vejlupek (Čerchovský) spolu s několika členy vydavatelské organizace. Od roku 2008, kdy byla revue obnovena, probíhaly všechny kontakty již elektronickou cestou. Redakce měla pevně stanovené termíny uzávěrek, ale autoři se s redaktorem mohli dohodnout také na individuálním termínu dodání příspěvku. Nové autory přiváděli do Chůdových kořenů také externí pracovníci. Do uveřejněných textů již nebyla možnost zasahovat.

Do kompetencí Miroslava Vejlupka (Čerchovského) spadala také propagace titulu. Vejlupek formou článků informoval o Chůdových kořenech, zejména těch z první poloviny desetiletí, na stránkách krajských deníků a celostátních, především literárních časopisů. Redakci se ozývali zejména čtenáři, kteří se sami pokoušeli o literární tvorbu. V roce 2003, kdy se revue nacházela ve svém nejúspěšnějším období, získala na 4 000 čtenářů každého čísla. Celkově projekt Prácheňských rezonancí navštěvovali recipienti z 60 zemí všech kontinentů. Chůdové kořeny často vyhledávali čtenáři ve Spojených státech amerických, Francii, Spolkové republice Německo a ve skandinávských zemích. Informace o existenci českého literárního e-periodika pronikly na české ambasády a mezi bohemisty na všech obydlených kontinentech. Celková návštěvnost však postupně klesala, u čísel vydávaných v letech 2008–2010 byla ve srovnání s rokem 2003 třetinová.

Obě verze Chůdových kořenů mají své vlastní webové stránky. Grafická podoba stránek je u obou verzí téměř stejná. Odkaz na další obsah stránky je netradičně umístěn ve spodní části. Po otevření odkazu Obsah čísla se změní vzhled stránky. Na levé straně se nachází hlavní navigační menu s odkazy. Kromě odkazů, které se vztahují k obsahu aktuálního čísla, se na stránkách nachází také sekce portrétů osobností kolem Chůdových kořenů a archiv vydaných čísel.