Prácheňské rezonance 2004

Chodsku s láskou

Zpravodaj Výrobního družstva Nábytkář Domažlice, r. 1983, č. 1, květen 1983

Stává se někdy, že náhodně se protínající fakta předcházejí budoucí nenahodilé souvislosti. Tak zatímco v roce 1903 vyšla později uznávanému autoru J. Š. Baarovi knižní prvotina, ve stejném roce (12. 7.) se narodil v Trhanově jeho příští národopisný spolupracovník a pokračovatel Jakub Cvačka. Když bylo Cvačkovi devatenáct let, pobídl ho právě Baar, aby sebral mezi chodským lidem pověsti s „kozinovskou“ a „lomikarovskou“ tematikou. Cvačka měl tolik elánu a vytrvalosti, že během tří let shromáždil celkem třiačtyřicet pověstí. Některé z nich byly publikovány ve vlastivědném sborníku Plzeňsko, jiné v Cvačkově samostatné knize Vo Kozinovi ha vo Lomikarovi (1946). S přibývajícím časem roste cena této sbírky i proto, že v ní najdeme zřejmě poslední „kozinovskou“ pověst – z roku 1945. Jmenuje se Věčná stráž a Kozinovo pojetí spravedlnosti a odplaty je v ní aktualizováno na léta 1938–1945.

Na aktualizaci svébytných chodských motivů a dějin jsou vystavěny též Cvačkovy „verše z doby utrpení“, jak autor označil svých sedmnáct básní ve sbírce Trnová koruna Chodů (1945). Láska k Chodsku a vlasti provázela Cvačku i v působení učitele. Jako horlivý organizátor se zasloužil o manifestaci Chodsko armádě a státu, která se konala na Hrádku v dramatickém roce 1938 za masové účasti lidu. V několika chodských obcích, zejména v Kozinově Újezdě, za sebou zanechal nezanedbatelnou brázdu kronikáře, kterou přeťala až smrt 16. 11. 1970.

Jakub Cvačka zůstává ve stínu Baara, Hrušky, Vrby, Thomayera a Čapka-Choda. Regionálnímu písemnictví a společenskému životu však přinesl vklad, který nelze přehlédnout.