Prácheňské rezonance 2004

Prolog přicházejícího spisovatele

Pozitivní noviny, www.pozitivni-noviny.cz, 21. února 2012
Plzeňský deník, r. 2012, č. 56, 6. března 2012
Domažlický deník, r. 21., 8. března 2012
Rozhled, publicisticko-inzertní měsíčník pro regiony Klatovsko a Domažlicko, 5/2012, 30. dubna 2012

Kdykoli padne slovo o Bohuslavu Balcarovi, vždy si vybavím nejprve vytrvalostního běžce. Není to od věci. Úspěšnému domažlickému atletu sport vycizeloval morálně volní vybavenost tak důkladně, že Balcar zpoza cílové roviny tlumočníka, překladatele a nakonec i nakladatele doběhl až na start maratonské trati, k českému Parnasu vedoucí A rovnou jako autor opusu!

Úctyhodně rozsáhlé Balcarově literární prvotině Prolog místo epilogu lze přiznat pojmenování politický thriller stejně jako společenská kronika několika posledních desetiletí. Nepochybíme však, přikloníme-li se k označení světonázorový manifest autora-silné lidské osobnosti. Vždy mějme na paměti, že máme co do činění s vynikajícím znalcem historických, jakožto i dobových reálií, těch válečných, studenoválečných, normalizačních a posametových, reálií (západo)českých i (západo)evropských. O těch všech Balcar vypráví poprvé ve své kariéře beletristickou formou.

Jak se mu to daří? Bohuslav Balcar (*26. 12. 1943 v Domažlicích), třebaže literární novic, je vyzrálou individualitou, empiricky nadobyčej vybavenou a jazykově nadprůměrně vzdělanou. Proto si může dovolit do prostoru a do času rozmáchlý, běhutý, ale k dobru věci sevřeně fabulovaný děj. Proto mezi hlavními postavami nade všechny vyčnívá Bedřich Čech, ještě dorostenec a už – jako tlumočník a překladatel – ve službách US Army po vylodění spojenců v Normandii. A proto pozoruhodný smysl pro kontext dějin i provázanost nuancí. Venkoncem – také proto i lidské příběhy ve vícerých kulisách času, naposledy našich dnů. Díky těmto kulisám dosáhl Balcar pozoruhodného filozofického efektu – čas je v jeho knize neměnnou veličinou, v níž se odehrávají dramata charakterních jednotlivců, stejně jako intriky podlých mocichtivých, jako tažení zájmových skupin povážlivých programů a jako groteskní skeče pinoživých osůbek, událostmi jenom vlečených.

Napříště od Balcara-prozaika očekávejme ještě více důkladnějších, nepopisných psychologických kreseb stěžejních postav, více vnitřních monologů a více dialogů, neboť v literárním prologu se autor rozhodl to vše potlačit sdělností vypravěče. Každopádně z kraje pod Čerchovem přichází mezi čtenáře opět spisovatel. Nebude nezajímavé sledovat jeho další umělecký růst.