Prácheňské rezonance 2004

Vesmír Inteligence

Dokořán, bulletin Obce spisovatelů, r. V, č. 19, září 2001

Nebiologický rozum (na jeho vztahový poměr k biologickému partnerovi se anketa ptá naruby), ať už křtěný kteroukoli výrobně-technologickou mocí, je ve svém dnešním batolecím věku živlem určujícím životní styl druhu homo sapiens sapiens jako celku, to zaprvé, a zadruhé posouvá plť intelektuální reprezentace lidstva ve vlnách vzmachů a propadů noetického uspokojení. Prostředí rozumu pozemského typu, biologického i nebiologického, zvětšil kyber(n)prostorem, a nebyla by to všetečná licentia poetica, aby se ihned nepoptala na smysl Vesmíru Inteligence. Ať toho není málo: Racionalita věd, kráčející nejasnostmi fyziky, ťapká seriózními metodami v tématech stejně fantaskních jako vykupitelských, kupříkladu záhadami vzniku, vývoje a zániku forem antientropických sil, inteligence obzvláště. I laikovi už se vnucuje otázka, zda svár mezi homeostází a entropií pojí se výlučně k lidskému, a to je největší filozofický dopad příchodu počítačů. V mém (časo)reálkyber prostoru mne nad jiné zajímá tvořivé uplatnění a vůbec perspektiva znaku jako stavební jednotky filozoficko-etického a estetického (viz http://v-art.envision.cz na Internetu a Cesta kolem Litterate v tomto čísle bulletinu). Na informaci a na znaku stále stojí naše dosavadní směřování neznámem a „informaci (…) lze vskutku interpretovat jako v podstatě zápornou entropii a jako záporný logaritmus její pravděpodobnosti“, jak míní Norbert Wiener.

Kybernetika, již v dnešním stadiu zdobí pravdivost a pravdomluvnost, je samozřejmě napřed. Ptá se: Patří jazyk výlučně k člověku, nebo je živým organismem? Nenásilná, avšak nesmlouvavá a razantní moudrost kybernetiky, zvláště v kontextu s vršící se magickou mocí biověd, přinese kvalitativně jiný teoretický výklad i praktickou podobu nejfundamentálnějšího jevu – života. Myslím, že dojde i na proměny zhodnocení existence jednotlivosti v celku společenské masy. (Je počítač můj přítel, nebo nepřítel? Pověz mi.)