Prácheňské rezonance 2004

Josef Jarolímek

Běžný rok

Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako osmdesátý osmý titul Edice hostů ISSN 1802-7091. Druhé vydání, první elektronické. Na Internet uvedeno 17. prosince 2009.

© Josef Jarolímek

V-Art - Vision Of the 21st Century

Běžný rok

Leden

S jedním vousem v holé bradě
mráz se k hlíně ránem krade.

V půli cesty v chůzi dřímá,
už ho chytá tetka rýma.

Odcházeje k větvím v nebi,
zpívá žalmy. smutný debut!

Únor

Vítr, věčný snaživec,
zbořil mrazu pevnou klec.

Trestán bičem do úmoru
v plískanici sune horu.

Shrne přitom čepici
zemi, v sobě klíčící.

Březen

Když se shodli na rovnosti
k zeměsadu přišli hosti.

Podnítivše v sobě píli,
kde stanuli, přeměřili.

Co skrývaly bílé hávy?
Statistiky růstu trávy.

Duben

Chmurný chodec v plášti deště
obcházel dům, jdeme-li ještě

za kamny, kde plamínek
čerpá sílu z polínek.

Přesvědčiv se o opaku,
vrhl na nás šrapnel mraku.

Květen

Přednášeje cituplně
jamb ne velmi krátké vlně,

vánek, herec v krátké kápi,
vlhkým okem skráně skrápí.

Prý mu časem kápne role,
hráti v ráji – ve stodole.

Červen

Starý hlídač, žil sám z klevet,
zaspal v džbánku modré z nebe.

Klopýtaje z konce světa,
nese v kapse cípek léta.

Zápalku si klade k lulce.
Co založí? Požár slunce!

Červenec

Zašit v kůži nedohledna
těžce vzlétl loukám ze dne

vzduch, jak vratký potápěč,
ponořený v senoseč.

Nechav v zemi tajné škvírky,
zdravě kýchl z nosní dírky.

Srpen

Podmračení bouřliváci
v podnebesku hromem kácí,

povzbuzeni tučnou krmí
blesky, jež tu hole strmí,

jak řemínky z bičiště
k hladké líci strniště.

Září

Ožehnuta při vědomí
pod větví se žlutá lomí,

za obavy o průdušky
v naplněný osud hrušky.

Už nic naplat, každý stárně:
věkem těžkne, uvnitř sládne.

Říjen

Brzy spatří ohýnek
nať vysvléknou z ramínek.

Vyjde s kouřem na procházku,
vlekouc ho dnem na provázku,

za údivu okolí
nad plačtivé topoly.

Listopad

S podobností na artistu
výsadek o jednom listu,

ochutnav snad vtipnou kaši,
ve smyčkách se k zemi snáší.

Konče v spadu popílku,
vlhčí zimě ocílku.

Prosinec

Soudní znalec lidských vin
žene spáče zpod peřin.

Láteře před pluky plaček,
vládne shonu zabijaček.

Mlsně leze do komůrky.
Co naň zbude? Tvrdé kůrky.


Zpět na vstupní stránku Edice hostů