Prácheňské rezonance 2004

Bohuslav Balcar

Miroslav Vejlupek-Čerchovský: neúnavný „archivář“ kulturního odkazu Domažlicka

Nové Domažlicko, roč. V., č. 6, 2013

Česká kultura se oprávněně může pyšnit svojí rozmanitostí a širokým záběrem. Je vhodné si přitom uvědomit, že i ti největší a nejuznávanější umělci vzešli z kořenů pevně zapuštěných v některém z regionů české země a zůstali jim věrni, tyto kořeny jim dodávaly potřebnou sílu myšlenek k jejich tvůrčí práci. Každý region se oprávněně takovými umělci chlubí, současně má ale za povinnost jejich odkaz uchovávat a předávat novým generacím.

Nejinak by tomu mělo být i v našem regionu Domažlicka, které si sice mnozí redukují na území historického Chodska, které ale dnes zaujímá podstatně větší část české země na česko-německém pomezí. Původní národnostní rozdíly, existující ještě krátce po skončení 2. svět. války, jsou dnes už minulostí, odkaz české kultury vzniklý na území historického Chodska má dnes platnost pro celý region Domažlicka, pro všechny jeho obyvatele. Je ale pohříchu velice málo těch, kteří se starají o to, aby odkaz české kultury v regionu nezapadl, aby se další generace z ní mohly poučit, nacházet v ní vše pozitivní, co vytvořila, a dále mezi současníky i směrem do budoucna takovýto její obraz předávat.

Tato slova nejsou samoúčelná! Zvláště v dnešní době, kdy myšlenka sdělená do kyberprostoru prostřednictvím elektronického média doslova ihned po svém odeslání má schopnost obletět celý svět, je velice složité rozlišovat váhu takto sdělovaných informací, jejich význam a jejich hodnotu. Bez velké nadsázky lze říci, že většina takto celým kyberprostorem poletujících informací, které si mezi sebou uživatelé elektronických médií vymění, jsou informace rovnající se hluchému balastu. Poměr těch opravdu hodnotných informací ve stále narůstajícím objemu tohoto balastu se tedy zákonitě zmenšuje. Není pak divu, že školák, absolvent základní školy, přecházející ke studiu na gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích při otázce, kdo napsal „Psohlavce“, hádá a na prvním místě za jejich autora označí Jaroslava Foglara!

O to více vyniká záslužná práce jednoho z rodáků Domažlicka – Miroslava Vejlupka-Čerchovského, který, dnes domovem na Horažďovicku, nikdy na svůj rodný kraj nezapomněl, hrdě se k němu hlásí a ze všech sil se snaží nést štafetu kulturního odkazu Domažlicka dále a zajistit, aby ten pomyslný štafetový kolík nikdy nebyl ztracen! Sám autor mnoha knih, z nichž alespoň jmenujme „Nemocný život“, „Hlava plná mozolů“, „Vyvřeliny“, „Chlapi se nebojí“, „Země podvedená“, souboru šesti básní „Strofy“, aktivní spoluautor internetové revue literatury a výtvarného umění „Chůdové kořeny“, vydávané Občanským sdružením V–ART (jehož byl spoluzakladatelem) jako součást internetového útvaru „Litterate“, aktivní přispěvatel internetových „Pozitivních novin“, v létech 2000 až 2010 editor internetového literárně-výtvarného projektu „Prácheňské rezonance“, ve svých pracích věnovaných představitelům kulturní fronty Domažlicka zajišťuje kontinuitu informací o nich. Nelituje časových obětí k shromáždění dnes mnohdy zcela zapomenutých anebo před ním doposud nikým nenalezených informací, z nichž pak pro nás současníky i pro naše následovníky povstává obraz osobností, jejichž odkaz by nám neměl zůstat utajen, z něhož bychom měli mít možnost v dostupné formě čerpat poučení.

Vrátíme-li se zpět k na první pohled úsměvné historce s „Psohlavci“ a autorem „Rychlých šípů“ J. Foglarem a hlouběji se nad ní zamyslíme, už tak úsměvná není, naopak se jeví ve svých velmi tragických rysech. Vyvěrá z ní obava z toho, jak snadno se může podařit (a jak velice snadno se daří!) prostřednictvím dnešních elektronických médií „zpřeházet“ informace, zaměnit jejich hodnotu, a jak snadno se tedy dá s lidmi manipulovat. A čím více bude přibývat závislosti na elektronických médiích a na čerpání informací z nich, tím snazší tato manipulovatelnost bude! S obavou je nutné přiznat, že se tato závislost a současně neschopnost porovnávat odtud získané informace s jinými zdroji a tímto způsobem si dělat vlastní svébytný úsudek, s každým začátkem školního roku poroste. Současná škola už s vlivem informací z elektronických médií svůj boj prohrává! Pro příklad není třeba chodit daleko: aktivní zapojení „kyberpropagandy“ do ovlivňování veřejného mínění se v posledních týdnech projevilo v přímé volbě prezidenta ČR. A její „facebookové“ ohlasy rezonují dále.

Další osud odkazu osobností české kultury Domažlicka je tedy z tohoto pohledu také velmi nejasný! V citované historce to „odnesli“ Jiráskovi „Psohlavci“. A co odkaz ostatních osobností, které jsou s naším krajem spjaty ještě daleko hlouběji, než to je v případě Aloise Jiráska? A lze jich napočítat! Pobývala zde a psala Božena Němcová, mezi rodáky náleží J. Š. Baar, Jan Vrba. Kdo dnes ví něco více o domažlickém rodákovi Karlu Matěji Čapkovi-Chodovi, komu něco řekne jméno básníka Josefa Abrahama či spisovatele Jacka Flora, lesníka, životně spjatého s koutskými a trhanovskými lesy? Málokdo ví něco o velice silné kulturní frontě, která v době, kdy se nad Čerchovem stahovala těžká černá mračna nacistické okupace, toto nebezpečí záhy rozpoznala a aktivně proti němu vystupovala!

Tento odkaz pro nás i pro další generace Miroslav Vejlupek-Čerchovský uchovává v precizně zpracovaných a výstižných medailonech jednotlivých umělců i ve svých statích „Léta 1938 – 1939 a kontinuita chodského povědomí“, „Pomník Jana Sladkého-Koziny – symbol kontinuity chodského povědomí“, „Sedmero setkání s Jindřichem Šimonem Baarem“. Nezapomíná přitom ani na umělce jiné, než literární. Jednu ze svých prací např. věnuje lékaři-výtvarníkovi Vladimíru Böhmovi. Naléhavost odkazu umělců Domažlicka, vztahující se k oné temné době, se stala důvodem, proč byly tyto práce Miroslava Vejlupka-Čerchovského zařazeny také do sborníku „Chodsko ve stínu hákového kříže“, jenž si vytkl za úkol napomoci k tomu, aby tato doba nikdy neupadla v zapomnění.

Seznamujme se se záslužnou prací Miroslava Vejlupka-Čerchovského ve prospěch našeho kraje. Informace o jeho díle v elektronické podobě žádným balastem nejsou! Lze je doporučit jako jednu z mála cest vedoucích v dnešní době k získání zasvěcených vědomostí o kulturním prostředí kraje, s nímž je spjat náš život. Pro všechny, jimž nejsou takové informace lhostejné, čekají na adresách www.v-art.cz/mvc/index.html, www.czechlit.cz/odkazy/autori-on-line/ nebo i (v menším rozsahu) na adresách www.pozitivni-noviny.cz, www.blisty.cz a www.divokevino.cz. Celým autorovým dílem literárním, historiografickým, literárně-teoretickým a nakonec i editorským disponuje Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje v Plzni a Knihovna Boženy Němcové v Domažlicích.