Prácheňské rezonance 2004

Slovo k lidskému odkazu překladatelky a spisovatelky Zdenky Bergrové († 22. 5. 2008)

Neviditelný pes, http://neviditelnypes.lidovky.cz/, 4. června 2008

Akáty kvetou závějemi sněhu, / každému štěstí řeknou roky dost (Motýli kvetou, pronikavě voní). Odešla Zdenka Bergrová. V březnu oslavila pětaosmdesátiletí a kdo se ohlédl s ní, seznal, že za mnohovrstevnatou intelektuálně-tvůrčí celoživotní aktivitou je tolik vynaložené energie, že ji nemůže postihnout žádný životopisec, nekrologista tím méně. Neboť Zdenka Bergrová byla nesmírně pracovitá a nesmírně vzdělaná žena, s níž se nemíjel svět se svým bezustavičným pohybem vpřed, se svou předurčeností ke globalizaci všeho lidského, se svou předurčeností k setrvalému sebezdokonolávání technologickému po zákonu dialektického vývoje ducha v kosmu.

Bergrové nahlížení světa a jeho dnů charakterizuje už překladatelčin příklon k esperantské kultuře. Není předmětem úvahy, jakou budoucnost hnutí esperantistů má, zůstává skutečností, že Zdenka Bergrová byla přesvědčena o potřebě komunikace světové veřejnosti, o potřebě nalézt způsob takové komunikace. Se zřetelem na tuto filozofii pak ovšem nepřekvapí Bergrové pozitivní přijetí Internetu už na přelomu století, kdy spisovatelská obec přistupovala k elektronickému médiu povýtce jako k nepříteli literatury a tištěné knihy zejména. Zdenka Bergrová patřila k překladatelům a spisovatelům osvíceným. Proto také v realitě takzvané virtuální, anebo – dovolí-li čtenář – v paralelním světě-kyberprostoru zůstává stále přítomna, publikujíc přece i na Internetu, nejdříve zřejmě na literárním serveru Prácheňské rezonance 2000 – 2010. Zde se Bergrová uvedla v revue Chůdové kořeny (již od druhého čísla v roce 2002: vlastní tvorbou, překlady Jesenina), v edici ZONTY (2003: souborem pohádek Šimy a jiné opičárny; cyklem básní Můj pohled běží za proudem) a v Edici hostů (2004: Ze sonetů Williama Shakespeara).

Poukaz na progresivní myšlení ovšem nelze zaměnit s umělčiným vnitřním pocitovým světem, v němž panoval neustálý dialog mezi touhou a střízlivým vhledem. V básni Jen sobě tvůrkyně napsala: Chybí mi pocit bezpečí. / Je to jen soumrak? / Světový karneval neléčí / ani tak ani onak. // Krvavý pot a zápasy / tam nedostanou zadost, / životní pocit nespasí. / Jen v sobě hledám radost. Když se Bergrová zúčastnila tematického bloku Dimenze Boha i boha v revue Chůdové kořeny, ve svém příspěvku předeslala: Vesmír, co je Vesmír? / Pán Bůh, kdo je Bůh? / Co se smí a nesmí, / co je lidský dluh. / Mnoho pánůbohů,/ mnoho vesmírů, / jak já člověk mohu / léčit nevíru? / Utrpení boží / v našem křesťanství, / proč takové hloží, / to sám pámbu ví. / Žádné utrpení, / to by bylo hej. / Pro tohle bůh není, / jak mám věřit v Něj. / Věřím lásce, míru, / svému svědomí, / a mou lidskou víru / pámbu nezlomí…

Zdenka Bergrová odešla. Taky to vidíš. / Nebe světélkuje. / Do nových tónů v něm pluje / hladina pod námi. / Němota mostů v noci / je nakažlivá, / proto méně slov (Taky to vidíš…).