Prácheňské rezonance 2004

Kouzlo moudrosti

Týdeník Nové Domažlicko, 3. září 1981

Na některé výstavy se musíme vrátit, protože čas, ač v zásadních věcech spravedlivý mudřec, má schopnost klamat. Zbude v nás po roce stejný dojem, jaký máme dnes? Vime, že nikoliv. Proto se musíme vrátit na srpnovou výstavu Böhmových prací grafických a fotografických.

Postůjme u fotografií – vždyť Böhmovu grafiku leckdo máme doma. Nejsou pochybnosti. Lékař a umělec jsou dobří partneři, a když si podají ruce, pak z takové souborné výstavy vyplyne, že nejen v díle hudebního skladatele či malíře, nýbrž i v díle fotografa obráží se dialektika vztahu jedinečného a obecného.

Böhm neplýtvá lehkomyslně inspirací, a tak každý námět, který se vešel do jeho objektivu, dýchne na vás moudrostí člověka, který ví, že láska k životu je tehdy největší, když ji předchází bolest … To cítíte i tam, kde je Böhm vtipný (Úleva, Nevypadni!) – je to humor veselého srdce, ale filtrovaný vážnýma očima. Už tento dvojzorný postoj ke světu logicky předznamenává Böhmův smysl pro symbolický kontrast (Mládí a historie, Kopretiny), nevyprchávající ani tam, kde by nejeden domažlický sklouzl do kandovaného patriotismu (Zimní noc; typický domažlický motiv, ovšem „protkaný“ nervovým předivem civilizace).

Vladimír Böhm jistě ani zdaleka neřekl: „Hotovo!“ Avšak už při současném pohledu zpět nemusí klopit oči. Ať byl, kde byl, ať dělal, co dělal, nic se nepoddalo marnosti. Böhm svým dnům nedluží.