Prácheňské rezonance 2004

Pavel Herot

Hlavy z podzemí


Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako šestý titul Edice hostů ISSN 1802-7091. Druhé (elektronické), rozšířené vydání. Na Internet uvedeno 23. ledna 2005.

© Pavel Herot

V-Art - Vision Of the 21st Century

OBSAH

Ještě jsem nic nenapsal

I.

Její nejasná jasnost Inspirace
Sluneční záře moře nebe
Začneme se opalovat
Rekviem za krásnou žebravou ženskou
Orientace po ránu
Vesmír obývá spravedlnost
Kolotoč
Paní má je bosa
Poslední kapelník
Drsné hory
Hodina ticha mé nicoty
Potácím se ulicemi
Pouliční pěvci (krákorají a krvácí)
V sedmém nebi jsou mé davy žen
Na obědě u špinavé kuchařky
Jsou slyšet hlasy
Červené víno
Kvartýr pronajatý nepříčetným láskám
Mocní břichatí řezníci slávy
Kráska a zvíře v bezvědomí
Mys dobré naděje
Varhany hrají
Pytláci noci
Cestou šílených jde každý z nás

II.

Opuštěni
Jako by se nic nestalo
Maják z velrybích kostí
Existence
Malá večerní hudba
nad tuláckým rancem
Není oříšků pro Popelku
A řekl – Žízním

Ještě jsem nic nenapsal

Ještě jsem nic nenapsal
když ptal jsem se
sám sebe
kam vlastně mám jít
Do které duše odejít
A co vlastně
vůbec poezie je

Odpověď zná
každý z vás
kromě mne

Každý jediný
Ten co
v prostinkém
světě mého
vzbouřeného žití
se ocitá

I.

Její nejasná jasnost Inspirace

Ta hvězda svítání
stala se mým
opuštěným vstupem
do vesmíru

Od Věků daná bolest
a touha postavit se
nad slunce
Ne pýcha
Pouze radost z pláče

a očekávání
co z toho
uvnitř bude

Sluneční záře moře nebe

Spojím se s tebou na dálku
z bílého obláčku sněhu
až do zmrznutí
A až rozkvetou píšťalky
v rukou horských pastýřů
my v okvětí budeme vzpomínat
na jaro trojnásobně naplněných rakví
A až nám nezmrznou neodřezané větve
od stromů Nezapomeneme
Na mráz jak v něm opalovali se nazí
pod žhavým sluncem na kost spálení
Z bílého sněhu něhy
o tisíc let později
do země zmrznutí
vstoupíme až roztajeme
Dotkneme se svých dlaní
Snad opět znovu se jich dotkneme

Potom vykvetou z nás
dvě lilie

Jako malý kluk
jsem se podíval
na oblaka Čistá a Modrá
v Letadle
Vzpomínám si
že jsem se chtěl
stát námořníkem
své Obraznosti

milujícím moře a dálku
Atlantidu poznání

Jsem moc rád že mne
v nesmrtelném Chorvatsku
krvácejícím Jadranu
naučili plavat
snít a vnímat lásku
A trochu i milovat
svoji zem obehnanou
ostnatým drátem

A když o několik let později
musel jsem se dívat na fotografii
na které žena v černém
v náruči svírá
tak zbožně jako před
dvěma tisíci lety na Golgotě
svého zastřeleného syna
znovu jsem se procházel oblohou
s oblaky Čistá a Modrá
Naděje ve mě nikdy nezemřou

Začneme se opalovat

Už se to lehce uléhá

na půdě
v odloženém harampádí

molem prožrané seno
svatebního obleku
už zívá

Zítra nastane zima
a já se taky obuju

Rekviem za krásnou žebravou ženskou

Duše plápolá
v rukou vějířů
do rytmu
až k omrzení
Letí i pádí
do propastných výšin

a člověk naposledy
uléhá
do rozvrzané postele
za soucitu
ozývá se chorál
z křtitelnice
za znetvořené tělo>

Dobrák hlína
zase nasytí
květiny a hrnčíře

Orientace po ránu

Taková hadí postel
rozjíždí matrace výkřiky
Na holé zemi leží
prokopnutá rozbitá kytara
ve flašce od špiritusu
A moje posmrtná maska vytuhnutí

V koutě odtrhnutý
zaprášený koberec

se tajně miluje
s vyšinutými ornamenty

Taková malá snůška
která si to létá
z jedný ženský
na druhou
Nevidět všechno z výšky
je závistivým zlořečením…

jenom ve srandě
a pak se vzývat
malým pubertálním psům
dědkům vyhřívajícím
svoji pupeční šňůru
pravou hospodskou becherovkou

Za vším na světě je estetika
řekne motýl
malou chvíli před tím
než ho napíchnou
na mouchami poleptané plátno

za tím vším jsem já
noční lovec motýlů

v ohni Třetího zakokrhání

Vesmír obývá spravedlnost

Jsem k nerozeznání podobný
křičícímu orlovi v lůně skály
Nedopustím
aby v jitru mém netečností
vyschla bystřina (poznání)
Mé naslouchání nezemřelo
Nezmizím ve směšných únicích
těla ani v plných krabicích krámů
v plechových azylech
šílených proměn sebezahledění
Kráčím melancholickými důvěrnostmi
očistných křtů dní a bytí
zhýčkaný jehněčími a vlčími máky
nenávratných příběhů
očekávám zvuk koňských kopyt
kočárů z nekonečna
a tímto očekáváním zakonzervován jsem
do větrného mrazení tůní
obklopen
Na konfrontaci s Tebou
čekám v zástupu

Kolotoč

Oplodněné tratoliště
do korun stromů
vdechuje snubní prsteny ptáků
Z hniloby rozkvétají
narozené děti červotoče
Vesmírně růžová barva rodí larvy a plive do vany
plné vody

Zachtělo se otáčet planetou

Všichni mrtví lidé
hlásící se k životu
lehce se pohybují
na pravé noze

Všichni mrtví lidé
hlásící se k životu
lehce se pohybují
na levé noze

Snoubenci praváci
snoubenci leváci

Utopenci v zkostnatělých vodách
Blázni od podívání
Vesmírné děti
Zakleté do očí zvířat

Všichni jsme se sešli
na našem dvoře z rákosí
Nemohu si neodpustit
byli jsme nazí
a lupeny byly ještě víc
a taky tančily
a směšně se smály
právě nám lidem

našemu království i otroctví

Paní má je bosa

To není sebeklam Paní má je bosa
Zbledla večernice nad pastvinami
Lurdské zvony zvoní poledne
Málo je odevzdání
Málo je milování
Rameny pokrčila řeholnice
Zbledla večernice nad pastvinami
Zbledly pradleny a tanečnice
krůpěje pod deštníkem
Do chudých světnic Bernadet světa
vzlétají bílé holubice

Opodál lurdské jeskyně
která předtím sloužila za smetiště
pohlíží stará znavená žena
do svatozáře
svého žalostného osudu
Růže na jejích svěšených ňadrech
hlasitě pokašlávají
A na dně propasti minulých pastvin
osleplý pastýř žene
beránky živé vody zaslíbení
Okna chrámů rezonují zapomněním
Holubi vrkají

Lurdské zvony odzvonily poledne
Smějí se lilie v dřevěnkách
Dívka zahalena vůni a světlem
dohlédla do ohňových sadů
do žáru hudby budoucí
Kéž by napověděla…

Dotkni se vůně
a zpívej
v tomto okamžiku zpívej

Poslední kapelník

Ukradli jsme křídla ptákům
Hrdost bájným hrdinům
Přírodě nebe
Vesmír bohům

Tak padám abych se vznesl
Tak padám abych se vznesl

Abych unikl
Utekl kamkoliv

Opustil jsem světadíly
a vyskočil z desátého patra
do trpasličího života svých představ
a jsem poslední kapelník
na sklonku Mahlerova života

Posílám dopisy do země nepřátel
v řeči které stejně nerozumí

Drsné hory

Sníh leží v oblacích
na svatostánku hor
odkud sestupují
zamindrákované
cikánské vědmy
hádat mi z ruky
budoucnost
která mě vůbec
nezajímá

Do výšin průseru
už prý je jen
chvilka cesty
Čeká tam na mě
ženská
pěkně ošklivá

Vytáhne ze mě stovku
drahými kameny zacinká
jak meteor letí
za sebou vláčí
v igelitovém pytli
zrůdnou cizoložnici

tu co mi patří

Hodina ticha mé nicoty

Láska je plná keců
mocných moudrostí
ledniček
komfortních vil
kadilaků
milenců
drahokamů

a pláče

Vidina sexu
rozplývá se
v kině plném uklízeček
odkud odchází
jako psanec
pod pokrývku
ohřát si ruce

Potácím se ulicemi

Chléb si vezmi
a už jdi
Na stropě pavouk
mě ještě fascinuje
svojí předem
naplánovanou logikou
V květináči
omdlela
zásnubní kytice
Z vázy vykřikuje
perverzní nadávky
ochočený úhoř

Chléb si vezmi
a už jdi
říká ve mně
notně zastuzená
puberta
Neohlížej se
skoč z okna
přímo do arény
života

Jeviště světa
je přeplněné
špatnými herci
Nezaměstnaný kat
čeká až ho
vezmou zpět
Zpět do práce

Pouliční pěvci (krákorají a krvácí)

V ústech zpíváme Hosana
drtíme slova daleko více
Poddajná

Na nebesích
letí naše zloby
omilostněné Pokáním

A v dalších ústech
požíráme chléb s omastkem
stékajícím nám do žil
do vysněného očekávání hrobníků

V dětském domově důchodců
uraženě nabízí zbytky
rostlin z digitálních stromů
a destilují svým schovancům
pozdní ale přece marihuanovou představu o životě

Zpíváme písně neadoptovaných
lesních kořenů této země
Lehce letíme
na křídlech z bláta
Líbáme se do stejných úst
na stejných nejmenovaných ulicích
bezbožně bezNadějně Nakaženi
tancujeme na plese upírů
nebo na mírumilovné zabijačce pokory
Na konci všech staletí
vracíme se ze všech koncentráků
abychom konečně
měli klidný spánek
v Pánu

Roste tam ještě
na poli mateřídouška
havrane
tam kde
kdys
stál
náš
dům

V sedmém nebi jsou mé davy žen

Běžím celý zděšený
běžím k tvému tělu
dotknout se ho
Dotknout se ho
alespoň po větru
víc neumím
ani nedovedu

Potkávám vás stále
a po celý den
tam kde je vás
vždy hodně
na tržnici
v městě královském

Pokaždé jinou
černou i bílou
zkaženou něžnou
opilou
uplakanou
o berlích
i nohou zkříženou
cudnou
odhalenou
zděšenou

Nemůžu za to
že každou
z vás
miluju

Na obědě u špinavé kuchařky

Po zemi hojnost odpadků
Maminka spící v kočárku
když se probudila řekla
Jdi za krásou a do prdele
Pak vynadala do všech
revmatických básníků
melancholických pisálků
a k tomu všemu
začala nadávat
na politiku

Vzpomněl jsem si
na svoji kuchařku
co kšeft má
pár metrů
za mostem

Přímo od salátu
ulehla mi
celá zelená
do klína
Usnula

Chtělo se mi zpívat
vznášet se
křičet

Začal jsem však zívat
když ucítil jsem
její ruku
ve svém
klíně

Líně
počal jsem
líbat

Jsou slyšet hlasy

Výčitky svědomí
Hudba ticho věčnosti
Hlasy Hlasů
vzývají beznaděj
aby se ze země
vznesla
až nad povrch světadílů
Výkřik
Byla tu zima
tvé dítě na chladné dlažbě
společně s dvanáctiletým Ježíšem
vyprávějí proroctví
malomocným a důchodcům
Olověné nebe
celé se chvěje
V mrtvém městě bez trávy
pláče kaple
bez svíček
Oběšenec chodí
po špičkách
tam kde kdysi kvetl šípkový keř

Uprostřed davu
otevírám zamčenou komnatu
a nahrávám potichu
zpěv racků
až se mozek třese
nad tou krásou

Pouze svoji vlastní věčnost
dokážeme pozvat
mimo svá těla

Červené víno

Nad hladinou terasy
krouží hejno ptáků

Pošlu ti po nich vzkaz
až mi dojdou slova
a papír zčerná ve vývojce mlčení

Nad hladinou terasy
svlékají se prstoklady
klavírní partitury

To na počest všem vyslyšeným láskám
hraje s tichým žalem vyslyšení

Kvartýr pronajatý nepříčetným láskám

Jdu po kolejích k náměstí plnému barikád
abych vystřízlivěl po noci
vzlyků a touhy
v které kouř z cigaret
a zvětralý rum
tak svobodně se polyká

Všechno ve mě zpívá
a v srdci je jako v knajpě
vyprodaných slov
tak lítostivě zvrhnutých
jako fotografie
nepříčetně ohmataných holek
kvůli kterým jsem básníkům
ukradl hodně slov
jen proto aby mi řekla
v kterých ulicích na ně čekat
a jestli by mě nechtěly korunovat
z krále na vola
a pak se smát tomu filmu
plného loutek a hrdinů

Až půjdu spát na nádraží
kde starci slintají dršťkovou polévku
nechám si o tobě zdát
a o jazzu který se tak směje
až s nebe padají chechtáky
pro všechny zaprodané lásky

Mocní břichatí řezníci slávy

Ten pocit
být něčím
být nad někým

Stará drožka rozváží
místo mléka
vypité sudy od vína
protože meluzína
se v hrobech obrací
trochu z povinnosti
trochu z rozkoše
Nemluvně s tvářičkami prasete
korzuje v rozpadlém stínu
Čekám až mi spadne do talíře
odraz tohoto vidění
Zpocený a nenasycen
jdu rozsvítit
plynovou lampu
svítání
Noční můra běží parkem
s těžkou tuberkulózou
a cirhózou jater

Ten pocit být něčím
být nad někým
Taky by se mi chtělo buzerovat
ale zatím střízlivě jak nemluvně
krčím se nad kanálem
dopíjím z kalichu deliria
zbytek nočního hodokvasu
Klepu se zimou
Je mi tak blbě
že všechny mocnosti
mi můžou

Ten pocit

Kráska a zvíře v bezvědomí

Na jevišti utrhli růži
co tam omotaná byla drátem
Život je jenom divadlo
Krásko povzdechlo si zvíře
Víš o něm opravdu málo

Nehledejte mě tam kde nejsem
Nečekejte na třetí zvonění
Poslední kohoutí zakokrhání
Až vám srdce rozkvete

s vycházejícím sluncem
se vám oběsím
Nechci být sluhou vymyšlených příběhů
Věčně hořet na hranicích kacířů
zoufalých filozofických bestsellerů
Nebo vyslýchat lebku

Pohár plný vína vedle
polštáře unaveného herce
bije se v prsa krutého hříchu
než se na smrt zpocený probudil

Kdesi v divadelní kotelně
Múzy Hamletovi zapálili paruku
Zvíře přeměnily v krásku
Boží mlýny
pozemského ráje
naší lidskosti

Ruce z hlíny tvoření
krásku a její zvíře
v nadživotní velikosti
vyřezaly ze dřeva
jako loutku

a postavili je do čela
lidmi zotročených Příběhů

Z masa a kostí

Mys dobré naděje

Hoří mi duše
Nepronásledujte moje kroky

Zář světel na předměstí
žije z předčasnosti
ze siláckých řečí krkavců
Odtud přicházím
do neznámých krajů

Za mřížemi ústavu
v černé rukavici
předčítá zamilované
dopisy Představivost
čistá jak měsíční kůzlátko

Hoří mi duše
náš Pane
Poklekni
k mému utrpení

Blázni čekají v zástupu
jako poslední
zeptat se ho

Proč na nebi zvony zvoní
Proč oheň hoří
Proč každý
zůstává mladý
něžný krásný
Nahý

Varhany hrají

tu pravou u ohně tváří hvězd
jako na poslední cestě k oltáři
kde kněz odhazuje rubáš
do rytmu kohoutího zakokrhání
aby také plakal
nad všemi kameny údělů
a v nich přemnožené pomníky
uplakaných schizofreniků
V křeči klečí kameny údělů
blížících se kosmickou reakcí
daleko více k beznaději
šíleného smutku

nebo k ďáblu

Pytláci noci

Kapsy narvané tmou
ochutnávají vůni
letního sena
za zpěvu kaprů
na hrázi rybníka

Do tmy svítí
polovyhaslé ohniště
připomínající New York
z výšky
několika hodin
po půlnoci

Těla se klepou touhou
a naše srdce zjizví
další infarktová rýha

Dlaně jak laně hebké
hladí strom jenž pláče
dávno prodaný do nevěstince
dřevorubců

Právě ten strom
který do ulic světa
vypustil hada zrady

Cestou šílených jde každý z nás

Miluji blázny
jejich rozkošné proslovy
něžného zmatení

Jejich hlas zní ve stěnách katedrál
v královských ložnicích šašků
v hrobech poustevníků
ze všech nesmrtelných umučených tváří
pozorují nás z pod čepic policajtů
z obrazů prezidentů

Hlas zvonů
oznamující poledne
zve ke společnému obědu

II.

Chtěl bych uslyšet
ten pláč
akademických soch
jež musely být
odloučeny od svého podstavce
jako hyeny od své kořisti…

Opuštěni

Zaslech jsem vzlyky
ozývající se z hrobu
v den svátků mrtvých
fialky bez vůně
mají v očích
fialové slzy
Den se fláká
z jedné hodiny
do druhé
Mlha přeskakuje kaluže
Poustevníci se modlí
někde v lese
za oběšence
Bůh se stává malířem

Je vylidněno
jako v době kamenné
ulice jsou prázdné

V televizi
dávají Dallas

Jako by se nic nestalo

A konečně naposledy
vykřiknu
ne snad naposledy
že bych měl zemřít
a konečně vykřiknu

Není tu

a přes láhev vína
podívám se do země
tvých vlasů
v tak nepravou chvíli
jako by mne chtěly ušlapat

za tvoji nahou lásku
která se svléká a říká
Bude to stát stovku
z protekce

Bylo to krásné mlčení
napsala jsi do památníku
Bylo to krásné loučení
a někdy se možná potkáme
A už si neřekneme

V té neřesti
byli jsme spolu

Maják z velrybích kostí

Vzpomínáš Vzali jsme si
státem placené volno
Všude se válelo
tolik přebytečných věcí
na rozpáleném slunci
Zapili jsme řízek vínem
Nic neprožívali
Jenom se ztrnule
pozorovali
Tiché mezery obyčejně
vyplní básníci
svými básněmi
jenomže kdo
by zrovna měl
chuť tepat verše
Nic jsme neprožívali
V ničem jsme nebyli
obsaženi
Zakleti do bolesti
ruiny neblahého tušení
Jen to světlo
To světlo
Svítilo
Procházeli jsme jím
Vycházeli
Lámali si ruce
tělo jeho štěpením
Tímto poselstvím
jehož kříž
prošel námi
jako nezatížené
svobodné znamení záře
měnící se v tolik
podstatných teorií
To světlo
To světlo
než zmizelo
v nekonečnu
aby nás naplnilo
Tajemstvím celého vesmíru
Tichem hučícího splavu

Existence

Co ještě víc se leskne
než myšlenky lidí
Tajemné tajemství snění
Na nebi kde tvá slova
jsou naším osudem
rachotí satelit
Tvých hvězd dotýkají se
ďáblovi učedníci

Pouze vrásčitý stařec
Zázračné dítě mluvící v chrámu
Z dávných časů navrací
pomyšlení na velkou potopu

Letí
nad oltářem i osudem
malíř očí
z doby Kristových
slov a ran

Zraněný anděl
v ruinách
usedá k večeři
kde Pán a apoštolové
čekají až přemění
krev ve víno
Jizvy se jim zahojí

Malá večerní hudba
nad tuláckým rancem

Klaunové dávno shnili
v hloubil tlejících kasemat
Kdo za ně dnes má se smát
snad jen armáda krys

Jen vezmi králi loutnu svou
a začni hrát písně beze slov
neb lid tvůj až se probudí
tě přijde kamenovat

Není oříšků pro Popelku

Je hodně konců
ale žádných začátků

Navracím se z tržnice slov
a špatných hereckých výstupů
kdejakých lhářů
V trezoru jsou uzamčeny výčitky
nemocničních a policejních sirén
K jednomu stolu s uchem
k druhému stolu s uchem
kloužou povely úředníků
Mašinérie doby přebytečné
utrácí za mé nedozrálé
vidiny snění a svobody
Ta má shrbená záda

A přesto z hlubin nepoznaného
do mne něco vniká

Tam toužím Ukazuji
Tam kde bydlí všechno
potřebné pro tuto zemi
Tam kde se rodí slunce
opálené světlem
je aktivován silnou vůlí vítr
a vznikají nová sousoší hvězd
v odlesku propastných hlubin moře

Chci stát jako strom
neohrožen silou bolestí
Nabízet vyzrálé plody pocestným
a naslouchat Božím myšlenkám
v zázraku modliteb

jak je duše srdci vypráví

A řekl – Žízním

Na podlaze ustlala


Zpět na vstupní stránku Edice hostů