Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako sedmdesátý druhý titul Edice hostů ISSN 1802-7091. Druhé vydání, první elektronické. Na Internet uvedeno 20. října 2008.
© Petr Musílek
Epigram * Politický spor * Lidová moudrost * Vratký post * Dělba práce *
Zlaté české ruce * Dotace * Vašku * Nesmrtelnost * Orientace * Volební hesla *
Pocta smrti * Rovnost * České dilema * Cui bono * Únor * Rada synovi *
Radikálové * Svoboda slova * Plné koše * Výzkum * Soudy * Různost pohledu *
Až bude nejhůře * Kulturní styky * Obměny * Samota * Drahé pivo * Kukačka *
Hrozby * Důchodová reforma * Některým politikům * Strašidla * Slevy *
Kulturní zvyky * Zákonodárce * Nohy * Racionalizace * Smrt *Chladné vrby *
Rovnice * Svět * Vzor * Postoj * Úspora * Relativita * Počty * Běsi * Model * Oslovi *
Postoj * Jazyk * Rada * Zlatá rybka * Havlíčku Karle * Bilance * Události *
Jiná doba * Modernizace * Zločin * Víkendová proluka * Praxe * Ozvěno *
Stížnosti a reklamace * Středověk * Ukazovák * Pokřik * Upřesnění * Sen *
Slova * Běžná reakce * Odstíny * Nastavení podmínek * Řešení * Váhy * Magie *
Věčné cykly * Společenská nemoc * Zvláštní služby * Výhled * Komunální politik *
Urválci * Zemědělská inspekce * Začarovaný les * Politika * Vlajka *
Obecná shoda * Fanoušci * Svatá pravda * Hmyz * Světlo a tma * Beze změn *
Zající a lišky * Politický lobbista * Dementy/i * Ptáci * Limonádový Joe *
Ideje * Vláda odborníků * Zločiny * Havárie * Slina *
Závěr
Epigram je dobrá škola
moudrým slouží k potěše
Když se ale dotkne vola
je hned oheň na střeše
Vpodvečer se přeli brouci
O kuličku z hovna
Kasali se pořvávali
Počkej Já tě srovnám
Neviděli modré nebe
stín jenž sklouzl keřem
ani ptáka který bádal
co tak povečeřet
Vtom se sběhlo tiché drama
Já je zapsal rovnou
A po těch dvou hovniválech
zbylo jen to hovno
Nehas co tě nepálí
lid v přísloví zvěčnil
když o věcech pálivých
jenom tiše řeční
Na paměti totiž má
neb už mnohdy nalít
Lepší je nic nehasit
než se jednou spálit
Být ministrem zdravotnictví
Role nevděčná je
K smrti roste, kdo se zrodil
To říkám hned z kraje
Jen smrt každou bolest léčí
aniž účet schystá
Jen ona by zřejmě byla
hodna toho místa
Nikdo by se nepokusil
auditem ji drtit
Takže by to křeslo měla
do smrťoucí smrti
Pavouk souká pavučinu
z větve k větvi
Dole v stínu
druhý pavouk dřímá sladce
Nad vším firma:
Dělba práce
Ruka trhu, psáno je
každý problém řeší
Někde možná, ne však tam
kde jsou bytem Češi
Před přemírou komisí
z úředního vrhu
chromnou zlaté české ruce
včetně ruky trhu
Na dotace dosáhne
ne vždy, kdo je skvělý
Tomu by přec úřady
stěží rozuměly
Dotace jsou o sponkách
a účetní knize
Jen tudy lze přecedit
lidský um a vize
Nechoď Vašku na úřad
úřad ten má vlastní řád
Ten kdo umí, prostě umí
Úřad mluví řečí z gumy
Proč co nejde prozradí
kam jinam jít, poradí
Kdyby třeba chyběl zákon
má své vyhlášky
V těch je přece jasně psáno:
Pozor na Vašky
Zničili jsme monarchii
protektorát, smlouvy z Jalty
i přísliby věčných časů
byly z příliš řídké malty.
Minulost nám odkázala
jen úřady čím dál větší
Jak se zdá tak doba proměn
institucím tuze svědčí
Synku, synku, co to říkáš
Copak lze být nestranný?
Velký svět je politika
Čím zůstaneš bez strany?
A když selže? Pomoc snadná
Firmu kvapem přebílíš
Plivneš na to v co jsi věřil
a převlékneš košili
Kdejaký papoušek odvážně tvrdí,
že pravda voní a lež smrdí
Žel ze všech slov, jež má tak rád
se line jenom nový smrad
Lež nosí rohy pod čepicí
A věčně křičí : NELŽETE !!!
K smrti jí vadí zvědaví snílci
S očima dítěte
Má ráda mrtvé Jsou jak tvárná hlína
Kdo všechno řekl, už nic nepoví
Vidíš jak krásně se zapomíná
Při schovávané se slovy?
Hádala se bleška se vší
co je horší a co lepší
Zda kvalitu stravy může
zhodnocovat barva kůže?
Veš soudila podle rasy:
Různá kůže, různé vlasy
Rovnost asi budou mýty
jak napálit parazity
Zmlkni! Krev je stejně sladká
řekla blecha demokratka
Doprava moc nechceš
Doleva se bojíš
Tak to radši zkoušíš
Zůstat podobojí
Cui bono platilo
a platí i dnes
V tom co komu prospívá
je zakopán pes
Pes ať dál je zakopán
Občas bych však rád
vykopal ty kteří ctí
tento předpoklad
Tak brzy bude Valentina
V ten den prý v srdci
láska vzlíná
Co ale s tím, když přituhne
Chudák
kdo zavčas neuhne
Nestěžuj si na plevel
Pěstuj hustou trávu
Žádná z kopřiv nad ten drn
nepozvedne hlavu
Do paměti ulož si:
Zlost a vzdor jsou zrním
skrytým v stejné ošatce
jak semínka trní
Ten chce stavět
ten chce bořit
Bože jak jim závidím
Jenom nevím zda v tom světě
který ze svých vizí stvoří
zbude místo pro lidi
Ten je vůl a ten je vůl
Je svoboda slova
Proč bychom se nemohli
takto titulovat
Jednou možná hezky česky
založíme školu
která bude vyučovat
značkování volů
Plné koše líně plynou
koridorem pokladním
U nás máme otevřeno
i v sváteční dny
Navštivte náš Supermarket
tam co stával konzum
Ke koupi je téměř všechno
mimo zdravý rozum
Budou volby budou
hleďte na hory
Vysočina vyvinula
modré brambory
Výzkum jistě půjde dál
Jednou přizveš druhy
na dietní bramborák
ve všech barvách duhy
Boží soud soudí na nebi
lidský jak šnek se plazí
pomluvu mrštnou jako šíp
žádný štít nezarazí
A přesto jdi svou pěšinou
a nepodlehni splínu
Vždyť srdce umí bez soudů
rozpoznat světlo i špínu
Mravenec vylezl na pařez
mravenčí vlajku vztyčil
zatímco vedle z tribuny
vůdce mas úspěchy líčil
Kam všude sahá lidský um
Jak se nám skvěle žije
Zatímco z chladného vesmíru
se smály galaxie
Až bubny k útoku zavíří
trubka tuš zaduje
vyvedou Blaničtí rytíři
své oře ze sluje
V tom čase z naší krajiny
už nezazní hlas český
a v stáncích zakoupíš noviny
jen s názvy Šípy a Blesky
Přijel k nám zájezd z Francie
No, tož se přátelé napijem
Přijeli hosté z Laosu
No, tož si dáme do nosu
Když přijel soubor z Pardubic
Neměl už úřad v kase nic
Vinou je trend našich zvyků
O přeshraničním styku
V Čechách rádi kácí sochy
a pak staví jiné
Jenom Pán Bůh možná tuší
co kdy nepomine
Možná by můj skromný návrh
uspokojil davy
Co dát sochám preventivně
šroubovací hlavy?
Žil kdysi sedláček v potu tváře
v práci vždy s těmi svými
společný cíl je svazoval
od jara do tuhé zimy
Dnes různé činnosti živí rod
Aby, když vypadnou z klece
Každý zvlášť zasedl před bednu
Buď Té Vé nebo Pé Cé
V Praze mají drahé pivo
Inu je to Praha
A ta obzvlášť pro přespolní
bývá dosti drahá
Do ulic když poutník vklouzne
hnedle hledat počne
kde by z toho co zde vypil
zaplatil i stočné
Kukačka není poctivým věštcem
někdy je při chuti, jindy zas nechce
Někomu odkuká o co si řekne
a někdy zadrhne, že se až lekneš
Metr má zmazaný od rodné hroudy
Rychlá a přesná je jak české soudy
Evropou plují mračna terorismu
nasáklá parami vyčpělých ismů
My dole dýcháme vzduch jenž se kazí
Nejistí jak a kdy se srazí
Sto roků v kopalně žil
Ne v básni, teď už bez nadsázky
Prach z mouru tvář mu vyhladil
a vyšisoval vrásky
No nedurdi se Bezruči
Teď se to prostě tak nosí
Tu sbíječku ti nepůjčím
I kdybys o ni prosil
Křičeli jste z podií: S námi do Evropy
Celá léta sleduji ty zaváté stopy
Teď zvedáte maňásky a před tváří davu
snažíte se Evropě nasadit psí hlavu
Máme rádi strašidla, horrory a thriller
i když v dobách moderních to zní pošetile
Chceš-li ale někdy dospět k dokonalé hrůze
zkus si pustit noční přenos parlamentní schůze
Slevy, slevy, všude slevy
už mi z toho hrabe
Výhody jsem zvážil všechny
ty za Á i za Bé
Už se bojím jenom toho
abych si jich užil
a svůj i tak prázdný účet
příliš nepředlužil
Pokud žiješ autore
příležitost chybí
Po smrti tě citují
prostě nemáš chyby
Najednou jsou v soudech svých
odvážní a silní
Přesněji však řečeno
trochu nekrofilní
Ponejprv hřímal z tribuny
PRAVDA VÁS OSVOBODÍ
Vzápětí zplodil vyhlášku
S podmínkou: Když se to hodí
Levá, pravá, levá, pravá
noha nohu míjí
Co to dalo než se takhle
chodit naučili
Bohužel dnes jako kdysi
doba to prý žádá
zas by rádi amputaci
teď prý stačí pravá
V politice odjakživa platí
střídání biče a cukroví
Možná by k tomu chtělo přidat
s demagogy se nemluví
Nevěř lžím, nevěř, v skrytu víš
ona, že hlavy nestíná
nerdousí, vaz ti neláme
V tom ohledu je nevinná
Nesmysl je, že bere tě
Ona tě drží na světě
To nad ní musíš zvítězit
abys směl poznat mír a klid
Není o čem, není proč.
Nemá smysl vzdychat, reptat
Neubude z tvého dluhu
i když o něm vrbám šeptáš
Jejich listí rozezpívá
všechno co chceš slyšet vidět
Vítr ale ponese dál
jen písničku o tvé bídě
Kde je dobré pivo, tam se dobře pije
kde jsou dobří lidé, tam se dobře žije
A tam kde se sejdou, lidé i to pivo
tam je každý večer veselo a živo
Žabák řekl: Svět je močál
Ryba řekla: Svět je tůň
Slimák mluvil o zahradě
o závodech řehtal kůň
Jenom orel který nebem
kruh obzoru obkroužil
minul mraky a k těm soudům
vyjádřit se netoužil
Stvořitel stvořil k obrazu svému
genia z lidského těsta
Lid z vděčnosti byv poučen
za jeho schopnost ho trestá
Vždyť i Syn Boží ukončil
na kříži pouť dějin houštím
Všechno lze smáznout, jen velikost
se prostě neodpouští
Až vyřeším každý problém
života a smrtě
budu čekat v černé truhle
klidně nepohnutě
Budu mít čas na každý vzkaz
co plodí duch vzpurný
Laskavě je potom vhoďte
do mé příští urny
Kdyby senát s parlamentem
ohlásili fúzi
zřejmě by se ušetřila
polovina schůzí
Zbylo by víc na porodné
důchod by se zvýšil
a možná i politici
by si byli bližší
Být padouchem? Nevadí
Je to téměř móda
I svůj kabát špinavý
můžeš dobře prodat
Stejné je to naopak
Jsi miláčkem davu?
Zítra přijde ostrý střih
Umyjí ti hlavu
Dvě a dvě jsou vždycky čtyři
matematik říká
Jinak ale počty vnímá
česká politika
Odjakživa vážilo v ní
kdo že ten soud prones
A i když se doby mění
platí to až dodnes
Nejhorší vlastnost běsů je
o které málo víme
ten fakt, že vskutku ožijí
pokud jim uvěříme
Bůh stvořil muže a pak trpce
studoval jeho příští svět
A co tam viděl? Viděl tupce
Typ co se hrubě nepoved
Měl by ho zrušit? Trestat? Měnit?
Proč? Sáhl pouze k drobné lsti
Změnil mu žebro v model ženy
ať pozná co je neštěstí
Oslíku s hlávkou před tlamou
Jsi osel. Vždy tě oklamou
Ať už se cokoliv nepovede
na tebe oslíku se to svede
Sešly se dvě slepice a kdákaly velice
Zlobily se na kohouta Ta strakatá nejvíce
Zlobily se celkem na nic
Kohout se k nim nechtěl znát
Řekl jen: Chci zůstat panic Držím celibát
Že časopis literární
není zrovna k čtení?
Proč by byl, vždyť přináší nám
spíše poučení
O tom co je postmoderna
v čem si s pravdou tyká
Zatímco náš živý jazyk
bloumá po putykách
Chceš být autor úspěšný?
Piš co doba žádá
Od úst mocných odezírej
To je dobrá rada
Pokud však máš touhu růst
zapomeň tu radu
Uč se od těch bez vlivu
a drž se spíš vzadu.
Vytáhl jsem zlatou rybku
Radost nad radost
Rybka na mne oči poulí
z hlasu čiší zlost
Za to žes mne chytil chlape
a vyplenil tůň,
hned tady a okamžitě
má tři přání splň
Koukám jako hloupý pulec
Jen se světe div
Už ani ty zlaté rybky
nejsou to co dřív
Křiknu-li Havlíček, ozvěna vrací
halali s brixenskou emigrací
Kdybys žil dneska, svět zkoušel změnit
směl bys být emigrant ve vlastní zemi
Vzdělání je majetek jako jiné statky
Co však Pán Bůh nadělil nikdy nechce zpátky
Možná ale předloží všem co tady žili
nepříjemnou bilanci jak s čím naložili
Bylo kdysi událostí, když se něco událo
Dneska stačí co kdo řekl i když se nic nestalo
Co kdo řekl. Jakým tónem. Koho z čeho viní
Takže nám v těch událostech jaksi chybí činy
V epigramech v minulosti: Bacha na Bacha
bezpochyby znamenalo co kde zapáchá
V dnešní době postmoderní viník nemá jméno
a pokud se i jednou najde, vše je promlčeno
Dřív měl podnik kádrováka A to slušné není
Nový systém tuto praxi od základu změnil
Vymetli jsme bez pardonu Augiášův chlév
Teď sedí v té kanceláři personální šéf
Pokud chceme vázat zločin k jakékoliv éře
Pravda sklouzne, začne prchat a přibouchne dveře
Zločin kvapem nasadí si připravenou masku
Na něj totiž platí pouze – pravda bez přívlastků
Že nejede autobus? Vlakový spoj není?
To ministr dopravy schválil nařízení
Které lidi naučí u sklenice piva
Či při krbu rodinném více odpočívat
Žádný chlup v tom nehledej A přestaň se křenit
Je to prostě diskrétní zákaz vycházení
Být v životě neomylný? Čirá fantazie
Jednou dobře, jindy špatně.Tak se prostě žije
Neomylnou, jak znám z praxe
a celkem to chápu
může se stát výjimečně
pouze hlava státu
Nebuď smutná ozvěno, že nemůžeš zrušit
slova která odrážíš, byť v nich hloupost tušíš
Kolik lidí dělá totéž bez stop uzardění
i když tuší, že v nich pravdy ani za mák není
Když už nevíš kudy kam
nasaď výraz přísný
Když ani pak nesleví
tak ho řádně křísni
Než se z toho sebere
kde co na něj sval
aby zcela zapomněl
nač si stěžoval
Středověk neskončil. Středověk trvá.
A možná víc než tušíš
Nemává vlajkami. Není moc hlasitý
Bydlí však v mozcích a duších
Mám velmi dlouhý ukazovák
Vždy neomylně zacílím
Aby už provždy bylo jasno
Že Já a Bůh se nemýlí
Kráva bučí bů, bů, bů
Koník řehtá iha, há
Haf, haf to je pokřik psů
a politik volá Já
Krást se nemá, krást se nemá
Platí zde však ale…
V jaké funkci? V jaké sumě?
S kým? No a tak dále
Rozehrát takhle hru
kde hloupost není ničím
Porvat se o scénář, o smysl
kde pouze ochotničím?
Bohužel chybí producent
a prostor pro tu scénu
Tak radši než být za blázna
na ten sen zapomenu
Nejvíce váží slova nevyřčená
Uvíznou v krku jak vzpříčená kost
Snad proto častěji je slyšet
Pomluva, žvást a pitomost
Co sdělí prorok v extázi
Jak jiskra vznítí davy.
Víš, sklízet ctnost je otrava
Snazší je sekat hlavy
Západ a východ, sever, jih
Lidé jsou tam i tady
Všude lze spatřit anděly
I jedovaté hady
Ti hadi pravda kluzcí jsou
A snadno kůži mění
Takže nás občas oklamou
Svým čerstvým zabarvením
Hemingway psal prý vestoje
Když škrtal tak si sedl
Nevím zda tvůrce zákonů
by takovou věc svedl
Kdyby však musel povinně
dodržet tento zvyk
Zhubly by veškeré zákony
i celý zákoník
Generále vystřel
Přece přesný výstřel
Ať si kdo chce co chce říká
je nejlepší politika
Kdyby svět znal zvláštní váhu
která pravdy zváží
zajisté bys velmi mnohá
překvapení zažil
S údivem bys spatřil pravdu
když na váhu lehne
jak se jinak přesná miska
ani o fous nehne
Když slovo spadne na papír
jako by zkamenělo
věřící dogmatik příjme ho
téměř jak Boží tělo
A když se opak prokáže?
Proč by měl názor měnit?
Vždyť v kapli jeho souvěrců
ho čeká rozhřešení
Zaseli kámen Vyrostla skála
Teď na ni sedá déšť a led
V puklinách vítr už prsty šťárá
A tak se zvolna mění svět
Doktore, je to divný svět
Koukám, že kdekdo se nepoved
Doktor řek: Věci člověčí
pilulka žádná neléčí
I když to volá do nebe
s nápravou začni u sebe
Přiběhli chlapci od Mossadu
A co prý tam, ty černý vzadu
Pak zase chlapci z eN Ká Vé Dé
rádi by věděli jak se vede
Později mladíci z Bisky
špulili na nás pysky
Všichni by byli tuze rádi
kdyby to šlo se skamarádit
Jen nevím nač? Vždyť i tak žiji
jak rybka za sklem akvárií
Pokrok nám slibuje nádherný svět
a to už po staletí
Vždy se však něco zadrhne
Jen zíráš jak čas letí
Pohromu jednu potlačíš
a hned ji střídá další
Pouze ten výhled zůstává
a mate nás svou falší
Městský radní běduje, jak ho drtí stát
Zatímco se rozrůstá městský aparát
Ústy by nám ubrat chtěl
z poplatků a daní
V reálu však znáš ho jen
s napřaženou dlaní
Urválci ještě nevymřeli
Urválků stále je moc
Pod jinou vlajkou – kupředu velí
Jen jim holt chybí ta moc.
Když vám pole zarůstá
bodláčím a býlím
ať si křičí jak kdo chce
nás to nerozčílí
V proklínání plevelů
vždy rozpoznáš lháře
Jaká bude úroda
je věc hospodáře
Na bříze zrají jablka, na borovici třešně
Zahradník luští tu záhadu Dlouho a neúspěšně
Pak z větve smrku utrhne hruštičku v slupce zlaté,
Když ale kousne do šišky, je zdá se dosti zmaten
No dobře s povzdechem řekne si:
Vždyť bydlím v čarovném lese
a obdobu těch kouzel znám
už z politických besed
Politika, zvláštní hra
Z pomluv, z faulů z dojmů
Ale ať to jak chci pojmu
Rozum prohrává
Na vlajce heslo
„PRAVDA VÍTĚZÍ“
V praxi však – pravda,
patří vítězi.
Národů ač jsme rozličných
nectnosti máme stejné.
Vždy se však najde beránek
co z ostatních hřích sejme
Levý klub a pravý klub
do vlasů si vjely
Kdo neskáče není Čech
pokřik z tribun velí
Jenže v dešti silných slov
Plném slin a špíny
V nenávratno prchají
Myšlenky a činy
Jednou tvrdím, že jsi coura
První dáma z Perlovky
A i tvoje honoráře
Že jdou v eurech na stovky
Že je pannou? Ale lidi
Kdo ten nález pořídil?
Vyvlečme ji na ulici
A ono se uvidí
I ten padouch gynekolog
Musí verdikt odvolat
Řekneme mu co je pravda
A s tou že si nelze hrát
Hmyz se živí cizí krví
Štípe, saje, bodá
Už před věky totiž poznal
že krev není voda
Odežeň ho, zašlápni ho
Soustavně se vrací
S novou tváří, s novou vůlí
v každé generaci
V domech kde nikdo nebydlí
má pouze tma svá obydlí
I v slovech z prázdna zrozených
Nepotkáš nic než přízrak tmy
Jen láska sráží hrany dní
Kam vejde, tam se rozední
Politik dělá dějiny
Má k tomu manuál s institucí
Vychovává si příznivce
ale i opozici
Když se pak role vymění
a čas si změny schystá
Ze všeho bývá obviněn
statista – potížista
Zavládl smutek na liščí noře
Co říkám smutek Zavládlo hoře
Zajíci houfně se přiklání jinam
upřímnost lišek je nezajímá
Věřili z nouze, zmámeni vzdorem
že liščí čenich může být vzorem
Věřili, věřili, ale už neuvěří
vždyť navzdor příslibům
jsou lovnou zvěří
Cítíš se jako avantgarda
a nejsi víc než stará garda
myslíš si: Křičím revolučně
a budíš jenom prázdno hlučné
Dementi stíhá dementi
Snad za tím budou dementi
co věří, že svět vylepší
svou pravdou co je nejlepší
Jenomže svět je soukolí
kde občas něco povolí
a němé zrnko bez hlasu
oznámí: Všeho do času
Neznám jinou havěť ptákům podobnou
kde jenom co můžou všechno sezobnou
Pak vyletí k nebi a tam nevině
z plna hrdla pějí o té hostině
Když se zdola díváš na tu zábavu
upustí ti klidně něco na hlavu
Jak se praví v koňské operetě
a jak platí v parlamentním světě
Jsme tak nějak jedna rodina
Ať už padouch nebo hrdina.
Politik nemá žádná přání
On plní program strany
Předem je určeno k zadupání
Co hatí stranické plány
Vždyť ideje jsou sněhobílé
Jim nelze připsat vinu
Když je jim dáno dojít cíle
Přikryjí každou špínu
Prý by vláda odborníků
Přinesla jen zmatky
Možná by však utlumila
Politické hrátky
Vždyť svět možná spěje jinam
Než kam mířil včera
Možná by to chtělo změnit
Už vypsaná pera
Pokud jenom lžeš a kradeš
je to celkem prima
Na takové prkotiny
se hned zapomíná
Pokud ale národ soudí
že jsi podlý had
Až k vzdálené vizi změny
jsi jim napořád
Uklízečce z Temelína
se polámal podpatek
V tu ránu nám komis z Vídně
klepe u vrátek
Že jde šetřit havárii
Je to její práce
Co kdyby se za vším skrýval
únik radiace
Slina v dobré společnosti
ať se jak chce činí
toho po kom vržena je
jen tak neušpiní
Kde však platí zákon vlčí,
lež halasně hřímá
aby ses jen v koutku krčil
je dobrá i slina
Epigram to je malý skvost
Básníka zkrotíš
epigram ne
Byť stokrát zavelíš
Smazat! A dost!
Epigram zůstane