Prácheňské rezonance 2004

Jubileum malíře Horního Chodska

Týdeník Nové Domažlicko, 23. září 1982

Příležitost věnovat medailon umělci, jenž svůj život už pětatřicet let spojuje s Horním Chodskem a který se letos dožil sedmdesátin, nemůže zůstat nevyužita už proto, že v kulturní tradici podčeskolesého kraje vždycky došel docenění každý umělecký projev. Před deseti lety napsal Žežulkovi ing. Jiří Adamec: „Vážíme si nejen Vaší práce jako zaměstnance ČSD, ale i jako malíře, který svými obrazy podporuje v lidech dobré vlastnosti a city, objevuje pro ně krásu kolem nás a vytváří v jejich duších pohodu …“ Letos poznamenal domažlický autor MUDr. Vladimír Böhm po zhlédnutí Žežulkovy samostatné výstavy: „I staré stromy rostou.“ Oba názory nejlépe vystihují podstatu Žežulkovy tvorby: Živě působí na estetické cítění lidí, přičemž je to tvorba stále se vyvíjející, neustrnulá. Právě vloni se krajinář Žežulka, ve třicátých letech si chodící pro první lekce k Josefu Skupovi, umístil na prvním místě v okresní soutěži Paleta. Žežulkovy pastely a oleje přesvědčivě mluví o svébytném rukopisu autora ztotožňujícího se s Tizzianovým „Zašpiňte svoje barvy“.

Několik myšlenek klenečského umělce, jenž dbá, aby jeho díla měla patinu i pórovitost: „Umělec chce mít v sobě mír, harmonii, lásku ke světu – prostřednictvím obrazů přenáší to všechno na ostatní lidi; v tom vidím velký společenský význam výtvarného umění. – Výstavy by měly být místem návštěvníkova znovuzrození. – Obrazy musí mít duši. – Já sám chci přivést diváka tam, kam se skutečně dívám. – Divák si musí domýšlet, nemožno mu předkládat strohou pohlednici. – Docílit tónu barvy, to je věda.“

Žežulkovo umělecké založení neinklinuje pouze k paletě. Rodilý Plzeňan je autorem zhruba třiceti hudebních skladeb a plzeňští pamětníci si i dnes vzpomenou na kvarteto Bratři Žežulkové. Karel v něm působil jako kytarista a zpěvák-barytonista.

Múzy si získaly Karla Žežulku celého.