Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako devadesátý třetí titul Edice hostů ISSN 1802-7091. První vydání. Na Internet uvedeno 1. července 2010.
© Zdeněk Janík
Motto
Vítr vane z hor
Je třeba se ptát
Rozum do hrsti
I málo je dost
První světýlka
Autorův dovětek
Umět se dívat
i pohledem druhého
a svůj neskrývat
Vítr vane z hor
káně plachtí údolím
kolik je tu nor?
*
I paní Lunu
napadne se někdy svézt
v nebeském člunu
*
Broskvové mraky
odplouvají s broskvemi
smutno na zemi
*
Slunce nad lesem
rosa na pavučinách
zdravím se s vřesem
*
Jaro je tady
Slyšíš je hrát na cimbál?
Ach, být zas mladý!
*
Je čas jeřabin
ptáci se už chystají
do teplých krajin
*
Ptá se slona myš
Proč se mne tolik bojíš?
Však ty dobře víš
*
Je po povodních
Slunce suší lidem zem
a vrací jim smích
*
Malé sluníčko
sedm teček a nic víc
vyšlo mi dnes vstříc
*
Ráno trylkoval
kos kosicí ve větvích
A les rázem ztich
*
Pět otakárků
pije spolu vesele
nektar z pohárků
*
Říjnové sněhy
Příroda změnila tvář
Posuň kalendář
*
V podhůří bývá
někdy Měsíc v úplňku
do oranžova
*
Piáno v lese
kukačka preluduje
tetřev tancuje
Je třeba se ptát
Není vždycky nasnadě
jak si počínat
*
Být, anebo mít?
Každodenní dilema
Já jsem zvolil – být
*
Dávat, nebo brát?
Někdy jsou i pospolu
a to, když máš rád
*
Co je nenávist?
Často jen nepřiznaná
tajená závist
*
Každá žena má
k sobě trochu jiný klíč
Zůstává však svá
*
Jsou sliby chyby?
Někdy ano, jindy ne
Raci i ryby!
*
Otvírej mysl
jen tomu, co v sobě má
pokoj a smysl
*
Pláč nespraví nic
ještě v slzách uklouzneš
a o potíž víc
*
Je zvědavost ctnost?
(Všechno vědět, všechno znát)
anebo posedlost?
*
Kudy? Jak? Až kam?
Dotazníky života
vyplňuješ sám
*
Stavět ze slov hrad
umí prý jen byrokrat
A jiní ne snad?
*
Že se i tisk zvrh?
Což jsi spadl z Měsíce?
Všude vládne trh
*
Mluvit o básních?
odsekla – náctiletá
Byla bych pro smích
*
V demokracii
bez etiky se daří
každé mafii
Rozum do hrsti
Ani láska nebeská
všemu netleská
*
Čert mi radu dal
co však za to bude chtít
jsem se nenadál
*
Jak nemít smutek
když mi ze vznešených slov
skutek zas utek?
*
Přestaň se rmoutit
protože jsi nedostal
co sis tolik přál
*
Co můžeš čekat
ve světě, kde předou psi
než kočky štěkat
*
Jedna profese
mistr smíchu a pán slov
klaun a filosof
*
Fata morgana?
Slibotvorné šílenství
poušť a fontána
*
O kolečko víc
má prý blázen, říkáme
Někdy líp než nic
*
Život rozdává
notový part lidem všem
s různým nápěvem
*
Zkus, jak je psáno
věřit, doufat, milovat
Půl máš vyhráno
*
Stát za svým slovem
poručit si: naposled
a to dodržet
*
Jsou lidé mocní
dál moudří i nemoudří
a malomocní
*
Hrej si a uč se
Slyšel gambler tolikrát
Naučil se hrát
*
Život a ne smrt
Přijde-li však, projeď jí
jak raft peřejí
I málo je dost
proti tomu nemít nic
Proč chtít stále víc?
*
Moudrost znamená
zbavit se všech zbytností
Kříž na ramena
*
Díky za schopnost
vracet se a vzpomínat
žiješ vícekrát
*
Jsou dny sváteční
více je však těch všedních
Nauč se žít v nich
*
Dobří přátelé
jsou nad všechny poklady
Lidští andělé
*
Hrát si se slovy
má v sobě víc, než se zdá
leccos napoví
*
Často v pár verších
najdeš o životě víc
nežli v haldě knih
*
Skutečná moudrost
nezraje ve sklenících
ani v kupčících
*
Kdo spolu pijí
se potom buď obejmou
nebo se bijí
*
Všechno platím já
chlubí se všem nabobi
Hosty jsou snobi
*
Na ty, cos měl rád
nepřestaneš pokud živ
nikdy vzpomínat
*
V prkně schází suk
klukům někdy děvčata
a děvčatům kluk
*
Tencí, otylí
všichni touží občas mít
křídla motýlí
*
Černý vlas zbělí
a se stářím slábne hlas
Všechno má svůj čas
První světýlka
potom jedno za druhým
Kdy tě uvidím?
*
Pěkně se pokloň
před budoucí maminkou
a s úctou se skloň
*
Teprv bolestí
se tvá duše proklestí
k svému bohatství
*
Žena je věčná
inspirace umění
leč nebezpečná
*
Marie s Martou
dvě cesty, jak Pána brát
obě třeba znát
*
Čemu neujdeš
to si musíš vytrpět
ať chceš, či nechceš
*
Umět odpustit
je víc než se umět mstít
Žij a nechej žít
*
Ženě stačí říct
Na muži je přemýšlet
jak jí vyjít vstříc
*
Utíkej či stůj
není ti to nic platné
stejně budeš můj
*
Slunce zapadá
Neměla by zapadat
S ním tvá nálada
*
Popostrčit čas
anebo ho zpomalit?
Zkus ho, jak je, žít
*
Nerozpakuj se
světla rychle ubývá
a tmy přibývá
*
Bral si Zimu Mráz
místo kaly dostali
bílý zimomráz
*
Z rána zbyl jen sen
Přišel i čaj o páté
Jak skončí můj den?
Ha - i - ku (haiku) je starý japonský básnický útvar s pevnou a přísnou stavbou. Tvoří ho tři verše, první o pěti slabikách, druhý o sedmi a třetí opět o pěti slabikách. Může a nemusí mít rým. Původní japonská haiku ho neměla, setkáváme se s ním až u evropských tvůrců. Jeho největším představitelem je básník Mistr Matsuo Džinšičiró Bašó. Nejčastějším námětem haiku bývá příroda, lidské vlastnosti a pointované úvahy.