Prácheňské rezonance 2004

Rudolf Mayer a Domažlicko

Zpravodaj Jednotného zemědělského družstva Meclov, r. 1982, č. 5, prosinec 1982
Pozitivní noviny, www.pozitivni-noviny.cz, 29. ledna 2012 (aktualizovaná verze)
Domažlický deník, č. 20, r. 21, 15. února 2012 (aktualizovaná verze)
Domažlický deník, č. 29, r. 21, únor 2012 (aktualizovaná verze)

Domažlicko a v něm obzvláště rázovité Chodsko dlouho patřilo k oblastem hospodářsky nevýrazným, ovšem o to pozoruhodnější je jeho tradice kulturní, po staletí vytvářená nejen svébytnými regionálními prameny, nýbrž i aktivním komunikováním s vnějším uměleckým světem. Často sem vedly i cesty významných prozaiků a básníků – někdy i ty vůbec poslední. Tak v chodské Loučimi skončila neromantická životní pouť pěvce světobolu JUDr. Rudolfa Mayera, od jehož narození v Nové Hospodě na Plánicku uplynulo 13. října už 145 let. Ačkoliv do loučimské rodiny mladší sestry Matyldy (provdané Holé) přiváděla Mayera především niterná samota nevyléčitelně nemocného člověka, nebude nadsázkou tvrzení, že kraj, kde si Český les podává ruce se Šumavou, jistě neošidil o inspirační náměty básníka, v jehož díle rvavé přírodní živly nejen symbolizují básníkův nepokoj, nýbrž funkčně prolínají osudový živel v člověku. „Jen málo dní jsem putoval / tím světem sám a sám,“ napsal Mayer v básni Poutník a jsou to verše kapitulace před tuberkulózou. Ale v téže básni zazní i „… já nevím, kde je domov můj, / ve světě jsem jen cizinec“. Zde už netušíme jen zalkání člověka čekajícího na smrt. Mayer nemohl jen „pro své ráje lkát“, když „přírodou bol větší vane“. S pesimistickým, melancholickým tónem kontrastuje v básníkově tvorbě i v civilním životě silně znějící nota vlastenectví a s ní pak i nota spravedlnosti, sociální především.

Další linie kontrastu – proti živlu (a živelnosti) úsilí o řád. To vše podmíněno společenskou realitou doby Bachova absolutismu i krátce po ní; v ní se Mayer nemohl necítit jako cizinec. Ne však cizinec smiřitelsky pasivní.

Když se prof. dr. Josef Durdík postaral v roce 1873, osm let po básníkově smrti, o vůbec první souborné vydání Mayerových básní (spolu s povídkou Kaprice osudu), pobídl následovníky k postupnému docenění Mayerovy básnické osobnosti a jejího díla. Kulturní činitelé Domažlicka se k nim připojili zejména v roce stého výročí básníkova narození (1937) vytištěním monografie Rudolf Mayer od Karla Poláka. V témže roce se dostala do rukou čtenářů kniha Rudolf Mayer, básně, již uspořádal Jožka V. Váňa a která vyšla jako svazek Knihovny Baarovy společnosti. Společnost napomohla k odhalení památníku v Mayerově rodišti 3. 10. 1937.

Podobně stého výročí Mayerova úmrtí (1965) vzpomnělo Domažlicko pietní slavností, na níž promluvil o významu Mayerova díla prof. dr. František Buriánek.

Mayerův hrob leží u zdi gotického kostela, který podle chodské pověsti postavili tři dobromyslní obři. Náhoda dává příležitost k poslednímu kontrastu, už tak typickému pro samotnou básníkovu osobnost. Tentokrát mezi naivitou lidové slovesnosti starých Chodů a duchovním odkazem umělce a právníka, usilujícího o povznesení vlasteneckého a sociálního cítění lidu. Lidové pověsti čas zachoval, společnost vývojově posunul.