(čtvrtá kniha Přítomností ožehlých rispetů s oblohou)
Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako sedmnáctý titul Edice hostů ISSN 1802-7091. První vydání. Na Internet uvedeno 27. května 2005.
© Adolf Loub
rispet o mravném násilí (15. 1. 1996)
dlouhý déšť
nona o vztazích (10.–11. 10. 1995, 21. 1. l997)
na této zemi (Opava 12. 6. 1975)
rispet o ráji na zemi (Svatý Kopeček 10. 9. 1995)
balata o poprve vnímaném parfému večernice (25. 1. l996)
rispet o LÁSCE (27. 9. l995)
kdo ? (Opava 20. 6. l973, Olomouc 9. 2. 1992)
rispet o hlavě (8. 7. 1997)
porozumění (29. 9. 1966)
také cesta do dějin (17. 5. 1965)
decima o podkovičce pro štěstí (Svatý Kopeček 21. 5. 1994, Olomouc 5. 9. 1997)
v citadele (29.–31. 8. 1989)
rondel o poranění rezekvítkem (11. 10. 1962, Olomouc 10. 3. 1993, 27. 2. 1994)
rispet o vzdělancích (2. 9. 1996)
dlouhý dešť (24.–28. 8. 1972, Olomouc 2. 6. 1993)
její parafráze na známé téma (16.–18. 5. 1972)
stance o říjnových mlhách (19. 10. 1994)
přemíra záporů (18. 10. 1969, Olomouc 17. 5. 1993)
láska (24. 3. 1979, 3. 1. 1989)
síla srdce
motet o snůšce na báseň (7. 10. 1996)
motet o jezu podle valacha (13. 12. 1995)
vzpomínka (23. 2. 1984, 7. 8. 1990)
rispet o inspiraci, jež je cítit slaměnkami (23. 11. 1995)
září (27. 7. 1972)
chlácholení dávícího se
procházka po dešti (25. 1. 1993)
rispet o protestním shromáždění kuřáků marihuany v Praze 10. 10. 1998
motet o Boží vládě (13. 5. 1997)
decima o živelném výřadu (Svatý Kopeček 24. 5. 1994, Olomouc 3. 10. 1995)
slavík (30. 4. 1992)
rispet o severáku a lidském zadostiučinění (13. 9. 1998)
rispet o tom co udělám,vyspím-li se do růžova (25. 11. 1997)
osud ? (13. 4. 1992)
rispet >o jisté indolenci> (13. 9. 1995)
rispet o nosorožci (27. 3. 1993)
rondó o velkém NIC a býkovi v doubí (11. 10. 1962, Olomouc 3. 3. 1993, 29. 1. 1997)
smrtelný úraz (Ostrava 27. 7. 1976)
rispet o ztrátě osobnosti (24. 9. 1997)
tuzemská (9.–10. 7. 1986)
sonet o ponurém podzimku (14. 9. 1998)
rispet o peprných žalostěních (19. 7. 1996)
jinak
v přírodě (20.–28. 10. 1970)
rispet o přátelství (17. 3. 1993)
Cikáni
rispet o chlácholení dávícího se (25.–26. 5. 1996)
podzimní (2.–4. 10. 1971)
obšírná leč (1.–4. 12. 1969)
rispet o Luhačovicích (7. 6. 1996)
rispet o výraznější ingerenci (30. 4. 1997)
životní účtování vleže
pohřeb venkovské ateistky (18.–21. 3. 1974)
posléze zas to hořké (26. 5. 1975)
NÁRODNÍ UMĚLEC a já (9. 5. 1991)
balata o vinných sklepech a krajině pana Orwella (1. 4. 1968, Teplice 19. 5. 1977, Olomouc 3. 2. 1993 a 21. 5. 2001)
jenom o žrádle !!? (30. 7. 1999)
samozřejmě oslyšené napomenutí (2. 10. 1999)
motet o soudci >tržní chlípnosti> (6. 10. 1998)
motet o strachu z krajského tajemníka (15. 3. 1999)
kritici !? (7. 8. 1998)
tři výtečníci (31. 7. 1997, 3. 8. 1997, 5. 8. 1997)
to bolavé (29. 9. 1997)
rispet k sedmdesátinám A. D. (2. 12. 1991)
rispet o vytváření kádrových rezerv (17. 9. 1996)
neboj se, že tě vyženou ! (21. 9. 1998)
lze mi soudit tento svět ? (23. 4. 1992)
kdy bude vhodné připustit jalovici !? (29.–30. 6. 1991, 17. 4. 1996)
>posttotalitní> úvaha (2. 10. 1999)
řeka (15. a 17. 5. 1992, 6. 3. a 16. 4. 1996)
výtka (26. 9. 1998)
frivolní manifest (Světlá nad Sázavou 7. 5., Stvořidla 21. 7. 1965, Olomouc 15. 4. 1992)
životní účtování vleže (31. 3. 1992, 14. 4. 1996)
koloběh (1. 2. 1990, 15. 4. 1996)
ano, perly ani sviním ! (24. 2. 1992, 15. 4. 1996)
stance o psím víně (31. 10. 1995)
vstaň a zadělej na voňavý chleba ! (9.–10. 4. 1991)
zpytování vědomí (10. 5. 1992)
v pořadači podvědomí jsa vyzván k sčítání (1. 4. 1992)
honím špačky z bratřinek (27. 5. 1997)
věk a moje nejbližší bytost
neposkytnou mi příležitost
>obohacovat> zkušenosti !
( dosud prost nejsem záludnosti ! )
krok prý už nemám dosti mužný;
intelekt mrhat za almužny
nedůstojné cti ani věku ! – –
>mravné> násilí na člověku !
a překročíš-li jedenkrát můj práh,
ať z téměř nepostižitelných vztahů
k všem věcem, kterých dotýkám se v hrách –
a opotřebovav je, hledám dlahu –
ať z těchto vztahů v tobě utkví víc
než stíny vyvržené na podlahu
a kdekým pošlapávané ! – ne líc
jen, i rub v roce lichém, sudém
se přiživuje na SNU; plaše; s cudem !
klen
nad rozčeřenou řekou;
lehkomyslná modř
zevluje nad pasekou;
čas kosených sen;
ptačí polyfonii
vnímám z trávy
a jsem rád,
že – jakžtakž zdravý –
žiji;
balzámem lesní tišiny
mažu si raněná čidla
zasahující výšiny
obraznosti stínem bidla,
kterým se opět pokouším
nesrážet plody se šouším
dozrály-li a vůněmi
o ráji mluví na zemi;
vločky sněhu se sesypaly
na známý kousek oběžnice; –
na píď objetí jsme se znali,
dráždivý parfém večernice
kdeže by naše nozdry vsály !? –
jako retorta do krajiny
žíznivým hrdlem otevřená
ulice leží, do spirály
vítr zkroucený, z mokra jiný
dekalk se chvěje jako žena
očekáváním pokořená;
mezi výkřiky světel bytů
kličkují stopy proselytů,
kterými jsme se právě stali !
tuším tě v letu holubů –
konstantu zvuku a světla
opřenou vratce do lubů
chvíle, jež teprve kvetla ! –
ze vztahů krutě citelných
v časoprostoru bytelných
konstrukcí LÁSKA zmůže se;
neinklinuje k noblese !
osikový remíz,
vítr k okcidentu
a trojice premis :
její dívčí touha,
pragmatičnost chlapa,
vijé nebo ouha !?
obloha jak píseň,
země s mocí klíče;
kdo se zmocnil biče,
že cvrčilek hejnu
táhnout kamsi k mlejnu
>zachtělo se> ?!
brouzdat v rose ?
nestačí mít hlavu paličatou !
chce to i chytrou:
( třeba ne mitrou
tvarovanou ), hříšně kostrbatou
kotlinu, jež škrábe po povětří
hafanovi, který právě větří,
že z Boží dlaně
vznese se – káně !!?
z předpolí
bloudivého tónu
o výšce pěti
notových linek
a čtyř čárek
na pivním tácku
vyvážíš srdce
přes několik tichých vsí,
potok a samotu;
– – – – nezaskočím
tvou vůli
zlomyslností hlučné slabiky;
do chrámu
maloasijského města Gordia
vstoupil Alexander Veliký;
jsa válečník,
co by neřešil
mečem ?!
tak se
uzel zašmodrchaného lýka
dostal do dějin;
stárnu, Bože, kvapem stárnu
jak ten mládič za dědinou,
jak ten perlík za kovárnu
co se bral, když ledačinou
hnal jsem vášeň, stejně k marnu
rozdmýchanou – aťsi slinou,
aťsi živlem ! – – s kovadlinou
mazlí–li se podkovička
pro štěstí, to spustím jinou –
ušetřenou od malička !
v citadele beznadějně dobývané
houfnicí nebe
často dělím sousto s vroucnou mizerií,
vyzáblou holkou
skoro jako ukradenou z mysterií
kudlou a šmolkou !
v citadele dobrovolně obývané
trávím sám sebe;
nevlídněji je už jenom v politiku
fanfár a frází
dloubajících do žeber i obraznosti
nejvychrtlejší
z romantiků, až páchají necudnosti
v terénu zdejší
utrmacované země – panoptiku,
v kterém jsou nazí
řeholníci, lhostejní i oponenti,
funkcionáři,
křivohřbítci, prostitutky, malkontenti
s reklamní tváří,
ty, já i oni,
pozítří, loni …
v citadele beznadějně dobývané
houfnicí nebe
trávíme – sebe !!
( právě pohřbívanému P. Janu Malému,
děkanu v Olšanech u Prostějova )
čas, chutný jako maminčin svítek
a schůdný jako stezka v slunné seči,
kdy odmítl jsem >při svévolné leči>
hlas horny vnímat, o rezekvítek
jsa poraněný do chtivých lýtek;
i ten je chlap, kdo nebere si ztečí
čas chutný jako maminčin svítek
a schůdný jako stezka v slunné seči;
vždyť na pupavu ( acaulis ) – nýtek –
mez zavěsila tíhu nebezpečí;
a nebyl, komu za něco se vděčí
snem před rozbřeskem ! – – letošní >prýtek>
čas ? chutná jako maminčin svítek,
byť vzdalujete se mi >v slunné seči> !
vzdělanci, ještě léta budete vyvrhovat
přiboudlinu marxistické lavorovice
vařené k vydražďování lidských hovad !
mnohým z vás se i >benefice>
spískaly na neustálených geomagnetických polích !
v nejnestoudnějších rolích
jste nepřesvědčovali především sebe o dočasnosti barvotiskového politika;
neskřípe u vašich dveří i ta vyměněná klika !?
rotující káča chladu;
– – – – – bič samoty;
šírava: – – – – – – – – –
– – – – – bez ozvěny;
lebka-míč ?
kýč !
Beefeater na taburetu:
defenziva ?
po příštím setu !!
jaro;
na čepelích trávy bělí
paňácovo karo;
kropicí konví
zmáčí symbol mima …
soužití ?
pantomima;
… že láska ? vždy padlo dost
na protilehlou misku:
je tolik tmavých míst
na slunečním disku;
na čepelích trávy bělí
paňácovo karo;
jaro;
zhusta upíjíme zákys mlhy
k přesnídávkám s postradatelnými ! –
opouštějíce je – jako trhy
nasycené zanedbatelnými
komoditami – si hlučně říhnou
do prostoru, k němuž vlastně tíhnou
bytostně: ti k nekonečnu štvanci,
vyvlastnivši naši toleranci !
zaříkám tě, neprostorný koberečku trav,
při dvou prstýncích v duhovkách,
při všem, co zbylo ze zeleného mládí !
s kalenice nezabydlitelného domu
stéká nesrozumitelné echo zvonu
do nepohřešovaných kádí;
z vědomého mlčení bude nyní třeba
razit nezaměnitelné mince na kus chleba
dnům pustým jak vádí !
zaříkám tě, neprostorný koberečku trav,
při dvou prstýncích v duhovkách,
při všem, co zbylo ze zeleného mládí !
v květnové noci už neměl,
co by ztratil;
jen Měsíc se zrcadlil v desce piana,
když se vrátil;
srdce,
jemuž ve dvou hráli džez;
hnízdo skřivánků jen tak nalezené
rozpustilým klukem
na úhoru;
mládě – srdíčka drobounkým tlukem –
přimívá blankytnou horu
ať se nad ním klene !
neprohřeším se na slovosledu !
v snůšce na báseň sklouznu se svahu
příslovečného určení, v ledu
vida podsněžník, jejž mám odvahu
zadýchat; strach jsem >zapomněl> v plédu !
– na tahu
o pointu věž – klát plný medu !!
brambořiště za vsí; – gejzír zvuků
se stříbrně rozšplíchl do března,
do kukadel siří dvou tří kluků …
i valach, jenž brodí se nad hlezna
v ranní mlze role U tří buků,
ten jez zná:
terčík šípů Héliova luku !
– – – – – pes štěká jako pominutý …
plást úplňku – rozemnutý
Medvědičinou tlapou …
– – – – – s ohmatanou mapou
hvězdné oblohy
opouštím dům za hrazeným jádrem města,
přehlížeje
strnulá stínová gesta
kandelábrů
drezírující rozpustilou vozovku …………
rozkoši ze samoty a pohybu –
sólo na neviditelnou křídlovku,
sólo hrané con sordino !
tu inspiraci za hřbitovní zdí
jsem nalezl; je cítit slaměnkami !?
– – tak je to, když se láska opozdí
a kdovíkde je ten, kdo s pomněnkami
měl tehdy přijít, tehdy očekáván !?
byl přece čísi život promrháván !
a přesto k tomu mlčel umíráček;
a Věčnost ? sypala se na obláček !
ó, hříbátka ohňů pást
a bílé husy
bičíky kouře !
jdu mladou topolovou alejí;
vlhkou asfaltovou plochou chodníku
střemhlav padá do větrem pocuchané oblohy;
nesu něco apriorní víry, něco nadějí
a realitou nejen vedví polámané sny – trnoucí mátohy;
v tom – více živlem než ptáky – rozdmýchaném kalisku,
kam se přesto pádu ze sebe nehodlám zříci
až se mi hmota stane postradatelným břemenem,
ani Boží plán není v konzervovaném otisku;
možná, co nyní Jeho je, i mou se stane pící !?
sebepoškozování se
oddávají s vášnivostí
voyeura, který smí se
zaštiťovat povinností
na negativ vlastní duše
sejmout všechny oskeruše
padající na hnojiště
právě teď; a taky příště !
vláda ?! věřící, Boží straníme;
zkušení, nejohleduplnější !
nástroj moci, o nějž se zraníme –
nekrvavě – bude jen strmější;
erg palčivosti nevyhraníme:
marnější
o milostnost, kterou se bráníme !
ticho lesního zákoutí
máš prý v úmyslu střídat
s kusem veselí o pouti:
tu, tam nepozabřídat !? –
rozum ? jen ať se kohoutí
pro tak živelný výřad,
jaký v soukromém diáři
rudě zaškrtává se ! –
jeseň předjaří ptá se
proč má ruměnec na tváři !
v březině klokotá,
v březině paměti;
není, kdo rozmotá
klubíčko v záměti
času;
zbudu tu – drobítek
lidského osudu –
až mě jak věchýtek
smrt smete s kadlubu
zájmu !?
v březině klokotá,
v březině paměti;
není, kdo rozmotá
klubíčko v záměti
času ?
návštěvník je to cholerický:
v zahradách třese se stromy
že sehnuly se, jako vždycky
přemáhajíce pohromy
teplem i chladem vyvolané; – vy, lidské slzy, jenom slané
zadostiučinění pak – z flotily citu starý vrak !
nazítří vyspím se do růžova
a možná si koupím státní prapor; –
" jsi rozbolavělá, samý zápor,
vlasti má – opouštěnější vdova
bránící dotykům těch, co tvrdí:
bázlivé MOC mne, a s Cenou hrdí
do bot když teče jim, půjdou dolů – máš málo praporů, hodně volů ! "
sežmolil kapesník,
jímž odkutálel slzu;
kopaje do mlhy,
vracel se úvozem; – –
" … tehdy tu protáhly,
leč nehnízdily, vlhy … "
( tehdy >se nevezl>;
i dnes >jde za vozem> ! )
jen dlátko curůčku
se na křemeni tupí
málem čtvrtstoletí,
a málem bez stopy; – –
jara se dotkl jen;
pak >sešup> do podletí,
že tak tak postačil
zahrnout okopy !
Bůh tě chraň zbavovat se snění
pro jakousi služebnost realitě !
odsouzena umírat na úbytě,
koncepce lehkovážně mění,
nestřídmé kolektivní vize –
vnímaná jak šikmá věž v Pise !
běhaje si naboso po červenci,
otřeseš se >po jisté indolenci> !
" nosorožec kopuluje osmdesát minut ",
zdůrazňuje komentátor barevného šotu; –
ale, jak já, chlap, mám z toho býti >nevyšinut> ,
uvážím-li, kolik že mě by to stálo potu
krok s ním držet aspoň v této >stydké> disciplině !?
prognostikuje se však, že v nenasytném mlýně
všeobecné devastace tyto exempláře
fauny brzy rozemelou v pojmy Slabikáře !
… byť při občasném shýbnutí hlavy
a náhodném obejítí kopečku podhoubí
a shromaždiště čpícího davy,
jímž z rozmaru zupákova večerku netroubí !
( : ať zachvějí se pod tíhou slávy,
než – pasovány na nechrchlavý
šik, nezbytnou obětinu – velké NIC obroubí
té historie do Dějepravy ! )
byť >při občasném> shýbnutí hlavy;
lze býka spíš než udržet mravy
těch otrlců ! ( zvířeti se šíj mírně vykloubí,
že spěchá ji napravovat do boučí, do doubí ! )
potvrdím: dříve přesvědčíš krávy ,
že napasení se budou právy –
byť >při občasném> shýbnutí hlavy !
horký trup
objatý prostěradly,
na která kdysi padli
po tolik soustředěném
útoku světla hvězdokup
jakýsi den záříjový;
čtvrt století v tom rybném proudu
zachraňovali
hroudu citu
před kdo ví
kolikátou evorzí; – –
a nyní jeho horký trup
objala prostěradly,
na která kdysi padli
po tolik soustředěném
útoku světla hvězdokup;
ne, už tě nebudu omračovat
pobouřeníhodnou velkorysostí,
ani se necudně rozkračovat
nad malichernostmi davu hry v ostí
nemohoucímu si vynachválit; –
trouchnivějící most radno spálit,
popelem zasypat akční rádius ! –
pozítří budu už jako milius;
jódlují na úzký
rudý vokál
třídní nápěvečky,
myslíce na kluzký
tmavý lokál,
kde se pije z bečky
hlučnými srkanci
zákvas touhy;
echo proti skále
hromadí i ranci !
klohní louhy
na smrtčině bále !
podzimku plný ponurosti,
nejspíš nám srdce ozábnou,
pobloudí rozum ze starosti !
ne, tolik chladu nezvládnou,
kolik se letos na ně hrne
z nasupeného obzoru !
ta která končetina trne:
krvi se zlíbí v pozoru
v žiloví někde zaotálet !?
cesta a vůle po činu –
hodnoty hodné součinu –
a na ně že chce Něco kálet !??
čtrnácterem hranatých mor
vybičujeme vlastní vzdor !
smělý slibe nesmělým mrtvým:
slova – jako ženštiny – povětrná,
před hampejzem uniklý prd ! – vím,
zadostiučinění jsou peprná
žalostnění po milostnosti:
za okruží sypané ostí ! – – –
skývo chleba po ranním otčenáši,
tím jsem zhřešil ! to ještě páši !!
je po mši ptáků;
kostelník se dosud kaje
u Andromedy;
chvějí se květy vlčích máků,
chvěje se dívka
za soumraku říkající: " …, tedy ! "
1.
srny z potočního břížku
pijí jitřenku;
na sametu tlamek
jadrný chlad chrupe; – –
pětihlavé dráče smyslů !
písek světla vrže,
chodidla bosá;
džbánek srdce,
který potichoučku naplňuje rosa;
2.
brusinkovou mezí samotařícího klenu;
z ještěrčích norek
vyvaluje podzim syrovinu –
této země morek;
do doubrav se boří červánky;
– – – než na ochoze obzoru
večernice vlasy sčeše,
stíny zhoustnou jako zralých žen pasy;
oranice dospívají k zrnu,
k zpěvu pták …
" na duši máš ( krvácivou ? ) skvrnu !
kdy a jak –
spojenými silami – neduhu
odcizíme mocenskou ostruhu
a dva hřebečci – ve výběhu –
proklušeme život !?? Bůh ví, v střehu ! "
v loužičce po štěněti
hvězdného dvora
křtili děti,
nevymazávajíce
čmáranice fantazie
z tabulek čel;
– – – – – – – – – – – – – –
kutají domov po hrudkách:
hlušiny víc,
osténků,
až se srdcím
sbíhá krev
na černou višni;
je jim zpívat
proti směru žil,
nést čas –
byť o jeden
strážný
oheň;
– – – – – – – – – – – –
v loužičce po štěněti
hvězdného dvora
křtili děti,
nevymazávajíce
čmáranice fantazie
z tabulek čel;
dočkají se včel ?!
všem lidským hodnotám odumírající,
tolik jsem myslil na stržení MODLY –
nad obecným úsudkem NETVORA SEDMI LÍCÍ,
na jejichž totožnosti >jsme se shodli> !?
uchláchol tedy dávícího se odporem
k hustému stínu v koruně i na nesporém
kmeni větry vyvraceného živobytí
aspoň v přestupném roce zvířecího krytí !
šedivé stance –
marné údery
do neozvučné masy !
ovoce na lískách;
kapely na terasy
snášejí mosaz,
jejíž rusé hřívy
se ještě přichytí
naše unavené čivy;
v závěji kumulů potrhává
tur světla bok;
podletí promokvává
do nakladených ok;
skotačka v šantungu pouští pejsky:
obšírná leč;
prekluze stíhá rejsky;
a >chameleón> ? – heč !
kibici neduhu solmizace
na prvý lok
tipují nominace
pro kterýkoliv rok;
entre nous: podivné mystérie
na téma LID,
jenž v této zemi žije
a nenachází klid !
Měsíc měsíce Raka
vydutým břichem zaseklý do hřebene Kamenné;
za soumračení vernisáž sedmiramenné
krásy rozkrádá straka
podkasané Múzy: frapantní lety
mezi svatojánky, mezi amorety –
do podsvětí z fiktivní Arkádie ! – –
nebyla by to cílená >vzduchoplavba> pro naše satoryje !??
sám se vyliž z ran, které stržíš
mezi provazy existence !
mihneš-li se jen, či se zdržíš ,
jen tvé bytosti >ingerence> !
génius loci za treláží,
( zejména břečťan si jí váží ! ),
moaré deště přes ramena,
neví, zda samec je, zda fena !??
sbíhající se kopce:
rozcuchané pačesy vzdálenějšího,
orniční lysiny toho nadokřik;
balvany dešťových mračen
na jejich svazích dostanou smyk;
nad dominantou obce –
nad románským kostelem v zajetí jilmů,
svažitým hřbitůvkem s bílou márnicí –
tupý klín táhnoucích kačen;
jda pod ním k hrobu s >nezdárnicí> ,
směřováním všech braný,
přísahám si zachovat objektivitu
vztahů dat, konání, osob, prostředí
bez hrubé síly té STRANY
exhibující se v popředí !
sbíhající se kopce:
rozcuchané pačesy vzdálenějšího,
orniční lysiny toho nadokřik;
balvany dešťových mračen
na jejich svazích dostaly smyk;
jaro;
to se probouzíme nazí:
naléháním semena
lámajíce si vazy
až z úst teče červená;
jaro;
to jsou okenice dokořán
pastelovému povětří
a pudů rozdávený chřtán
a předsevzetí: teď se nešetří !
jaro;
to se vracejí skřivani
i – kocoviny:
zas – z ničeho na dlani –
je jít do příští dřiny !!
… hýření barvami,
rytmy i substancí,
opary, půltóny,
stupnicí nuancí … ?!
kdepak bych záviděl
>zlatému teleti> !?
i to má, jako já,
jen lidské rozpětí !
v totožném prostoru
citu a rozumu
stejně čas ohryže
pozlátko na Umu;
to, co se zachová,
budou jen myšlenky
prosté a jadrné;
nijaké fiflenky !
a účast v konduktu
a rubáš z Praporu !?
k věčnosti odsunou
nám tutéž závoru !
ve sklepech plných vína – proto ustřežených –
s tekutým sluncem mezi koleny –
ouklejí spíše mezi boleny –
budoucím ohněm v množství nevěřených
vězněných sklem, dlaněmi ( stranícími
fosforeskujícímu popelu,
nad nímž je stydno potykat si
s přibylými jen tak z rozmaru ranícími
krajinou, v níž se zalíbilo panu Orwellu ),
shromážděme všechna >pro> proti exploatující době,
jež v nás rozmělňuje co potom rozdrtí v sobě !
spikněme se srdci pokud nás obývají
ať to nanejvýš zanedbatelné je, co ještě tají
ve sklepech plných vína – proto ustřežených !
zlovolné !? to uskřinula
paměť v přesčase, navíc;
jako jízlivé střevo ! prd !
jsem si jist, že se hnula
sloupoví dórských hlavic
tímhle >jadrným> pšoukem z Brd !
z rozbřesku až k svečeření
jenom o žrádle mely
inscenují ti >hamleti> !
podíl KRÁSY – k ověření
kdyby ! – pozapomněli !
i nezbytný kbelík >na smetí> !!
dámy a dámičky,
kroťte své tlamičky,
než přes ně namoutě
dostanete !
vnášíte rozkoly
do všeho cokoli
řešíte; vlastně – si
umanete !
dejte si říci, že
věc vaší prestiže
logika nebyla,
rozum není !
přeďte si, vrkejte,
vrčte i trkejte:
toť váš raison d' etre
každodenní !!
nezávislý soudce USA Starr
stážistku Monicu Lewinskou
vyprovodil ze společenských mar;
její >tržní chlípnost> mět za svinskou
metodiku života tento >lár
pro finskou
sobí farmu> odmítá; gaukler ? narr !?
tenkrát býval Mocipán ! ( v rodině
byl držen zkrátka; ) kohout, navenek
zato hudroval až prý u Kdyně
opadal vylíčený přístěnek !
i řízná tchyně kdesi ze Rtyně
zarděnek
se bála >v sanitární hodině> !!
nemají vůli sledovat
štafetu slovesnými poli !
bodová světla popularity
míří na chocholy
hřebečků v manéži státu !
komentátory jejich klusajících existencí
potkává dráždivá příležitost –
směnitelná na Můstku
za okatou libůstku …
točte se, pardálové !
ovéé ! love !!
kam se stopou, rytmem, rýmem !? –
nejhltanějším evergreenem:
jak přijít k prachům přes postel ?!
jak soka opít cizím vínem !?
věřitele za kostel naskládat si –
ať čekají na Boží soud !
( : pozemský ne a ne hnout
se sporem ON a oni =
" chuť s právem ať se rýmuje;
co naladí se v Horehroní,
ať u Dunaje štymuje !! " )
básník se nažebroní !!
na nevýhodné smlouvy se slovy dopláceje,
pravdivě pláče,
pohansky kleje !
i tak je postradatelnou exotou
pro vhodnou klec !
" státní krmelec najímá žebřiňáky ! "
( i kdyby je tahali pivovarští voli –
nabízí se příležitost poplácat je,
i kočí-kabrňáky !! )
1.
pod vídeňskými lucernami louskal
" klasiky socialismu" ,
neměv často na svíčku;
ale tam prý od nějaké,
které svíčka nestačila,
syfilis nechytil !?
truhly jaksi nešly –
neumírali ti, které by v nich rád viděl;
zkusil vymývat lidem hlavy:
záhy se přesvědčil,
že je to činnost snazší než truhlařina;
a co teprv ve státě
tolika nepřemýšlejících !?
zvolen do parlamentu,
producíroval se tam jak kohout:
tuzemské slepice a sociální kapouni
byli u vytržení !
osudného Února
do jeho permanentně vystavované
v cestě překážející truhly
vlezlo i několik krátkozrakých opozičníků;
zatloukl je
setsakramentskými krováky:
„ odpočívejte aspoň půlstoletí,
vzdělaní troubové !
neříkal jsem, že vás přechčím !!? "
a pak, nejen v Bartolomějské,
se dveře netrhly;
to bylo nepřátel dělnické třídy
a sluhů amerického imperialismu !!?
kremelští poradci
si je nestačili odfajfkovávat !
když na Jožina trhlo –
byť se zabarikádoval čibuky a holínkami –
rozkladného smradu z tohoto supergaunera
se i Kléma nadýchal;
ani si nestačil stlouci truhličku;
čím kdo zachází, tím schází !!
2.
" naše socialistická měna je pevná;
jí devalvace nehrozí ! " –
agitoval večer
a ráno z ní trčely jen ty uši !
ušatý Tonda;
kdyby lidový vypravěč
z rodu stréčka Křópala z Břochovan ?!
ale zlomyslný středočeský žvanil
a somrák !
vyučil se tvrdému řemeslu;
ale, živ se jím,
máš-li obě ruce levé !
s harmonikou se potuloval po hospodách
a za pivo
vykládal poldovákům pohádky
o socialistické BUDOUCNOSTI;
stalo se;
většině národa přeji,
že si tu nejautentičtější zakusila
na vlastním hřbetě ! –
" politik pro srandu králíků "
na Hradčanech dlouho nestrašil;
leč přítažlivost jeho lascivního politikaření
pro řadu stejně ustrojených individuí
byla nepopiratelná;
zvlášť, když je vtělil do knížek,
v nichž až necudně stranil rodu
a materialistickému světovému názoru; – –
rudá záře Kladno už necharakterizuje,
k poslouchání pohádky o beztřídní společnosti
se nyní u vokovického Džbánu schází
houf zesenilňujících domovních důvěrnic
a nemužných – tekrát i teď – donašečů;
umyjte si tam
nejen nohy
do úmoru běhající s kdejakou prkotinou
do partajních chlívků,
ale i obličeje !
kéž se pod tím letitým nánosem
zvířecí služebnosti dohledáte ještě
lidské fyziognómie !
na utažení
skřípající mechaniky ideového soukolí
našel odpovídající klíč
letňanský zámečník;
kde se vzal, tu se vzal:
vůbec ne v obecném povědomí !
>osobnost> , chceme-li
z těch třech nejnesložitější;
politické procesy svých předchůdců omezil
na neprovokující četnost –
kremelskou politickou mlátičku
naštěstí přes míru zahlcoval
domácí enfant terrible;
přizpůsobiví čecháčci
si přes zadrátovanou státní hranici
přestali pinkat s bavorskými pivaři
a se svěšenými nosy odcházeli na Východ
poraženi 3:0 kontumačně !
pro víceklasou Lysenkovu pšenici
jsme u nás nenašli ani měřici
tak uvědomělé půdy;
byla to pro soudruhy z ÚV KSČ
další bolestná zkušenost:
zemi chybí ona dlouhá sovětská předválečná
hluboká orba s předradličkou …
srovnávat Hanou s Kubání !?
držme se při zemi, soudruzi !!
a tak se drželi:
družstevnice při jednocení cukrovky za shrbená záda,
havíři za zaprášená plíce,
soudružky učitelky za oblbované hlavy !
byli i ti, kteří si, sice pomalu, ale přece uvědomovali,
že rudého místodržitelství mezi Šumavou a Vihorlatem
bylo dost;
a nenechávali si to pro sebe !
proto TI, KTERÝM ŠLO O PRESTIŽ,
vhupli do tanků
a opět s křížkem po funuse
nám přijeli vyznat lásku na věčné časy !
nejen klíč, ale i zámečník skončili ve šrotu !
není-li to nostalgie,
co bude to bolavé
zahryznuté do mé šíje !?
krvácivá historie;
neslyšela na Ave !
uskutečňovaná pěstmi
bránícími >logice>
nejdřív obrůst ratolestmi,
zdůvodnila: věšet jest mi
nevěřící na klice !
bylo jich až hanba sčítat
na drobítku Zemičky
umožňující se zmítat
od zdi ke zdi, překlopýtat
smrt za cenu trémičky !
není-li to nostalgie,
co bude to bolavé
zahryznuté do mé šíje !?
krvácivá historie;
neslyšela na Ave !
dopřejte přesloužilci
čtyři, pět ocenění
dávaných staromilci
za to, čím dávno není !
nohy – de lege lata –
nevytáhli jsme z bláta !
de lege ferenda:
umře i LEGENDA !!
bude mu patnáct; stává před školou, do které by rád;
vědomostní průměr jedna celá tři, ve sběru odpadových surovin se činí;
se sousedčiným synem odmítá si hrát,
neboť jeho otce viní
uliční důvěrnice,
že se v První republice
narodil soukromému ševci; " v támhletom krámku
od vidím do nevidím jen dřepěl na verpánku ! "
neboj se, že tě vyženou !
i když psy nejspíš pustí –
méněcenností kříženou
závist a zlobu – zvířenou
hrýzt tě, to nedopustí !
svědectvím z vaší mladosti
nadokřik zažívané –
chlad zažraný až do kosti,
majetnický skus lítosti
nahonem přihřívané –
vyvrátit měl bys z paměti
>mezník těch lidských vztahů> ;
na tohoroční záměti
s výčitkou neosaměti,
mět ji i od svých prahů !
neboj se, že tě vyženou !
i když psy nejspíš pustí –
méněcenností kříženou
závist a zlobu – zvířenou
hrýzt tě, to nedopustí !
lze mi soudit tento svět
jen proto, že se opět vymyká
mé důvody nepostrádající snaze
po jeho zdokonalování ?
potřísnit jej emotivním kalem vět
zneuctívaného jazyka
v nejnapadnutelnější krajině anabáze
už viděné jako vzdalování !?
kolik jedinců i společenství
vědomě oslyšely boltce jeho ozvěnchtivých skal,
aby bylo v Božím plánu
i zvětrávání duše
toho x-krát selhávajícího člověčenství,
jehož permanentní přestupky mu většinou nepískal,
přeslýchaje pobouřeníhodné impertinence klanu,
který vždy až za dobou kluše !
lze mi soudit tento svět
proto, že z jeho existence nemohu vyloučit Stvořitele,
který se sice mnohým nehodí,
leda že by byl pohnán k zodpovědnosti !? – –
( trestuhodným nedostatkem člověka není neumět
stěsnat věčnost do čtyřčetného květu kontryhele,
ale počítat poschodí,
z nichž se nedostavili hosti ! )
prapory permanentního boje
šité na míru
lidské pošetilosti !
a protože té nikdy není dosti,
je kdykoliv připraven kůň
proběhnout pootevřenou bránou Tróje !
zbrklí cholerici !
mnohý nejsi s to unést
ani cukající se sval
v koši hrudi !
musíš se modlit,
ať se král
neprobudí !
potom bude vhodné připustit jalovici !
zabřezne-li,
jen naše společná úzkost se nerozdělí !!
pro tuzemce – jak se jeví –
požehnáním byli leví :
nahnali je ke kadlubu,
" je čas otevírat hubu !
buď si, nebuď tomu rád,
nediskutuj, máš-li žrát ! "
práce byla, kam ses shýbl:
tři si předávali kýbl
s maltou, i když jeden by to
zvládl ! " dělná komunito,
celá podílej se prací
na snu mnoha generací !! " –
řvala výzva Strany-státu –
" bydlet budeš v konfiskátu;
právem už ti bude patřit:
zrádcům potřeba to natřít
jednou pro vždy ! naše třída
s jinou už se nevystřídá ! "
mnohá fabrikantská sídla –
to už nakradli si mýdla,
aby umyli si zadky –
zneuctěna byla spratky,
kteří, díky straně lůzy,
hbitě svlékli modré blůzy
a jak sloni v porcelánu
dupali; a žrali manu,
které tady do foroty
zbylo ! zulámali hroty
zažité hierarchie
heslem >ruka ruku myje> ?!
vlast skřivánka, vlčích máků
eldorádem darebáků
po čtyřicet roků byla ! – –
vzepřela se; vymanila –
li se z totalitní >sluje> ,
každý soudný pochybuje !!
hladinou, vrásněnou
křemennou skálou,
ohmatává ve mně
nejméně stálou
náklonnost: >k pravdám
dějinami ověřeným> !
( i báseň někdy
kulhavý rým
ozvláštní, fantazijní
mokřadina
se zalže porostem
psího vína ! ) – –
do písečného dna tůně
jsem zahrabal vzdor,
aby neakceptované budoucnosti
roztříštil vor
právě na úseku
( zpravidla záludného ! ) bezpečí;
neboť: až na Boha,
před nikým neklečím,
aniž bych nevzýval intelekt
k frapantnímu sebepostihu
( přes kvetoucí záhon
taky netransportujete vlačihu ! ) ;
nízkým blatouchy krumplovaným
břehem mě ponouká
k úmluvě, z které nic
nekouká,
nic, natož kalého
pro memoáry !
proto ji společně trháme
na duhové cáry;
vždyť, nejen lidé, i věci budou vždy
vděčny za ovázané rány;
zejména za ty,
na které byly už odpočítány !
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
tatáž voda
proměnlivého koryta;
právě jí se cítím
šťastně navigovaná orbita;
Obdivuhodný ! rýžuje
v hlubočině zrníčka hvězd;
ač vaše cesty křižuje,
vzpíráte se věřit, že jest !
" nalézt pro něho rozsahy
po pozemsku vymezené,
srozumitelné přesahy
intelektu, nadnesené,
když už moc, křídly skřivana ! ",
konverzi jste podmínili;
( obrácení se čímana,
grunty aby nevyhnily ! )
Obdivuhodný ! rýžuje
v hlubočině zrníčka hvězd;
ač vaše cesty křižuje,
vzpíráte se věřit, že jest !
před rozbřeskem
se nejhlučněji tříská
nedovírajícími se dveřmi k vesmíru !
přesto bych se měl i přibelhat zahlédnout hvězdy
jdoucí za obzor
na velikou pouť
vybubnovanou úplňkem
na nejbližší stanici Mléčné dráhy;
i když ne jen já se snažím uhníst
vlhký >fenomén> reminiscence
( kořeny vzpomínek v půdě
jako ne mnohá vhodné
pro střetnutí
se studenou plazmou )
vyšplichující na zbalvaňující EPOCHU
text frivolního manifestu;
nepříčetná naděje !
nebýt krajností, byla bys postradatelná !
dominantní septakord zátoky
lze na osluněné písčině rozvést
do durového kvintakordu;
přes >nevyhnutelné> drama
tetrachordu:
sekundové ostinato – dívčí rozpaky !
nad hlubinkami zřítelnic
se rozevírá důvěřivé letní nebe …
i u těch
při cestách tuláků dolévaných
křtitelnic
tou právě křtěnou shledává – sebe;
tma hnětená na stehnech,
na nepokojných stehnech nedočkavými dlaněmi,
dlaněmi, které se vzepřely osudu
když na sebe vzal tvar i hmotnost žulového balvanu
a hlubina otevírající se jeho pádu
měla všechny barvy duhy,
takže se básníci neubránili dojetí
a na slovo byli skoupější
a ten den neplnili předsevzaté penzum,
což je vedlo k pochybnostem o objemnosti svých talentů;
tma se nabízela, aby byla hnětená na stehnech,
na nepokojných stehnech nedočkavými dlaněmi,
dlaněmi, které se vzepřely osudu
když na sebe vzal tvar i hmotnost žulového balvanu
a hlubina otevírající se jeho pádu
měla všechny barvy duhy ……
moto: … až jsem se vzbouřil,
vášnivě přiraziv za roky pošetilé tolerance;
stráň vstavači krumplovaná;
zvětralé prsty čediče svírají putující prsť;
vztyčený ukazovák hutě neurvale připomíná
tisíce dnů s řítícími se obzory;
opar blízkých hor
slehá tento plodný půlden;
vy !? – do křehkých mentálních armatur
sypete drť opičího lejna,
lehkomyslně potlačujíce permanentní úzkost
mezi srdcem a rozumem !
hmotným dostatkem mas
kompenzujete suverenitu osobnosti !?
stejně existujeme vedle sebe
jen na vznětlivých okrajích bouře !
ano, perly ani sviním !!
psí víno šplhající po loubí
a oprýskané zídce, jež je svírá
až z času milosti je vykloubí; –
ten poraněný taktak nepozhýrá
v své křivé brázdě; jen tu vyhloubí,
ač kleče sukovitou vůlí týrá
jda oraniskem stranou návětrnou,
v němž touha je tou vyrudlejší skvrnou !
před kuropěním donuť se a vstaň
a zadělej na voňavý chleba !
činorodost je adekvátní zbraň:
komu je teď jalový klid třeba !?
přítele vyzvi, ať připraví pec
a máz piva natočit dá v šenku !
individualismus – zlatá klec !?
( to když jsi v ní, či když z ní jsi venku ?! )
omluvíš-li se potom hloučku hvězd
jenž z vesmíru nad tvůj dům se sběhl,
bude to ona z přiměřených mezd,
za niž je – to, pod čím mezek slehl –
ochoten unést na jaderný práh
už třetího milénia s Kristem !
( poslouchej se mnou ! na stěnu jak hrách
házel by Čas – v úmyslu prý čistém !? )
před kuropěním donuť se a vstaň
a zadělej na voňavý chleba !
činorodost je adekvátní zbraň:
komu je teď jalový klid třeba !?
obludná vzpřimující se karyatido –
realito v dlaních odvyklých tvaru !
přes materiální expanzi zmrzačená duše
v nezáviděníhodné formě danajského daru !
nehmotnými stimuly ponoukané srdce,
že se prohřešíš na zvyklostmi ověřené symetrii ?!
i samou hekatombou katapultovaný vzdor
kéž v afektu nepodváže dosud pulzující artérii !
vědomé je masy znepokojující odvrácení
od jistot jinými a jindy okatě demonstrovaných !
po právu bych nenašel mez s oroseným ránem,
byť bych se k ní vydal na třech koních vraných !
kdesi vysoko vibrují provazy svalů
vlekoucí bílý hřbet pahorku
na magnetitovou skálu;
když se přesto příčel zlomí,
sletíš: do minulosti s opuštěnými předměty,
neuzavřenými dialogy,
do minulosti,
z jejíhož časoprostoru zmizely kornety,
neblýská se na eklogy !
ty jsi můj nepokoj, mé přerývané noci,
zrosený džbáneček plavého svítání,
zápraží večera s nejvratší nadějí,
o kterou opřít se nebudu moci
jsa vyzván, abych se dostavil k sčítání
všeho, oč s věčností se půtky svádějí !
neúměrnou vášeň z mysli;
že mám dobrý kořínek,
to, když chceš, si o mně mysli;
záviď mně i tohleto !
umožnit ti zkušenost
hodnotit mě >v zákulisí> ,
uviděl bys starý most,
s pilíře psí víno visí –
do zrníčka omleto !