Prácheňské rezonance 2004

Klára Hůrková

Na konci setkání

Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako třináctý titul Edice hostů ISSN 1802-7091. První vydání. Na Internet uvedeno 23. března 2005.

© Klára Hůrková

V-Art - Vision Of the 21st Century

OBSAH

Básně …
Poslední odpoledne s otcem
Vyhasnutí
Přítomnost
Několik let jsme spolu žili …
Je tak snadné …
Celé město je nakažené …
V kamenné zahradě města …
Konečně jsi přiznal …
A byl jsi mým snem …
Konec adventu
Smíření

* * *

Básně
chci na vás čekat
tiše jako dítě
až se zas ke mně
probolíte

Poslední odpoledne s otcem

Hladina rybníka zrcadlí
každodenní tvář nebe
Po povrchu kloužou
vodoměrky
naše slova
Z kořenů v hloubce ukrytých
vyrůstá rákosí
které vítr láme
Pozorujeme konipasy
nestálé, křehké ptáky

Ukrytá v tobě
je touha po stálosti
po zahradě
v které se mění
jen roční období

Nežli se rákos zlomí
obrátíš svůj krok
Nebe v tvém pohledu ztratí
svou každodennost
Sevřeš své přání
v kapse v dlani
a odcházíš

Vyhasnutí

Noc zledovatěla
a stala se skleněnou stěnou
dělící naše obydlí
od tvé dálky

Tak oblékli jsme barvu
spáleného dřeva
poté, co oheň vyhasl
a nechápeme
kde zůstala spravedlnost

A mnohé zbylo
nevyřčeno
a tolik nejvlastnějšího
odešlo s tebou

Přítomnost

Slunce vychází na hvězdném nebi
Kaštany kvetou bíle uprostřed černé zimy
Nenarozené mládě pláče a půlměsíc
se jenom v neviditelnu zacelí

Potoky tečou pod zemí, nahlodávají skálu
Na lůžku líbá smrt na víčka lásku
V této válce nebude nikdy vítězů
Poražení jen posbírají střepy
a zanedlouho vyzbrojí se znovu

* * *

Několik let jsme spolu žili
v mém podvědomí
vzdáleni pár set metrů vzdušnou čarou
přes vrcholky bříz
lovili lesklé rybky slov
v elektronické síti
čekali ve snu s odvrácenou tváří
na svítání

A měl jsi dětskou tvář
bledou z nevyspání
a měl jsi sny
o smysluplnějším ránu

byt přeplněný samotou
a účelností
a ruce kreslíře
a neschopnost přistát

* * *

Je tak snadné
jediným kliknutím vymazat
tři stránky trápení
Zahladit stopy
zapřít vodu a zemi

Je snadné skrývat
výtisk elektronické pošty
v knize o Nepálu
dva nenaplněné sny

Jenže ten vzduch
v němž jsme oba doma
se stává těžkým
potlačovaným vzdechem

Tak dlouho jsi zkoušel ten let
na bezmotorových křídlech
svého mládí
že jsi zapomněl
jak se přistává

* * *

Celé město je nakažené
možností, že tě v něm potkám
Elektrostatický vzduch
ztěžuje průchod ulicí

Jen něčí laskavé neviditelné ruce
tě zatím drží o pár bloků dál
a mně navigují
směrem domů …

… kde všechny kladné i záporné póly
až donedávna souhlasily

Jak se jen magnet může poškodit?

* * *

V kamenné zahradě města
prorostlé zrcadly
nehledám tvůj odraz
nečekám na tvůj hlas

Pošta je spolehlivá
vzduch doručí ti zprávu
Mohu se bezstarostně ztratit
uprostřed davu

Mám svůj bod spočinutí
v tichu uprostřed vřavy
u anonymního stolu
u anonymní kávy

A nikdo o mně neví
ač mne tu všichni vidí
o tobě ve mně neví
nikdo z lidí

* * *

Konečně jsi přiznal
že jsi můj
že po té písni nemůžeš spát

Mám to chápat
jako vítězství?

Ráda bych vrátila
tvůj hlas
bezdrátovému spojení

Ale k čemu by ti teď byla
svoboda?

* * *

A byl jsi mým snem
a nedal jsi mi spát
a nakonec jsi zůstal sám

Probudila jsem tě
napil ses z mé sklenky
Napil ses
a otevřel jsi oči

Možná jsem přišla
jenom proto
abych tě probudila

aby ses podíval až tam nahoru

aby ses podíval až tam dolů

Konec adventu

Země se po elipse
vrací k slunci blíž
Město dnes pláče
mokrý sníh
Mění se
výrazy očí
noční stín

a přece zůstává
světlo na dně tmy

Zapomeň na samotu

Kdesi za hranicí
jednotlivostí
se všichni držíme
za ruce

Smíření

Na konci setkání
jsme všichni
v jedné lodi
na moři bezmezna

Ztrácíme
své hrany
opouštíme
své rány
a odpouštíme


Zpět na vstupní stránku Edice hostů