Prácheňské rezonance 2004

Spisovatelé a seznamy StB: fraška, nebo tragédie?

Britské listy, http://www.blisty.cz, 13. února 2006

Motto: „… okruhem diskuse byl návrh revizní komise, který Jaromír Hořec vyložil se smyslu, aby s osobami z dopisu pánů Trojaka a Stančíka promluvil zástupce Rady, jednak aby se předešlo umělé anonymitě, z níž budou pramenit fámy a drby, a také proto, že dotyční mají právo vědět, jak se o nich píše a jedná, a zejména aby se vysvětlil každý ten případ. Stanovisko všech členů Rady nebylo jednotné, ale nakonec Rada většinovým názorem rozhodla, že předsedkyně napíše do Dokořán podrobnou zprávu o tom, jak se tímto složitým problémem zabývala a současně Rada zamítla, aby byla jakkoli uváděna konkrétní jména.“ (Eva Kantůrková: Zpráva o činnosti Rady Obce spisovatelů, bulletin Dokořán 33/2005)

… ale když Britské listy zveřejnily článek Borise Cveka Obec spisovatelů a agenti StB (26. dubna 2005), nezasvěcený mohl mít dojem, že na světě je nová mediální kauza; tím spíš, když sám Cvek volal po diskusi. Pravdou však je pravý opak: Laik přijal text víceméně nevzrušeně (jako by tím přitakal tvrzení autora, že spisovatelé „jsou spíše naprosto postradatelní“) a na stránkách čtvrtletního bulletinu Obce spisovatelů Dokořán 34/2005 reagovala na přetištěný článek jen předsedkyně Obce spisovatelů Eva Kantůrková. V čísle 35/2006 už nikdo, třebaže v reakci na Cvekův text Kantůrková uvedla mimo jiné, že „diskuse je samozřejmě otevřená“ a třebaže jde – řečeno s Vladimírem Přibským – o problém-téma.

Spisovatelé mnohokrát, mnohokrát připomenuli, ne-li rovnou proklamovali specificky důležitý, ba nenahraditelný význam své práce, své existence. „Bez literatury bychom nebyli národ, zbylo by z nás beztvaré skupenství obyvatel, cizorodý chuchvalec nepojmenovatelných konzumentů uprostřed Evropy,“ řekl Ivan Binar na XII. valné hromadě Obce spisovatelů v listopadu 2002. Také historicky mají spisovatelé své tvrzení o co opřít – národním obrozením počínaje a konče disidentským odporem totalitní moci. Ať tehdy, ať druhdy, stanoviska a činy spisovatelů mívala silný, v konkrétních případech i očisťující morální účinek. Není tedy divu, že jméno spisovatele na seznamu spolupracovníků StB – kdo by Bogdana Trojaka a Petra Stančíka nechápal? – způsobuje šok, ačkoli (jak Eva Kantůrková v již citované zprávě napsala také) „pouhé uvedení v seznamu není skutečným důkazem spolupráce s StB (…); lustrační zákon se nevztahuje na členství v občanských sdruženích a sama Obec nemá tento druh bezúhonnosti ve svých stanovách…“ Ovšem takováto argumentace v cechovním společenství duchovních ochránců národa a – zdůrazněme – pěstitelů národní identity (!) v očích občana v žádném případě neuspěje, ba působí bez nadsázky jako schizofrenní.

Je tomu opravdu tak, v tomto bodě nemůžeme s Evou Kantůrkovou nesouhlasit, uvedení v seznamu nemusí být důkazem skutečné spolupráce s StB, ale není-li vskutku důkazem, to nám není známo, protože ptát se není Radou OS schváleno a sami neoptaní, a to je dvojnásob udivující, nenacházejí morální pohnutky k vysvětlení, třebaže mají výkonným orgánem OS zaručeno, že „pouhý seznam je jenom prásknutí bičem“ (Eva Kantůrková) a že v organizaci se žádný hon na čarodějnice konat nebude. „Neodsuzuji tedy a priori nikoho,“ dokonce napsal v bulletinu Dokořán 34/2005 bývalý politický vězeň Jožka Husek, „pokud neznám konkrétní případ, ba neodsoudil bych ani konkrétního člověka, kdyby svou chybu přiznal a otevřeně se omluvil.“ Může být pro spisovatele ze seznamu spolupracovníků StB příznivějších okolností? Přesto nepromluvil.

V nadpisu článku jsme užili spojení „spisovatelé a seznamy“, nikoli „Obec spisovatelů a seznamy“. Někteří členové OS – a najdou se mezi nimi i ti ze seznamů – vstoupili i do Unie českých spisovatelů a kromě této organizace mají v Praze sídlo další dvě (literárně společensky působící) občanská sdružení, v jejichž čele stojí spisovatelé rovněž vedení jako spolupracovníci StB. Za přetrvávajícího mlčení už je to nota bene problém a téma. Problém politický a téma společenské.