Prácheňské rezonance 2004

Zdeněk Janík

Rozum do hrsti

(Haiku)

Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako devadesátý třetí titul Edice hostů ISSN 1802-7091. První vydání. Na Internet uvedeno 1. července 2010.

© Zdeněk Janík

V-Art - Vision Of the 21st Century

OBSAH

Motto
Vítr vane z hor
Je třeba se ptát
Rozum do hrsti
I málo je dost
První světýlka
Autorův dovětek


*

Umět se dívat
i pohledem druhého
a svůj neskrývat

Vítr vane z hor

Vítr vane z hor
káně plachtí údolím
kolik je tu nor?

*

I paní Lunu
napadne se někdy svézt
v nebeském člunu

*

Broskvové mraky
odplouvají s broskvemi
smutno na zemi

*

Slunce nad lesem
rosa na pavučinách
zdravím se s vřesem

*

Jaro je tady
Slyšíš je hrát na cimbál?
Ach, být zas mladý!

*

Je čas jeřabin
ptáci se už chystají
do teplých krajin

*

Ptá se slona myš
Proč se mne tolik bojíš?
Však ty dobře víš

*

Je po povodních
Slunce suší lidem zem
a vrací jim smích

*

Malé sluníčko
sedm teček a nic víc
vyšlo mi dnes vstříc

*

Ráno trylkoval
kos kosicí ve větvích
A les rázem ztich

*

Pět otakárků
pije spolu vesele
nektar z pohárků

*

Říjnové sněhy
Příroda změnila tvář
Posuň kalendář

*

V podhůří bývá
někdy Měsíc v úplňku
do oranžova

*

Piáno v lese
kukačka preluduje
tetřev tancuje

Je třeba se ptát

Je třeba se ptát
Není vždycky nasnadě
jak si počínat

*

Být, anebo mít?
Každodenní dilema
Já jsem zvolil – být

*

Dávat, nebo brát?
Někdy jsou i pospolu
a to, když máš rád

*

Co je nenávist?
Často jen nepřiznaná
tajená závist

*

Každá žena má
k sobě trochu jiný klíč
Zůstává však svá

*

Jsou sliby chyby?
Někdy ano, jindy ne
Raci i ryby!

*

Otvírej mysl
jen tomu, co v sobě má
pokoj a smysl

*

Pláč nespraví nic
ještě v slzách uklouzneš
a o potíž víc

*

Je zvědavost ctnost?
(Všechno vědět, všechno znát)
anebo posedlost?

*

Kudy? Jak? Až kam?
Dotazníky života
vyplňuješ sám

*

Stavět ze slov hrad
umí prý jen byrokrat
A jiní ne snad?

*

Že se i tisk zvrh?
Což jsi spadl z Měsíce?
Všude vládne trh

*

Mluvit o básních?
odsekla – náctiletá
Byla bych pro smích

*

V demokracii
bez etiky se daří
každé mafii

Rozum do hrsti

Rozum do hrsti
Ani láska nebeská
všemu netleská

*

Čert mi radu dal
co však za to bude chtít
jsem se nenadál

*

Jak nemít smutek
když mi ze vznešených slov
skutek zas utek?

*

Přestaň se rmoutit
protože jsi nedostal
co sis tolik přál

*

Co můžeš čekat
ve světě, kde předou psi
než kočky štěkat

*

Jedna profese
mistr smíchu a pán slov
klaun a filosof

*

Fata morgana?
Slibotvorné šílenství
poušť a fontána

*

O kolečko víc
má prý blázen, říkáme
Někdy líp než nic

*

Život rozdává
notový part lidem všem
s různým nápěvem

*

Zkus, jak je psáno
věřit, doufat, milovat
Půl máš vyhráno

*

Stát za svým slovem
poručit si: naposled
a to dodržet

*

Jsou lidé mocní
dál moudří i nemoudří
a malomocní

*

Hrej si a uč se
Slyšel gambler tolikrát
Naučil se hrát

*

Život a ne smrt
Přijde-li však, projeď jí
jak raft peřejí

I málo je dost

I málo je dost
proti tomu nemít nic
Proč chtít stále víc?

*

Moudrost znamená
zbavit se všech zbytností
Kříž na ramena

*

Díky za schopnost
vracet se a vzpomínat
žiješ vícekrát

*

Jsou dny sváteční
více je však těch všedních
Nauč se žít v nich

*

Dobří přátelé
jsou nad všechny poklady
Lidští andělé

*

Hrát si se slovy
má v sobě víc, než se zdá
leccos napoví

*

Často v pár verších
najdeš o životě víc
nežli v haldě knih

*

Skutečná moudrost
nezraje ve sklenících
ani v kupčících

*

Kdo spolu pijí
se potom buď obejmou
nebo se bijí

*

Všechno platím já
chlubí se všem nabobi
Hosty jsou snobi

*

Na ty, cos měl rád
nepřestaneš pokud živ
nikdy vzpomínat

*

V prkně schází suk
klukům někdy děvčata
a děvčatům kluk

*

Tencí, otylí
všichni touží občas mít
křídla motýlí

*

Černý vlas zbělí
a se stářím slábne hlas
Všechno má svůj čas

První světýlka

První světýlka
potom jedno za druhým
Kdy tě uvidím?

*

Pěkně se pokloň
před budoucí maminkou
a s úctou se skloň

*

Teprv bolestí
se tvá duše proklestí
k svému bohatství

*

Žena je věčná
inspirace umění
leč nebezpečná

*

Marie s Martou
dvě cesty, jak Pána brát
obě třeba znát

*

Čemu neujdeš
to si musíš vytrpět
ať chceš, či nechceš

*

Umět odpustit
je víc než se umět mstít
Žij a nechej žít

*

Ženě stačí říct
Na muži je přemýšlet
jak jí vyjít vstříc

*

Utíkej či stůj
není ti to nic platné
stejně budeš můj

*

Slunce zapadá
Neměla by zapadat
S ním tvá nálada

*

Popostrčit čas
anebo ho zpomalit?
Zkus ho, jak je, žít

*

Nerozpakuj se
světla rychle ubývá
a tmy přibývá

*

Bral si Zimu Mráz
místo kaly dostali
bílý zimomráz

*

Z rána zbyl jen sen
Přišel i čaj o páté
Jak skončí můj den?

Autorův dovětek

Ha - i - ku (haiku) je starý japonský básnický útvar s pevnou a přísnou stavbou. Tvoří ho tři verše, první o pěti slabikách, druhý o sedmi a třetí opět o pěti slabikách. Může a nemusí mít rým. Původní japonská haiku ho neměla, setkáváme se s ním až u evropských tvůrců. Jeho největším představitelem je básník Mistr Matsuo Džinšičiró Bašó. Nejčastějším námětem haiku bývá příroda, lidské vlastnosti a pointované úvahy.


Zpět na vstupní stránku Edice hostů