Čestmír Vidman

Vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek se sídlem v Myslívě jako druhý titul Edice hostů ISSN 1802-7091. Vydání první. Na Internet uvedeno 25. srpna 2004.

© Čestmír Vidman

Autor děkuje své přítelkyni ing. Margit Turkové z Obořiště za redakční spolupráci.

OBSAH

I. Nerudův učeň

II. Slunce Měsíc Planety

III. Hvězdy a souhvězdí

IV. Nedohledné dálky

V. Návrat na Modrou planetu

* * *

Některé hvězdy nesou jméno
významných osobností
Nevím zdali existuje
Hvězda Jana Nerudy
Velmi bych se za to přimlouval
Vždyť už přes sto let
co nás doprovázejí
jeho Písně kosmické
náš národní zpěvník
při večerním zadívání vzhůru
na tajemnou a záhadnou
hvězdnou oblohu
Jiskří to tam a bliká
v těch nekonečných dálkách
jako výzva a pozvání
abychom se přiblížili
dalekohledem
nebo putováním za nimi
na Hvězdě Jana Nerudy
by se sešli
jeho obdivovatelé i žáci
Co říkáte absolventi
i vy nadále studující
malostranské reálky
– Gymnázia Jana Nerudy?
Cena režijní
Studující polovic
Sponzorové nevíte
kam vložit své přebytky?
Naskýtá se jedinečná možnost
založit
KOSMOSPOLEČNOST
JANA NERUDY
v Hellichově ulici
Přímo pod Petřínem
Hradem českých králů

Přípravný výbor
Nerudovy společnosti kosmické

* * *

Co víme o Janu Nerudovi?
Že měl rád ženy Nejvíce maminku
A přece se neoženil
Mohli jsme tu mít na něj vzpomínku
v podobě jeho prapravnuka
Čím by byl?
Novinářem? Lékařem? Hvězdářem?
Či snad by nás pozdravila jeho prapravnučka?
Novinářka? Doktorka? Žena v domácnosti?
Anebo kosmonautka
která by vysílala do prostoru pradědovy Písně kosmické?

Co víme o našem Nerudovi?
Je toho ještě dosti
A přece s ním denně mluvíme
i přes nekonečné vzdálenosti

* * *

Na nejmenší kousek místa
vtěsnat vesmír
to dá práci
Dozajista
Obzor se v té dálce ztrácí
Už zmizeli všichni ptáci
Kam až se člověk dotrmácí?
Vítězně díváme se nazpátek
A přece je to jenom
pranepatrný začátek
Papír už se zkracuje a tenčí
Človíčku
máš naději sebemenší?
Papír dochází
Noc se přibližuje
V obrovské dálce vychází
jedna dvě hvězdy Je to málo
a na další
už se místo nedostalo

Fikce

Jste vysláni do vesmíru
po určené trase
na přesnou dobu
kdy se obrátíte zase
při splnění svého poslání

Jste na cestě rok visíte v prostoru
kde není dolů není nahoru
jen pohyb v čase

Země už nemá nad vámi moc
Není den a není noc
Tak zcela sami mezi hvězdami
Prázdno pod vámi Prázdno nad vámi

Maličká zem se v dálce třepotá
jek bezejmenná hvězdička
a přece nás přitahuje silou nesmírnou
přes dálku vesmírnou

P. S.
Že je to sen? Snad jen pro nás
co už špatně vidí
i na nejbližší lidi
Ale tak za rok za deset
za sto pětadvacet let
možná bude všechno jiné
Co říkáte drahý Jene
Možná Snad Čas rychle plyne
Šibalsky se usmál trochu
Jistě ale český humor
milý hochu
do té doby nepomine

Janu Nerudovi 125 let po vydání
Písní kosmických

Ty vaše dotazy žabí
na vesmírné divné tvory
stále platí Vždy nás baví
nekonečné praobzory
Najdeme tam naše vzory?
Či pomalou chůzi krabí?
Zář letících meteorů?
Jak je ten náš mozek slabý
při pohledu do prostoru
o němž tlachají si báby
Nerušme je v rozhovoru
dcery toť vládkyně
z dávné Sáby
Pokyvuje hlavou rabbi
se souhlasem starších sboru
Vzhůru do prostoru
který nás stále tak vábí

* * *

Jen 70 let Mistře od tvého skonu
vzlétnul člověk kolem Země
do kosmických těles milionů
zaklepat na nebe jemně
a vzbudit Petra z klimbání
Co se to děje u brány
Kdo mne ruší z odpočinku
Ach to jsi ty Gagarínku
ještě si počkej chviličku
ty nedočkavý hošíčku
A za dva roky je to tady
míhá se kolem dívčí
pohled mladý
po tři dny mu nedá klid
Tomuhle musím zabránit
Nebe je nebe Zem je zem
nepořádek tu nevedem
Dnes se už lidé k Marsu tlačí
To už jim ta Země nepostačí?

* * *

V kosmu dálavách
vznáší se hvězdný prach
Meteoritů roje
letí na vlastní pěst
do prohraného boje
A záře z pulzujících hvězd
bliká nad námi
Tryskají slova a věty a sloky
z našeho rozletu
z prostorové tísně
Najednou tóny Nápěv písně
do kosmického výletu
na křídlech fantazie

a Janko Hovora nám radí
jak se vznést
v humorné satiře
ke hře na lyře
se šibalským úsměvem
My smysl pro nadsázku máme
Smát se dovedem

* * *

Noc je tichá
Nepospíchá
Proč také a kam
K těm nekonečným dálavám?

Noc betlémská
Noc Máchova
a také Nerudova
taková ohvězděná
velebně krásná noc
že v úžasu němém
na strasti
pro krásu té čaromoci
na chvíli zapomenem

Dál
mravenci se trmácejí
v kosmu ozářeném

* * *

Pah Kam se to ženem
Buďme spokojeni
na naší malé Zemi
se všemi tužbami a nadějemi

A přece ne
Neznámá dálka stále láká
a bude lákat dál a dále
Jenom napodobujeme ptáka
Letí a letí
ať je mírný klid
nebo mu protivítr vane
Musí svou cestu dokončit
A ztrmácený
po nabrání sil
Jen dál Jen zase dál
V nesmírné dálce matně bliká cíl
Ptáček by člověka zahanbil?!

* * *

Nad Tatrou se blýská
Jedna bytost blízká
všechny bouřky překonala
přeletěla
hory pokořila
Taková docela malá
nenápadná postavička
Přiletěla vlaštovička
a v zobáčku přináší
z dalekých cest naší galaxii
kosmické jaro
Tam u salaší
sílu nasbírala a srší energií
To je svěží míza
zeměkoule naší Aby košatila
prorostla oblaky
a s vesmírem nás seznámila
s tím písňovým od salaší
na cestě kosmem
zeměkoule naší

Cestou k nebi

Těch cest tam vede více
a také prošlapané schody
jak na Svatou Horu
Vše vede k Nebeské bráně
zavřené na závoru
Však Petr už vychází
(dneska si pospal trochu déle)
a vyčká až poutníci dorazí
ztrmácení
zaprášení
pot na jejich čele

Petrem jsou všichni vítáni
každému vidí
život jak na dlani
Do hloubky duše vidí
Tady neplatí žádné obelhávání
A hned je předává andělům k ubytování
Obláčky jsou čistě provětrané
Načechrané

Doleji na svahu
je nápis pro výstrahu
že odpadky do košů patří
Vždyť už tu také začíná právě
rodinná
snídaně v trávě
A vedle na lavičce ve stínu
si všichni vybalují svačinu

A další a další přicházejí
ruce si podávají
tady se všichni znají
a do brány jdou spořádaně
jak se na slušný lid patří
jako sestry a bratři

Petr se jenom pousmívá
(takhle vlídný je odjakživa
zvlášť když ho v Darkově vyléčili
už nemá nohou otoky a křečové žíly)

Klid a mír se rozhostí
v nebeském Obláčkově
a nově vzniklé známosti
sledují TV v Kosmo-Nově

* * *

J.N. se usmívá
a trochu déle pobývá
na novinářském pracovišti
Marně však očekává
eléva
Ten zatím prodlévá
to se mu stává
u Turků v Obořišti
A voní káva
a rukopis se proškrtává
těch nových písní kosmických
aby se Mistru Nerudovi
– a ten má na to čich
líbila jejich náplň nová
a nezbyl jenom škodolibý smích
Však redaktorka Margit hbitá
pilná je a svědomitá
ta upraví vše na míru
k slávě celého Vesmíru
Přečte i nečitelné psaní
to když se slepý autor sklání
po hmatu nad strojem
Snad budou líbiti se všem
Snad Mistr vlídně přijme je
v tom je má naděje
když sbírku posílám
na vlnách etéru
už pozdě k večeru
k nebeským dálavám

* * *

Kam odlétají a kam mizí
všechny ty tóny čisté ryzí
z hudebních představení
které dirigenti vedou přísně
k plnému rozeznění
Teprve u dálných hvězd jsou zastaveny
a vesmírem jsou ozářeny
vracejí se
v mezihvězdném čase
mezi pozemšťany
jako dar opisovaný
stále krasopisně
a pak přednesený
na hudebních představeních
co kosmické písně

Setkání

Když jsem včera jel nakupovat
nastupovala do autobusu
se slepeckou holí
asi sedmnáctiletá dívka
Pomohl jsem jí na sedadlo
Velmi děkovala Byla štíhlá a ztepilá
s malým baťůžkem na zádech
a vyzařovala z ní taková
nezvyklá vnitřní krása
Byl bych s ní rád navázal hovor
ale přes uličku to nešlo
Vystoupil jsem
Ona jela dál

Myslel jsem na ni i při návratu
kdy mne na křižovatce
málem zachytil
stodvacítkou se řítící auťák
řízený mladíkem
který se předváděl
vedle něho sedící mladičké dívce
a chtěl projet
i když měl červenou
Byl jsem už na zebře
jako jediný přecházející
a on se s divokým troubením
jen mihnul kolem mne

Milý Jene Nerudo
dneska už jsem mohl být
vedle tebe trvale
a mohl sis prohlédnout
mých několik žákovských textů
neobratně na tebe navazujících
písní všehomíra
kterou dneska slyšíme
i ve vyhaslých očích
nádherné nevidomé dívky
kterou jsme na okamžik zahlédli
svýma stařeckýma stěží vidoucíma očima
Vidíme a přece nevidíme
Všechno je relativní

To slepé děvče vidí víc

x x x

Tři křížky je nadpis
kdy ještě nevíme
co bude následovat
Ale také může následovat
křížek jediný
Jediná vteřina vyřeší
celé naše žití
všechny dohady a meditace
o smyslu bytí
našeho snažení
po dlouhé generace
Jsme znovu zrozeni
pro nekonečné
hvězdné konstelace

* * *

Jan Neruda vítá rád
na obláčku hosty
a začne hned vzpomínat
na ten nápad prostý
před sto a pětadvaceti lety
jenom se trochu usměje
Co víte tedy víc
vy pěstitelé naděje
na poznání kosmu kousek za Měsíc
I po té osmině tisíciletí
neznáte stále téměř nic
Možná tak za sto let Nebo za tisíc
půjdete se zdravicí
k Petru u nebeské brány
(nebude-li tu přístup čumilům zakázaný
pro nápor návštěvníků sílící)
Zdravím přátele z Malé Strany
Ať žije dál kout Prahy milovaný
Stýská se mi Jsem tu sám
„Zpravodajské listy“ aspoň zasílám
pro další Nebešťany

Adresa

Adresa (příští)
Kosmos – Obláčkov
Poslední štace
Třetí vchod vlevo
Dvakrát zazvonit
(nebo zabouchat
protože nedoslýchám)

* * *

Neruda si píše do notýsku
Jak jsem se dozvěděl od kolegy
z místního tisku
ve Frýdku-Místku
(pochází ze slezské vísky
kde se také narodil
František Lazecký
který psal o ptáčku Konipáčkovi
kdo by neznal tu vísku)
Omlouvám se u čtenářů
za ten zvyk rozvádět všechno
pro svůj podčárník
ve mnou redigovaných
Listech nebeských
Tedy už stručně
žádná vycpávková podpěra
jak si to navykli
lidé od pera
Tak tedy že prý v Darkově
jednoho rána za budovou B
objevili se Marťané
Zdravili zdviženými prsty
s rozevřeným „V“
nyní tím moderním pozdravením
na této planetě
Marťané byli pobytem
v darkovské ozdravovně nadšeni
a zapomněli i zdravit
tím „V“ znamením
Stvrdili pak družbu mezi Marťany
a Darkovany
a třeli se s novými přáteli
nosy o nosy
tak jak to dělají
na znamení velkého přátelství
Novozélanďané – vlastně místní Maorové

Stručný výtah z dnešního zpravodajství
Listů vesmírných
Čtěte Doporučujte
taktéž u nově příchozích
K dostání na každém obláčku
Zvláštní příloha
„Malostranské novinky“

* * *

Milý Jane Nerudo
den za dnem vás obdivujem stále víc a více
s ostychem
zapalujem svíce
za Vaši novinářskou novost
i satirickou pohotovost
Vašich pár vesmírných řádek
každého osmělí
vydat se na dálný kosmohrádek
třeba hned tuhle neděli
Sledujeme Vás jako
v hejnu ptáci
jako zvídaví žáci
svého učitele
S Vámi do vesmíru směle
kosmické písně zazpívat
do pochodu
i když jsme jen tvorečkové
pozemského rodu
Tam do neznáma
k blikavému bodu
veďte nás stále
přes Jánský vršek
barde malostranský
do kosmu dál a dále

Na závěr

Nikdo víc za mne nedopoví
Posílám pozdrav Janu Nerudovi
přes kosmosatelit
že ho brzy přijdu pozdravit
Zní to možná trochu podivně
ale bude to už naposled a definitivně
Vzkazuji mu po dětí dětech
že mu nesu
PÍSNĚ KOSMICKÉ PO 125 LETECH
S velikou omluvou a za všechno dík
Jeho oddaný stále učedník

II.
Slunce Měsíc Planety

Jaro

Konvalinky stojí jako vojáci
s ruksakem květů
A kaštany mají
v padácích pupenů
naskládáno hedvábí dálek

Protony si nemohou
obíhat jinak
než jak přikazuje
vesmír v kapce vody
Kubický milimetr slunce
bys neunesl

Slunce

Paprsky provrtávají krajinu
ostrým laserem
SLUNCE
robot oblohy
věčně na nohou

Vypraví děti do školy
dělníky do dílen
mámy na nákup

A ještě mu stačí čas
na jarní barvy
pro sadaře

Slunce

Stálá záhada
Kdo tam přikládá
Po miliardy let
nenech výheň vyhořet
Je to pěkná fuška věčná
tahle práce nekonečná
Bez oddechu a zemdlení
udržovat to nebeské topení
Co myslíte děti
Nemohl by sám uhořeti?
To né Musí to být svalovec
co by spolykal sto ovec
A další záhada vesmírná
Jak ukojí se žízeň nesmírná
Sem nás neposílejte milí rodiče
Do tvrdé služby Coby topiče
Spíše tam topič žádný není
a samo Slunce bez umdlení
přežvykuje ty dávky denní
jako kravička nebo býček
v nebeské stáji u jesliček
Ať teplo z miliard hvězdiček
nám posílá Ježíšek
Uzavřeme radši knížku pohádkovou
Nad námi hvězdičky plovou
Ať slibně svítí hřeje plane
Ať nikdy zářit nepřestane

* * *

Ta naše Země stará
na Slunce čekává zjara

Sluníčko se zjara směje
po zimě Země pookřeje

A pak za léta
Slunce jak vlaštovka přilétá

Do podzimu na zápraží
na bolavé kosti léčivě to praží

Zimu už nějak přečkáme
Sluníčko my tě nedáme

Chvála Slunce

Kdyby přestalo zářit z oblohy
co by si počal pozemšťan ubohý
A byla by vždy jiskřička naděje
že se ráno světlo zas zachvěje
v červáncích obzoru?
Prosebně se díváme nahoru
Ať ještě nezhasíná
Koho je to vina?
Asi nás všech že jsme si nevážili
té teplonosné síly
Bezstarostně jsme si žili
stále jako přiopilí
Slunce odpusť pýchu naši
Ať se zase zář tvá snáší
na nás nehodné
Jen aspoň kousek ještě dne
jehož jsme si nevážili
a nestřídmě v jeho kráse žili
Ó dne vlahý jasný bílý
přijdeš aspoň na chvíli
zas na náš svět pobloudilý?
Jsme nic bez tvé
ochrany a síly
Ó Slunce náš patrone
ochránce náš milý
Co jsme se tě jenom nazlobili
a natrápili
Sluníčko zasviť Ukaž úsměv milý

Oddechl jsem si Byl to sen
A slunce svítí do oken
na ten náš svět
nevděčný zlý a líný
Kéž by byl jednou
aspoň trochu jiný
Stále mě ale jazyk brní
Buďme shovívaví
Člověk každičký
má nějaké chybičky
I když miliardy let už
existuje tenhle žhavý
dokonalý svět
přece i na Slunci jsou skvrny

Propagace

Nač ztrácet dva a půl roku
tak namáhavou cestou na Mars
Poznejme napřed našeho nejbližšího
vesmírného partnera – Měsíc

Od jednoho i více obletů
až po nejnovější nabídku
Na měsíc na Měsíc
Již od 33.333 dolarů
Nádherný výhled na Zemi
Působivé zvláště
při večerním
a nočním osvětlení velkoměst
Nenechte si ujít tuto příležitost
Posledních pár volných míst

Vyžádejte si další podrobnosti
UNIVERS-LINE
New York – Tokio – Praha Strašnice

Měsíční variace

Za dnešní noci s Máchou jdem
krajinou veršů s Měsícem
Pradávná dálka
Mraky svítí

Havlíčka vidíš prapraděda
jak v Brixenu při měsíčku
naši cestu hledá

Němcové vidíš babičku
jak Viktorce vypráví
o léku na náš život bolavý
Meduňka Hadí kořen Třeslice
se trhají za svitu Měsíce

Na Hastrmanových bot šití
ladovský Měsíc vlídně svítí
dvořákovská měsíční arie
všechny nás v kosmu přežije

* * *

Žák Vomáčka z třetí B
má se ihned dostavit k panu řediteli

Jak zakopl v kabinetě (tedy ten žák)
upadl na jupitera který
rovněž spadl k zemi
a tím byl narušen pohyb planet
Jeho tatínek (údržbář)
by nám mohl mechaniku
planetárního pohybu opravit
Jinak leží planety ladem
a nemůže o nich být vyučováno
V zastoupení Škopek Jan – školník
A ty schody mi tu nezadělávejte blátem
Kdo to má porád uklízet
Jak dbát na vobojí
schody i planety
Po schodech k vědění
to už říkával tatíček Komenský
blahé paměti
a ten toho něco znal
Vždyť je taky pochovanej
až v dalekým Nýdrlandu
A von věděl že země je kulatá
a točí se porád vokolo tý jedný věci
a to je vědění i když je to hrou
Ale nesměj mi při tom
ty darebáci vymlátit všechny vokna
u tělocvičny ani u mého
školnickýho bytu
To bysme nebyli žádný kamarádi
A já přitom mám děti rád
dyť mám taky sám tři haranty
Tak jak říkám
Napřed schody
a potom podle tatíčka Komenského
roztáčet hezky planetárium

Venuše

Z lastury
z mořské pěny
pozvolna vstává
líbezná
zářící jasem
v osmnácti
jako v osmdesáti
To věčně ženské
je stále mladé
i po čtyřech miliardách let
Naše blízká planeta
nikdy nezestárne
je s námi stále
v kolébavých vlnách
našeho žití
Venuše je s námi
od narození až k smrti
Sudička Venuše
od rána do noci
hlídající naše kroky
v nekonečném vesmíru

Přednáška

Pro šíření osvěty
byla na venkově
v místní hospodě
uspořádána přednáška
o nekonečném vesmíru
Má všechno konečnou životnost
I naše Země jednou zanikne
Na závěr výzva k dotazům
Přihlásí se babička Zvídalová
Dobře jsem nerozuměla
jestli zeměkoule
vydrží ještě 4 nebo 5 miliard let
Ještě 5 miliard
To sem ráda
Já myslela jen 4 miliardy
Hned se nám pude
veselejc domů Viď dědku
Dyť ty na ten poslední den přiletíš bábo
stejně zvědavě na koštěti
A sousedé si objednávali
další pěnivé pivko

Přednáška měla veliký úspěch

Kapitán

Tak pane Holoubku
co nám dneska řeknete
Jaké je vlastně vaše povolání?
Jsem kapitán kosmické lodi
To je opravdu zajímavé
A kde všude už jste byl?
Nejdříve jsme navštívili Merkur
Jenže tam je moc horko
a tak jsme se brzy vraceli
Ale obyvatelé tam jsou příjemní
a pohostinní
Před tím velkým vedrem
ale zalézají pod zem
Teprve v noci jsou zas venku
Ale to se asi dost nevyspí
No oni odpočívají víc ve dne
a aktivnější jsou v noci
To je zajímavé
a co Venušani? Ty jste také poznal?
Na Venuši jsme přistáli několikrát
Venušani a hlavně Venušanky
jsou velmi atraktivní
Mají také svůj bohatý folklór
který se projevuje hlavně
v tanci a zpěvu trochu
připomínajícím Tahiti
Aha A co Mars?
ten jste jistě viděl také
Znám Mars podrobně
ale cesta tam a zpátky
zabere rok a půl až dva roky
podle toho jak probíhá
oběžná dráha kolem Slunce
Ale vždyť vaše paní říká
že jste se nevzdálil
nikdy víc než nějaký týden z domova
No jo Já mám vždy svého zástupce
kterému cestu perfektně připravím
a on mě vždy pak podrobně informuje
Znám z jeho vyprávění
Mars do všech detailů
To je opravdu zajímavé
A co Jupiter nebo Saturn?
Ty jste také takhle poznal?
Ovšem Ale tady už se musí
přidávat u každé cesty
další dva roky
Takže k Jupiteru
musíme počítat
s takovými čtyřmi roky
a k Saturnu se šesti
To je fascinující
A co byste nám řekl bližšího
o těch dvou planetách?
No vím toho opravdu hodně
Uvažuji že to všechno sepíši
do knihy či spíše do
několika knih Na Saturnu jim vadí
ve výhledu hlavně ten
obrovitý prstenec
A co Uran Neptun Pluto?
O těch nevíte nic?
To je zatím moc daleko
Ale jednou se i tam vypravíme
Ale musíme spěchat
Podle posledních nových informací
se má naše vodstvo
na Zeměkouli
za miliardu let vypařit
pro změny ve slunečním záření
Takže ne za čtyři miliardy let ale
už za jednu miliardu roků
naše Země zanikne
To máte pravdu To už
musíme opravdu spěchat

Celková diagnóza
Pacient je klidný a vyrovnaný
Doporučujeme další pobyt
v sanatoriu s možností
vycházek v parku

Zpráva z tisku
Včera v podvečerních hodinách
došlo k únosu chovance H.
který se procházel
v zahradě psychiatrické
léčebny v B. létajícím talířem
neznámého původu
Policie vše vyšetřila
ale dosud nezjistila
žádné bližší údaje
Po obdržení dalších zpráv
budeme čtenáře ihned informovat

* * *

O Marsu se můžeme dozvědět
bližší podrobnosti v knize
M. A. Martanova
„Život starých Marťanů“
V dávných dobách tady lovili
různé druhy martosaurů
Žili v jeskyních
pod vedením matky rodu
Zatímco muži se věnovali lovu
Marťanky se staraly o domácnost
a matky hlavně o potomky
které nosily na zádech
Aby na ně viděly
jejich oči se tykadlovitě
povytahovaly
a začaly otáčet i do stran
Toto takzvané obzorové vidění
zůstalo už trvalým
charakteristickým znakem
všech Marťanů
Postupně vyšli z jeskyň
a začali s chovem
dobytka a zemědělstvím
Vody bylo dostatek
takže ji rozváděli
v mohutných kanálech po celém Marsu
Později však přišla velká sucha
kanály vyschly země rozpukala
Vyhloubili si obydlí pod ní
a celý svůj život
zdokonalovali podzemní bydlení
Ve dne však i nadále
prováděli další činnost
(den je tady oproti Zemi
mimořádně dlouhý)
a svou stálou aktivitou
se udržovali v dobré kondici
Ale během mimořádně dlouhé
noci (byli staletí pod povrchem planety)
většinu doby prospali
a velmi zlenivěli Kromě toho
je velmi trápilo revma neboť
klimatizace v podzemí
nebyla vždy bez závad
Ale vzduchoplavci byli Marťané
skutečně kosmoznámí

Brzy vyvinuli dokonalé
letecké talíře a začali s lety
na nejbližší kosmická tělesa
(O jejich úspěšné návštěvě Darkova
však A. M. Martanov ještě nepíše
protože se udála
až po vydání jeho knihy)
Dalším pramenem poznání Marsu
je hrdinský epos
„Marťanská kronika“
Sugestivní je líčení boje
mezi staromarťanskými kmeny
na Martově poli
(překlad Marta Martanská)

* * *

Duní kopyta
Zem je rozryta
Dobojováno
Kdy vzejde ráno
Jen bodlák rozkvétá
na poli chudém
a rdí se studem
Rudá planeta

* * *

Ano bývalo tady hodně válek
jak je nádherně vylíčeno
v této planetární epopeji
avšak vliv boha války
byl zažehnán a překonán
Ale díky poetickému zachycení
těchto pradávných událostí
dovídáme se o heroické
minulosti něco bližšího
Byly tu sice pokusy
tyto staré rukopisy zlehčit
a nazvat je podvrhy
avšak svou hrdinskou minulost
si Marťané vzít nenechali

(Volně podle díla A. M. Martanova,
který je profesorem
staro- a novomarťanštiny. Jeho dílo o životě
Marťanů má deset svazků. Poslední tři
mají název „Ze života mladých Marťanů
a Marťanek“. Z marťanštiny všechny
přeložila Marta Martanská)

Marťanské zvláštnosti

Po návratu delegace
léčebny Darkov, z Marsu
(při předchozí cestě
Marťanů do Darkova
byla navázána družba
s pozváním k navštívení)
vyprávěl darkovský
zahradník Růžička o dojmech
z této cesty

Na tiskové konferenci
Naše delegace byla šestičlenná
byl v ní ředitel léčebny
hlavní lékařka
vrchní sestra údržbář
šéf závodní kuchyně
a moje maličkost

Přiletěl pro nás nádherný
turistický létající talíř
se čtyřmi členy posádky
takže nás bylo celkem deset
Cesta proběhla
(stejně jako při návratu)
za šest měsíců
ale nenudili jsme se
Během obou letů
nám byly promítány
pozoruhodné poučné filmy
o Marsu a jeho zajímavostech
takže už tyto projekce
nám řekly o Marsu
nepřeberné množství
cenných informací
Místo na kterém jsme přistáli
pojmenovali na naši počest
VOKRAD Asi se divíte
jakou to má souvislost s Darkovem
Ale je zcela zřejmá
to je totiž pozpátku čtené
jméno našeho sídla
Marťané mají ve zvyku
pojmy u nich neběžné
psát obráceně

V této souvislosti upozorňuji
na jejich dva druhy ovoce
které vypěstovali dle našich vzorků
přivezených z jejich první cesty
Je to nánab velmi podobný
našemu banánu avšak
s chininovou příchutí
Je nejen velmi výživný
a lehce stravitelný
ale i léčivý takže je to strava
ve všech nemocnicích
přímo nenahraditelná
Podobně ovoce sanana
připomínající náš ananas
je vyšlechtěno do šťavnaté
bohatosti
Přinesl jsem vám vzorky na ukázku
Ze všech stran náhle blesky
fotoaparátů
Obě odrůdy tohoto ovoce
pěstují Marťané
ve specielních podzemních sklenících
jejichž střecha se automaticky
otvírá a zavírá podle venkovních
teplotních podmínek
Ještě jsem vám také přivezl
na naši počest vypěstovanou
zelenou růži kterou nazývají
ánelez ežůr
Je to velmi vzácná odrůda
a opravdu si jí vážím
Je toho ještě mnoho
o čem bych mohl mluvit
ale jistě se ještě naskytne
další příležitost
k informování naší veřejnosti
o dosud neznámém světě Marťanů
přes vzdálenost
několika set milionů
kilometrů ním tak blízkých
Děkuji za pozornost

To ovoce není ke konzumaci
Laskavě je vraťte

Ať žije věda

Věda se nikdy nemýlí
říkají vědci co chvíli
s přikyvují hvězdáři
s přísným výrazem ve tváři
Letos prý Mars je nejblíže
S obletem nejsou potíže
Tak blízko Zemi jako teď
je Mars za 72 000 let
Tedy před dvaasedmdesáti tisíci lety
byla situace jako dnes?
Jiný vypočítává
že to za 50 000 let nastává
Vědče odpověz
Žádné vytáčkové piruety
Kam zmizelo dvaadvacet tisíc let
Odpověz ihned – na INTERNET

Čísla kolem Marsu

27.8.2003 v 11,51 hodin
je Mars nejblíže Zemi
za posledních 60 000 roků
Vědci už se shodli že to není
73 tisíc ani 50 tisíc let
tím zachránili náš maličký svět
střihli to doprostřed
Ta vzdálenost je pouhých
56 000 000 kilometrů
to už je na dohled
Připíjíme lázeňským bylinkovým
žaludečním likérem z Darkova
na Mars a na Marťany
Rehabilitační léčebna
má s nimi družbu
a vyměňují si s nimi zkušenosti
Vědí toho o nás víc než my o nich
Ale jsou většinou schovaní
pod povrchem své načervenalé planety
kde je právě jaro
a čepička na severním pólu
pomalu roztává
A voda stéká do podzemí
k zásobování jejich
útulných domovů
Už brzy se vydají zase k Darkovu

Hurá na Mars

A je to tady
2.června vylétla z ruského Bajkonuru
evropská sonda Mars-Super
a za pár týdnů po ní
americký následovatel
pro vysazení na Marsu
dvou robotových vozítek
k prozkoumání terénu
též vrtů dovnitř planety
Ano teď je ta nejvhodnější doba
protože v roce 2003 je tato
Rudá planeta vzdálena od Země
pouhopouhých 56 milionů kilometrů
a to je asi osmina té největší vzdálenosti
(okolo 400 milionů kilometrů)
z nejvyššího bodu oběžné dráhy
Marsu kolem Slunce
Tak příznivá doba nastává
jednou za 60 000 let nebo 70 000 let
V tom předchozím příhodném čase
se na Zemi Neandrtálové zajímali
nanejvýš o broušení pazourku
V dnešní příznivé konstelaci
obě sondy doletí v prosinci
a budou tam moci slavit vánoce
už společnými zpěvy koled
s tajuplnými Marťany

* * *

Tou cestou na Mars
jsem se dnes tak unavil
že nemohu nic jiného dělat
jen na to myslet
jak my pozemšťánkové
klepeme na vrata
dosud neznámých světů
Nevyřítí se proti nám
divoce štěkající pes
budící hrůzu
i když je na řetězu?

Kosmické dobrodružství začíná
Ale nezačalo již našim narozením?

Mars nedává spát

Předchozí americká a japonská sonda
před šesti roky
mapovaly povrch Marsu
Zdařilé krajinky
načervenalé barvy
(to tady také dolovali železo?)
Prý před čtyřmi miliardami let
byli tady na tom stejně jako Země
Musela tu být voda jako u nás
jenom ji nalézt někde pod povrchem
Pečlivě ji tam ochraňují
dávní marťanští rytíři
Kdyby chtěl někdo ublížit
jejich planetě
vyrazí ze svého podzemního úkrytu
a vetřelce zaženou
Tak stojí napsáno
v prastarém proroctví
v hrdinských záznamech
starých Marťanů

P. S.

Jdi se podívat
Amare
co to tam nahoře
škrábe se na povrchu
Ale to byl jen takový divný
lesklý brouk
Tak jsem ho zašlápnul

Propagační

Vesmírem od A do Zet
cestujeme tam a zpět
Jak se domluvit v Vesmířany?
Velice snadno a rychle od Fr. Vymazala

Naše cestovní kancelář
vyjasní vám v kosmu tvář
Jeďte s námi za hranice snů
Za milion dolarů
z Prahy až do Mléčné dráhy
Naše astroplány
splní vaše přání
K blízkosti Polárky
za eura dolárky
Na výlov bez všech chyb
leťte do souhvězdí Ryb
Nečekejte stále hluše
na pozvání od Venuše
Venuše volá všechny Venouše
„last minute“!
Přihlašte se ihned
Odlétáme od Pluta
Návrat za deset let
Zkontrolujte žehličku
zda je vypnuta
Rád létá naší raketou
Old Shatterhand i Vinetou
Dovezeme vás i zpátky
když srovnáte všechny splátky
Poleťte
na UNIVERSE VOLBU MISS
děti a vojáci polovic

Okolo Jupitera

Necelých sta let
od přesunu redaktora
z malostranské Ostruhové ulice
do Nebeských listů
a Nebeského zpravodaje
byla vyslána severoamerická
průzkumná sonda k Jupiteru

V Nebeských listech
o tom píší takto
Po pěti letech cesty
(s obletem okolo Venuše
a dalšími oklikami)
dorazila sonda k Jupiteru
a osm let kroužila kolem něj
a jednoho z jeho měsíců
Evropy
a vysílala zprávy
Jenže i tato sonda
zvaná Galileo
zestárla
a neměla už sílu
vykonávat svou práci
Kdyby ale spadla
na povrch Jupitera či Evropy
mohly by se tam zanést bacily
z naší matičky Země
A proto bylo rozhodnuto
na dálku sondu zapálit
aby úplně shořela
a dolů nedopadlo vůbec nic
A tak jedné noci
viděli Jupiteřané a Evropané
na nebi takovou malou
ohnivou čáru
a ptali se co to je
A jejich astronomové
jim řekli že to byl
jen malý meteorit

Tak skonal v neznámé dáli
hrdinný Galileo

III.
Hvězdy a souhvězdí

* * *

Kosmický badatel Č.V.
(vědecký pseudonym Červín)
rád medituje o vesmíru
v přátelském prostředí
světově známé esperantistky a redaktorky
na její zahrádce v Obořišti
Když mu četla a korigovala
jeho zamotané paměti
řekl tento náhle a nesouvisle
Slyším nad námi ptačí zpěv
(ačkoliv jinak slyší stěží na půl metru)
M.T. přerušila únavné a nudné čtení
které provádí jen jako
tohodenní projev dobrého skutku
a zaposlouchala se do dalekého zpěvu
jako by to bylo radiové vysílání
z oblíbené pražské Vltavy
a zadívala se nedůvěřivě na hosta
Jak můžeš slyšet toho ptáčka?
Ale lékařské koncilium zjistilo
že badatel sice neslyší běžné zvuky
ale je velmi vnímavý
na sotva vnímatelné
sebevzdálenější šelesty
Což se také později potvrdilo
když podle sotva zřejmého pípání
objevil novou hvězdu
v souhvězdí Kuřátek
Gratulujeme

* * *

Promiň vážený světový autore
že Tě familiárně oslovuji
už se mi ty miliardy roků
motají před očima
ale na klávesnici mám
jen jednu velkou mlhovinu
Chtěl bych ti popřát opožděně
k Tvému svátku
Žij stále mezi námi
aby naše padesátitisící generace
setkala se v 6 večer
v hospodě U Švejka (dříve U kalicha)
v souhvězdí Kočky (Katze)
na místním execírplace

Kolik je hvězd

Miliardy galaxií
V každé asi miliarda hvězd
Dohadují se hvězdáři
a vědecký sjezd
Ačkoliv jsou celé noci vzhůru
nemohou dokončit hvězdnou inventuru
Některá hvězda náhle zazáří
další se vypaří
jiná vyhasíná
Je to s tím počítáním dřina

* * *

Mnozí se ptají zas a zas
jak se ve vesmíru měří čas
údaje ze všech planetárních rodin
se soustřeďují u SOUHVĚZDÍ HODIN
Tady na vesmírném orloji
svěřeném mistru Hanušovi
se měří světelný čas
a světové hodiny bijí
a tenhle mechanismus
fotografují a obdivují
návštěvníci všech galaxií

* * *

V souhvězdí KUŘÁTEK
je velká drůbežárna
a zásobárna vajíček
Je tu teplota stáložárná
od milionů hvězdiček
Už od časného svítání
ozývá se tu pípání
a ťukot a zobání
hvězdných zrníček
Nejrušněji tady bývá
před Velikonocemi
Zásoba barev kde jen zbývá
se vyměňuje se sousedy všemi
Musí se s tím spěchat velice
dokud jsou vhodná nebeská znamení
Do světa se rozletí kraslice
v duhovém balení

Malé velké zprávy

V téhle relaci na Praze I
právě hlásili že byla objevena
díky Hubbleovu teleskopu
dosud neznámá planeta
stará 13 miliard roků
dvakrát větší než jupiter
a vzdálená od Země
5 600 světelných let
Jak je tedy starý vesmír
když už v pradávnu tu byli
takoví obři
a bylo to o miliardy let dřív
než vzniklo naše Slunce
Co víme o kosmu
Vůbec nic
A musíme se jen sklonit
v bezmezném obdivu
před tím neuvěřitelným
tvůrčím procesem

Vzkazy

Vysíláme naposledy
vzkaz do souhvězdí LEDY
Odpoví nám tedy
na zprávu Morseovy abecedy?
Nebo hovoří jinou řečí
která tu naši překoná a předčí?
Ale věříme že když ne teď
v budoucnu dostaneme odpověď
ať je vzdálenost sebevětší
a zdá se marné naše prahnutí
Vysíláme dnes naposledy
vzkaz do souhvězdí Ledy s Labutí
Pro vnuky připomenutí
zkontrolujte délku vln
rušivých těles kosmos pln
a možná na tu dálku nekonečnou
kružnice se mine s tečnou
a dojde k vln vyjmutí
nebo k prohnutí

Vesmírem modrošedým
zní nářek LABUTÍ

Meteory

Meteor letí oblohou
Zazáří Zapadne
zaujat pořádně
tou nebeskou hrou
Zmizí do neznáma?
Či někde dopadne?
Na jiné hvězdě? Za horama
v kráterovém dně?
Meteor letí
Děsí hrající si děti
a astrology v noci i během dne
Přeletí? Nebo dopadne
přes městské smogy
to těleso záhadné?

Meteority

Malinké kosmu kamení
Takové smetí
co jen tak letí
bez zastavení
Ale stačilo by kdyby to smetí
na zem dopadlo
To by to s námi špatně dopadlo
Ať se ten kosmický prach svátý
do prostoru zase vrátí
a nechá nás tu žít
mimo ty vzdušné dálky
aby byl aspoň chvíli klid
Svět je stejně v ohrožení
z nekonečné války

* * *

A co ty zbytky družic na nebesích
ty nás méně děsí?
Prý do kosmu neuletí
Ani Země ohrožena není
Dojde ke shoření
Vymeťte kosmos
železným koštětem
aby byl volný všem
kdo chtějí letět
bezpečně vesmírem

Labutě

V šumu perutí
s rytmickým máváním
letí šik labutí
za dálek voláním
Jen jedné v řadě
docházejí síly
Zůstává vzadu
Družky se oddělily
A každou chvíli
napnutý krk bílý
marně za družkami spěchá
Hle spása Ozářená střecha
Usedá znavena na ni
A vidí sestry Publiku se klaní
a všechny zvou ji spolu
ať sejde k nim dolů
Váhá Co si počít
Ale sestry už se začnou točit
Tančí v piruetách
A tak k nim slétá
Tančí také s nimi
pohyby ladnými a odvážnými
Jak se jí to líbí
Nedělá chyby
Ale náhle vidí
v té záplavě tleskajících lidí
že už ji síly
nadobro opustily
její duch zprůhlednělý
se vznáší nad tančícími těly
jako v opojení
A pak už nic není
Jenom nadnášení
ke hvězd dalekému chvění

Nešťastný kosmický zamilovaný

Máme zítra schůzku poblíž VEGY
nebo u OMEGY?

Mléčná dráha

Na tomhle největším závodišti
auta všech značek kolem sviští
Kde jsou ty časy s trigami vozatajů
z dalekých vesmírných krajů
Dnes už tady asi nepoběží
vyzdobené koňské šestispřeží
S auty soutěží jenom motorky
letící jak vlaštovky švitorky
A potom hřmotící motory
tankující
během jízdy prostory
Na tribunách miliony diváků
vesmířanů turistů i vandráků
Ve stáncích kolem dokola
prodávají se párky i kofola
A také suvenýry
z tajemné Černé díry
A uvolněte jízdu sanitce
když právě život visí na nitce
A vycvičené kosmopolitní šiky
odvádějí výtržníky
Tak honem ještě limonádu
a ze souhvězdí ORION čokoládu
A už šampaňské vítězů stříká
na kosmokrásky
v objetí závodníka
Tak připravte se zase na příště
Až se zas vyprázdní
vesmírná kolbiště

* * *

Přes strmé mraky
až do mlhoviny Torontuly
Dokonaleji a dokonaleji
A přece s chybami
Svítivé galaxie
nehnutě pospíchají
S mrazem se rve
vlídné teplo
Na naše pachtění
se shovívavě dívá
nejjasnější hvězda R 136 A
350krát větší než Slunce

* * *

Jsou malé hvězdičky
nejen ty obrovité
v každé skryt vesmír celičký
i když ji ani nespatříte
U malé rosné kapičky
mikrosvět netušíte

* * *

Toulám se rád
hvězdnými mapami
Chci objevovat
co je nad námi
nahoře nebo dole
koldokola
Do škamen tě volá
vesmírná nekonečná škola

* * *

Ještě pár let či jenom chvíli
a budu v cíli
Daleko vzadu milník bílý
gejzír tvé touhy pošetilý
A co tě vítá
Kam vede cesta kamenitá
polní skoseného žita
Na zemi láhev porozlitá

Jenom u stáje PEGASA svítá
Den končí V jeho stálém času
stoupáš do úžasu
nad všedností dennodenní
a nevnímáš už odloučení
od matky Země jež se v dálku mění
Problémy nejsou Znáš rozřešení
vesmírného dění
Neznámý prostor v bujného oře se mění
Vyhoupneš se na něj Cítíš jeho chvění
Pak zmizíme v zapomnění

* * *

Byl jeden autor z pražské Malé Strany
trojúhelníkem podepisovaný
ten už vše o hvězdách věděl
před více než sto roky
Proč vám to hvězdáři nepověděl
Ušetřit vám mohl
sta bezesných roků
měsíců a neděl
Proč vám to tenkrát nepověděl
Z dálky stále znějí
satirické sloky

Těch hvězd jsou kvadriliony
takový všehomírný včelín
Přilétají zanikají
světelný rok celý
Ale každou tu hvězdičku
vesmírnou včeličku
ať letí míň či do sytosti
má na starosti
řídící velín
Každé hvězdy páčka se týká
ať jakkoli bliká
Tady je bez vší preference
dokonalá evidence
Hvězdáři že se nehanbíte
Takhle počítat ještě neumíte
A kdo že to řídí bez všech díků?
Jediné oko v trojúhelníku

* * *

Přišla také stížnost radě nebeské
ze souhvězdí BÝKA
(kde mají již díky Darkovu
uzdraveného panovníka)
že prý je nehezké
to s býky zápasnické utkání
a že je to jen zvířat týrání
Tak to aspoň ve své petici
uvádějí místní horlivci
k obhajobě býka
Ten si ale vůbec nenaříká
Jedno je jisté Uznávají to i mnozí folkloristé
že to patří k celkovému rázu krajiny
Neberte nám arény svéráz jediný
který tu máme uprostřed pustiny
A hned tlumočte nebeské radě pozvání
na aýčí hody po skončeném utkání
Tak jaképak váhání
Šťavnatý biftek z dálky voní
– ten to vyhrál letos jako loni

* * *

V dalekém souhvězdí ORION
mají trochu mlsnou královnu
která tam chce postavit
velkou čokoládovnu
Přijeli k nim na stáž odborníci
ti velmi chválili panovnici
že dopřává nejen sobě
ale i druhým ještě více
Inu vzorná bojovnice
za práva žen dětí a marodů
ať si ve sladkostech dopřejí svobodu
Delegaci se velmi líbila
též čokoláda Kofila
a rovněž pro mlsné jazýčky
čokoládové kočičky
Do každé rodiny pak
velkou kolekci na vánoce
kdy jsou tak krátké dny a dlouhé noce
ať se mají dobře aspoň jednou v roce
Taková je tam vzorná královna
a proto tam bude stát
největší v kosmu čokoládovna
Tak to je program vskutku pompézní
ale jen pro ty co nejsou obézní

Urs major

Tady sídlí rod VELKÉHO MEDVĚDA
Statný táta
Medvědice
Medvíďata jako doprovod
Jsou to nezbednice a nezbedníci
Co se jich máma nahledá
než jsou zase všici
Ale když je zavolá k obědu
to honem každý chvátá
řítí se houfek nezbedů
pak si olizují tlapky od medu
Ti malí večer mámu nutí
aby jim četla před usnutím
něco z vesmírných povídek
kde se vyskytuje medvídek
Pak jsou spát bez všech pobídek
se vzpomínkou na sladký obídek
Než odejde matka
spí už medvíďátka

* * *

V souhvězdí RYB
panuje
vševědoucí moudré mlčení
Jen občas je slyšet
u otevřených rybích úst
slaboulinké loknutí
asteroidního
planktonu z vesmírného moře
A občas se k sobě ryby přiblíží
a vzniknou miliony
hvězdných pulečků
s velikou hlavou
a kometovým ohonem
který jim ale brzy odpadne

V království ryb
je ticho domovem

* * *

V souhvězdí VAH
je obrovitá dvorana
v čele se sochou
spravedlnosti
a drží v rukou váhy tak citlivé
že tady nesmí být
sebemenší průvan
A kdo se pak přiblíží
jeho vinu či nevinu
váhy okamžitě ukáží
Žádné několikaleté projednávání
s advokátskými kličkami
A viník hned sklopí hlavu
a jde si odpykávat trest
do východu s nápisem VINEN
a dostane slušivý
pruhovaný oblek
a koště do ruky
aby tam zametal
nahromaděný hvězdný prach
Hvězdný metronom mu zároveň
přesně odměřuje čas
V neděli může delikvent
psát dopisy rodině
Při vzorném chování mohou být
návštěvy v kterýkoli volný den
Mohutný kolos sochy spravedlnosti
stačí ještě vše zkontrolovat
svými neúplatnými vahami
U VELKÉHO VOZU problém je stálý
při minulém nebeské úrodě svozu
mu zase loukotě popraskaly
Kdo to má stále opravovat
VOZKA se rozčiluje
Kola jsou rozbitá znova
taky oj povoluje
Kdo to má potom utáhnout
stále vpřed plnou fůru
PEGASOVÉ jsou udření
Mají též jinou tůru
Už příliš dlouho vypomáhají
Lehce mají plout po azuru
Ještě mám dělat
náhradních dílů inventuru
Vozka si odplivl
a trefil noční můru

* * *

V souhvězdí RAKA
Tady se všechno zpětně odvíjí
I hodďny jdou obrácenou cestou
A odehrává se tu nazpátek
děj u veškerých pohádek
Napřed se stane princezna jeho ženou
a pak se on vydá do světa na zkušenou
Napřed je odpuštěna trestu polovina
a potom následuje vina
Zkrátka je tu všechno naopak
tak jak obráceně leze rak
Nejvíc je tu návštěv starých pokolení
odjíždějí odtud bujně omlazeni
Musí se s tím však přestat včas
aby byli vůbec ještě nalezeni

* * *

Tohle je souhvězdí jenom těch
velmi blízkých
beze všech pohnutek nečestných a nízkých
Jen nezištné vztahy přátelské a čisté
mají tady místo jisté
ne konjunkturní pochlebníci
ti co skrývají pod čepicí
jenom výhody pro sebe
takové odmítá hvězdné pranebe
Ať hledají jiný světa kout
kde by mohli vyniknout
Protože kosmu chráněnci
jsou mezihvězdní BLÍŽENCI

* * *

Viděli jste na šrafovaných obrázcích
k Verneovým románům
apartní šlapací kolo?
Stačilo by přidat tam motorek
a máte kosmoped
A už se to může rozjet
s partnerem nebo s partnerkou
na víkendovou projížďku
do souhvězdí BLÍŽENCŮ
nebo do souhvězdí PANNY
V garáži čeká
moped vyblýskaný

Souhvězdí Draka

Tady mají převahu
bytosti se šikmýma očima
Létají tu divoce vymalovaní draci
od hvězdy ke hvězdě
a zase zpátky
a ještě když odletí
zůstávají na chvíli
barevné klikiháky v prostoru
kolem dokola
A docela na okraji celého souhvězdí
pouštějí si děti v kosmickém větru
takové obyčejné papírové dráčky
a přitahují si je motouzem
do patřičné vzdálenosti
Děti na sebe volají
a s radostným křikem se chlubí
komu ten výtvor lépe letí
co také jiného chcete
Děti jsou všude stejné
v celém vesmíru
I v tajuplném souhvězdí DRAKA

Štír

Nikdo jistě nepopírá
velký vliv souhvězdí ŠTÍRA
vždyť má také ve svém pruhu
dvanáctinu Zvěrokruhu
Chrání nás a nabodne
zákeřníky nehodné
Tak záříme vesmírem
ve znamení se Štírem

Souhvězdí Lva

I tady je živočichů král
má to k nim však trochu dál
od Labutě Páva a Kuřátek s Psíkem
Skopce Kozoroha s Býkem
Neplatí tu zemské rovnoběžky s poledníkem
zde se měří vše vesmírným okamžikem
což je pár světelných let
i od hvězdy blízké napohled
Had Štír Rak a mlčenlivé Ryby
uznávají ho také bezpochyby
V čele tvorstva vždycky bude stát
i ve vesmíru
LVA majestát

* * *

Jsem kůň velmi starý
kterého drží na délku lana
voltižérka Marianna
Kůrky chleba jsou pak z dlaně dary
za chod dokonalý
opotřebovaného koníka
Už žádné prudké cvaly
vždyť ochablé jsou svaly
Běh už nic neříká
Děti jsou tady
aby se podívaly
na cirkusového staříka

Když býval kdysi mladý
srst leskla se mu všady
bujně se vzpínal
Ted stěží uniká
z provozu v ulicích
Neutáhne už maringotku
ani vozík za jejími zády
Je přeřazen z první řady
do důchodku

Až se za to stydí
co nejdál z očí
tleskajících lidí
Za stanem se točí
Dnes zmeškal představení
Ani to poslední už není
pro výročí
Tak zkrátila se délka voltiže
až na dosah paže
s krokem má potíže
klusat už nedokáže

A přece kousek cukru dnes
mu vlídná ruka dala
Nezapomene nikdy na tu dlaň
která ho v stáří polaskala
I když je kolem louky svěží síla
už pozemskou trávu nespásá
Tady je růvek toho chuďasa
Přece se malá hvězda rozzářila
v souhvězdí PEGASA

IV.
Nedohledné dálky

Jak vznikl vesmír

. Nejdřív nebylo nic
Jak to? Snad byl aspoň prostor
. Žádný prostor ještě nebyl
. Ten teprve vznikl
. Byla jen nicota
Ale ta přece musela někde být
I nicota musí být v něčem
Nebo ve vztahu k něčemu
. To nic nemohlo být v něčem ani ve
vztahu k něčemu protože něco
ještě neexistovalo
Dobře, tak byla absolutní nicota
Ale kdo to zjistil a
jak jsme se to dozvěděli
. Musíme věřit badatelům
Bylo nic Byla nicota
Totální Perfektní Dokonalá
A pak to najednou udělalo
bum nebo prásk A byl vesmír

Ale jak se mohla vyvinout
z té nicoty tak ohromná síla
že to tak strašně třesklo
a rozprsklo enormní energii
do nekonečných dálek?
Z té dokonalé nicoty
přece nemohlo být najednou
tak grandiozní něco
Kde se vzala z ničeho ta prahmota!
. Jó to já nevím Ale vědátoři
ti to vědí přesně
Prostě je to tak
Vesmír je tady Všude kolem nás
S tím se nedá nic dělat

O to nejde Jde jen o začátek
Já tomu tedy nerozumím
. Po pravdě řečeno já také ne
A asi to nechápe většina z nás
Jenže vědci…
Dejte už pokoj s těmi vědci
A kdo to tenkrát fotografoval?
Takže co víme o vzniku vesmíru?
Absolutní a dokonalé velké nic!

Kdy vznikla Země

Jednu věc víme jistě Že to
bylo až po vzniku vesmíru
A to s notným zpožděním
Vesmír prý vznikl
před patnácti miliardami let
A naše Země údajně před
čtyřmi a půl miliardami roků
Dle vědců to byla žhavá koule
Ale odkud se tu najednou vzala
jen tak zničehonic?
To z nějaké obří hvězdy se kus utrhl?
Nebo je to třistatisícinový
odštěpek od Slunce?
Tou žhavostí by to odpovídalo
Ale kde se tu pak vzalo moře
na dvou třetinách povrchu?
Kde se v té žhavé výhni vzala voda vůbec?
A co život? Jak se tu mohl
vytvořit za tak krutých podmínek?

Páni vědátoři nevíte nic
a přece o tom stále zeširoka
píšete a meditujete
jako středověcí alchymisté
Kdy vznikla Země?
Před čtyřmi a půl miliardami let?
A jak dlouho bude ještě trvat?
Čtyři miliardy? Pět miliard let?

Kdo zná odpověď

Hlavně že nám slunce svítí
bez vědeckých úvah právě teď
a že se k němu budem stále obracet
Bez slunce tu nebudeme
ani nicotných pár let
A bude nám jedno kdy vznikla Země
Nebude už o čem přemýšlet

* * *

V nekonečnu se sbíhají
kolejí rovnoběžky
A dál už se musí
jenom pěšky

Ale vážně
Když nastal ten prvotní
Velký třesk
muselo to být provázeno
také světelným efektem
tohle prvosvětlo
ať se snaží sebevíce
ještě za 15 miliard let
nedolétlo
(a to žádným směrem)
ani ke kraji vesmíru
A nedolétne snad nikdy
do toho stále unikajícího
nekonečna
Vědci ovšem tvrdí
že i vesmír jednou zanikne
Jenom se nemohou dohodnout
za jak dlouho to bude
Za deset miliard roků?
Za patnáct miliard?
Za dvacet miliard?
Či snad ještě později?
Ale co to neúnavné prasvětlo?
To zhasne jako reflektor
který nedosvítil
na své stanovené cestě?
Jako když se v divadle
zhasnou po představení
všechny reflektory?
A co nekonečno?
To také zmizí?
To se také vypne?

Musím do sklepa
Zapomněl jsem tam
vypnout žárovku

A kam zmizí
ty obrovské kolosy hvězd?
Ty miliardy hvězd a hvězdiček?
Už se jich nikdo nedopočítá
A co všechna ta nádherná
a zářivá souhvězdí?
To se v té zákulisní rozvodně
všechno tak rázem vypne?
A všechna slunce
stálice
oběžnice
Ten neuvěřitelně neomylný
cyklus času
i jeho dokonalý mechanismus
To se zastaví rafije
na světelném orloji
a kohout zakokrhá naposled?

Hezké sny!

A co bude s tou naší
rodnou Zeměkoulí
(jestli tu ještě bude)
S tím drobným práškem
v pohasínajícím kosmu
Asi ten prach smete pád
nějakého obra
Nějaký závan vesmírného chvění
když budou vyhasínat
nejjasnější superhvězdy
To jsem rád že jsem se
dnes ráno probudil
do krásného
slunečného dne
Ale stejně je mi
toho mohutného kosmu
i té naší drobné zemičky líto
Každý se snažil
a dělal co mohl
A co redaktoři
v obláčcích nad námi?
Ti nikdy nezmizí
I když už zhasnou všechny reflektory
stolní lampičkou si budou svítit
na své metafory

* * *

Žádný kosmonaut ve vesmíru
nepřemohl zrádnou černou díru
Přitahuje silou magnetickou
nejen kovy ale i tvář lidskou
Vtahuje vše do své velesítě
a žádný už nikdy nespasí tě
Jako obr stále hladovící
trhá na kusy cestující
I ospalá hvězda po ránu
se dostane mu často do chřtánu
Ale až ten bumbrlíček ve vesmíru
přežene jednou svoji míru
doplatí na svůj nezřízený hlad
Harpuna přijde ho rozpárat
kterou polknul i s rybářskou lodí
Tak to i v kosmických skazkách chodí
A už z břicha houfy vycházejí
posádky mávají a široce se smějí
Rakety vystřelují
Kosmické koráby kolem plují
A černá díra je otevřena
a rdí se hanbou pokořena
Nač ztráceti další slova
zrodila se hvězda nová
a zve všechny vesmířany
srdečně budou uvítáni
Tak už do kosmických postýlek
všechny vesmírné děti
Příště Hajaja či Křemílek
bude zas jinou vyprávěti

* * *

Neobelháš čas
ať se mu vlichocuješ sebevíc
Střeží nás
Pozoruje
to naše malinkaté nic
Rafije hodin posunuje
na ohromném nebeském orloji
Žádných katastrof se nebojí
Odtikává ve svém soukolí
neomylně přesně
spravedlivý čas
který začíná a končí
v mnohamiliardovém
hvězdném prostoru

* * *

Před miliardami let
vznikl tenhle svět
Co tady tehdy bylo?
Nic Tma Prázdnota
Potom se všechno rozzářilo
Osídlila se pustota
A najednou hvězd miriády
Oběžnice a stálice
Vesmír věčně mladý
Hvězd miliardy ještě zatoulaných
tisíce
svítí nám tady
a povzbuzují družice
Všechno se točí dohromady
Kde jsou hranice?
Pokorně skloň svoji šíji
před nedohlednou řadou galaxií
A co dál se stane
po pár miliardách let?
Jsme vesmířané
budem se v kosmu rozhlížet

Mezipřistání

Jako bělostný kormorán
do dálek letí země pán
Ale nelze už dále plout
Křídla si musí oddechnout
Krouživě míjí hvězdný lán
unavený kosmoplán
Alespoň chvíli spočinout
a nabrat zase nových sil
Vzdaluje se stále cíl
Ze všech stran
okna vesmíru dokořán
Ale jak nyní dál?
Jak bys na křižovatce stál
a na všech trasách poruchy
Neočekávané výbuchy
Pasti Propasti Černé díry
Vysmívá se ti vesmír širý
A dál už to nesvedem
leda s dalekohledem

Konec světa a Nekonečno

Od kabiny řidiče autobusu
se ozývá strohá zpráva
Konec světa Vystupovat
Vystupujeme do nevábné pustiny
kde se kolem povaluje jen mlha
A co dál?
Ptáš se místního venkovana
Tady toho k vidění moc není
Jen osamělé dvě chalupy
támhle za kopcem
Ještě jsme si všimli v pozadí
polorozpadlé čekárny
s vytlučenými okny
A na co tady máte čekárnu?
To na cestu zpátky
Kdo se sem náhodou zatoulá
zajímá se už o zpáteční cestu
Ale jízdní řád byl ztrhaný
Nezbývá než v chladném
svištivém větru
trpělivě čekat
až se zas objeví autobus
To u stanice avizované
autobusákem
Nekonečno Dál to nejede
byla aspoň jedna směrovka
s dvěma dalšíma možnýma
pěšíma stezkama
– buď po červené
nebo po žluté značce –
Obě tyto trasy byly okružní
a vracely se zase do míst
kde jsme stáli

Zapomněl jsem vám představit
svého spolucestujícího
Byl to zeměměřič K

Pozdrav z Černé díry

Vědecké přístroje
umístěné kolem zeměkoule
zaznamenávaly zvláštní
bručivý zvuk
který je tak hluboký
že jej lidské ucho nevnímá
Je to prý projev
ohromné černé díry
vzdálené od nás
250 milionů světelných let

Asi se ten nenasytný hltoun
přecpal všemožnými
kosmickými tělesy
a teď naříká a heká
jako ten nenažraný pes
co shltnul dort
pejskovi a kočičce
Josefa Čapka

A také je prý možno
u té černé díry
vyzkoušet si ozvěnu
Ale musí to být z patřičné dálky
aby vás ten otesánek
nevtáhl do svého
hladového břicha
Jenže těch
dvěstěpadesát milionů
světelných let
bude asi příliš
protože jak známo
zvuk se nešíří tak rychle
jako světlo
a tak by se ta ozvěna
mohla objevit
za nějakých
– ehm – pár miliard roků
A to už tady naše Země
možná ani nebude

* * *

Nebylo nic Jen prázdnota
Třesk Výbuchy Tryskání
Čím jsme si zasloužili
to vyznamenání
abychom byli tady
na výspě života
Jen žhavá láva
Pustota
Co to tam vstává?
Co se to mihotá?
To pláče kapička
prvního života

Anebo se ten zázrak stal
i v jiných dálavách?
To nás zajímá stále
v našich snech i hrách
Či je to jen strach
staršího sourozence
že bude zkrácen
na svých výsadách?
Ale což když první nejsme my
ale už dávno před námi
dokonalejší život existoval?
A jednou za námi přiletí
aby nás sevřel v objetí
či aby nás tvrdě opanoval
Hvězdy se v dálce míhají
Snad jednou signál vydají
a snad se poznají
po létech pátrání
a neúnavné práce
v kosmu poztrácené generace
Jsme-li však jediní
jaké je naše poslání?
K čemu jsme vyzváni?
Můžeme zůstat nečinní
v kosmu poznávání?

Už nám zbývají
jen čtyři miliardy let

Vesmírní spolulidé

A jak by vypadali
ti vesmírní spoluobčané?
To nás nejvíce trápí
to nám nedá spát
Lidské tělo je už totiž
tak dokonale vytvořeno
že by se mohli lišit
jen v některých menších
nepodstatných rozdílech
(třeba marťanské tykadlové oči)
Ale způsob pohybu
(po dvou nohách)
je vyřešen perfektně
Stejně tak funkce pěti prstů na ruce
a tak dál a tak podobně
Kdyby byl nejmodernějšímu
konstruktérovi zadán
úkol vytvoření lidského těla
aby plnilo všechny potřebné funkce
nemohl by ani při použití
nejnovější techniky
vymyslet nic dokonalejšího
máme být na co hrdi
Nanejvýš by mohla být diskutována
velikost
(výška od jednoho do tří metrů)
Ale to by bylo dáno místními
poměry a podmínkami
Také barva pleti může kolísat
Takže bychom se mohli dostat
i k metrovým zeleným osůbkám
kde by malá váha byla
na prospěch při
dálkovém přemísťování
A jak že bychom se se svými
kosmickými partnery dorozumívali?

Kromě kosmické
posunkové řeči
přece ESPERANTO
ta zelená barva naděje

* * *

Naše zeměkoule trčí v prostoru
Nikde nemá žádnou oporu
A denně se kolem sebe otáčí
Kdo ji jako káču roztáčí?
a pak je tady sluneční diskobolos
Hromotluk těžkého atleta
V jeho rukou krouží každá planeta
aťsi je to sebevětší kolos
Takových sluncí miliony planou
a hrají si s námi na schovávanou
Jsou to siláci
proti nim se Země jako trpaslík vytrácí
Rodí se stále a další novy
každá nám něco jiného poví
o tom kam nedohlédnem
a dohlédnout nesvedem
ani nejdokonalejším dalekohledem
Tady se měří vteřinami věčna
Nedohlédnem ani do zlomku
nekonečna

* * *

I ten venkovský mládenec
chce dohlédnout za kopec
o kousek dál než žije
Se zvědavostí vyhlíží
daleké galaxie
Možná nám dávají vzkazy a pozvání
Ti kteří neznají
neslyší volání

Hvězdy dál blikají
nad krajinou
a zvací signály
ve tmě hynou

* * *

Hledáme odedávna
každou škvíru
kudy se můžem dívat
do vesmíru
Láká to všechny profese
Dalekohledy světa
spojte se
Každý z nás mravenečků
kus dřívka přinese
Postavíme velkou věž
až k oblakům
a budeme se klanět
nebesům
Vyšleme do kosmu na výzvědy
sondy a družice
raketoplány
Radarová pozorování
přinesou snímků tisíce

Co víme?
Skoro nic
Nejsme na začátku ani
a přece stále
dále a dále
Kde jsou nezaměstnaní?
tady je práce
na tři generace
Zařídit všechno
co je zapotřebí
Zvědavě stále
díváme se k nebi
Kupředu lidstvo
V jeden šik

Ale naše Nána – žádný odborník –
chce se zeptati: „Kdo to zaplatí?“

* * *

V celém světě kolem nás
měl by být jednotný čas
podle kterého se seřizují
kosmohodiny
Tedy absolutní čas
ať je zima nebo mráz
Podle nějž se báje vypravují
a zapisují dějiny
ale ani tenhle čas
absolutně mimo nás
správný a spravedlivý jediný
nepřeměřil by vteřiny
po zrodu všehomíra
Ta nesmírná doba širá
Ani rychlost světla
času neulétla
Světelný čas
Minuty Dny Roky Zas a zas
změří ty miliardy let
o které je vesmír starší
či které ještě zbývají
A zbývají vůbec?
A kdy byl začátek?
Marně hledíš dopředu
i nazpátek

* * *

V nekonečnu se protínají
do jednoho bodu kolejí rovnoběžky
a dál se musí jen pěšky

* * *

Je ve vesmíru vůbec den a noc?
To toho chcete vědět moc

* * *

Učenci se přou nadmíru
jaká je barva vesmíru
Je to prý barva zcela nová
navrhujem název
kosmokoktejlová

* * *

Odvážný Pegase
kam uchýlíš se v tom nečase
V hospůdce ve snách se stěhující
Tam přečkáš každou fujavici

* * *

Je ve vesmíru pevný bod?
Není
Všechno se mění
Třeba až za sto miliard let
najít kód
kmitočet
Vesmír se rozpíná
a smršťuje
dýchá
pulzuje
Jeho aktivita
nikdy neutichá
Ale viděl už někdo
kde končí jeho svět?
Kde je nekonečno?
Viděl někdo tu ležatou osmu
na konci kosmu?
Je to četba na pokračování
o tisíci dílech
a stále nekončí
I děj je stále nový
s dalšími zápletkami
Nikdy se zcela nedopoví
jejich řešení
Stále další písně
na nové kazety
nesou planety
Jsme ve středu vesmíru
či na jeho okraji?
Ale má nekonečno střed?
A jak se periferie poznají?
Kosmos je nad námi Pod námi
Kolem do všech stran
Kosmos je dálka dokořán
Hvězd nedohledný lán
A stále další scenérie
hvězdokupy a galaxie
A novy jas Černá díra
Nebe peklo všehomíra
Je tu dost místa k fantazii
Že také zde tvorové žijí
Jako pozemšťané
jenom je najít
jak jehlu v kupce sena
v té nesmírné dálce neprozkoumané
která se táhne kosmem
do ztracena

Poslední zpráva

Dle renomovaných
světových vědců
je vesmír konečný
a má tvar koule
s obalem poskládaným
z ohromných plátů
a ten obal je vytvořen
z obrovitých pětiúhelníků
tak jako je udělaný
fotbalový míč
P.S.
Kosmos má prů průměr
70 miliard světelných let
Kde je střed vesmíru v té kouli?
A kde je od něj naše Zemička?

Zánik vesmíru

Protože vesmír vznikl
před 15 miliardami roků
velkým třeskem
z absolutní nicoty
měl by zánik vesmíru
obdobně nastat
za dvacet miliard let
velkým protitřeskem
zase do původního stavu
absolutní nicoty
Vědci se jen nemohou shodnout
jak je to s nekonečnem
Jestli též vzniklo
velkým třeskem
nebo tu bylo už dřív
V prvém případě by také zmizelo
s protitřeskem
a muselo by se též vrátit
do té absolutní nicoty
(chudák nekonečno)
jinak by dál zas čekalo
v té prapůvodní nicotě
jestli se snad ještě někdy
(po dalších desítkách miliard let)
neobjeví nějaký nový vesmír
mnohem dokonalejší
nežli ten dřívější

* * *

Žádné mnohomluvné třesky plesky
ale jeden velký třesk
(či spíše protitřesk)
a je po těch našich malicherných
sporech a válčičkách

Tak pěkně naládovat
Zacpat si uši
Prásk!
A jaká byla Zeměkoule
a všichni generálové
a lajtnanti
Jen slavný voják se diví
co to bylo za ránu
a dál pochoduje
k novému
dokonalejšímu vesmíru

70 miliard světelných let

Když jsem se dozvěděl
že tohle je průměr
konečného kulatého vesmíru
chtěl jsem si to ověřit v časopisu IDOL
který tuhle zprávu uveřejnil
V časopise byla i fotografie
vesmíru z dálky
kde bylo vidět jeho zakulacení
Mluvil jsem s fotografem
Mají časostroj
umožňující přesun v čase
Fotograf vybavený jako kosmonaut
se uzavře do komory
Nařídí se měřidla a je to
Tak se ocitl tento odvážlivec
miliardu světelných let
za obalem vesmíru
a stačilo jen zmáčknout spoušť
a snímek zakulaceného kosmu
byl tady A druhý den uveřejněn
pro šokované čtenáře

Vesmír vznikl dle astronomů
před l5 miliardami let a ještě
20 miliard let prý vydrží
Protože při tom počátečním
velkém třesku vzniklo světlo
Uletí za 35 miliard roků
tak právě k okraji vesmíru
(což je poloměr té obrovské koule)
A to bude zároveň jeho konec
Všechno pohasne Nebeská tělesa
zmizí do neznáma nebo zpustnou
A zbude jen ta fotografie
odvážného fotografa z IDOLU

Dobrou noc všichni
ať se vám zdají
hezké sny

Šikmooká radost

Ruský kosmonaut
Americký astronaut
a čínský tchajkonaut

Už jsou tři
Z čínských polí se vylouplo
jak zrnko rýže
další vesmírné plavidlo
Čína se lišácky usmívá
V nedohledných dálkách
postupně objevíme
jenom Číňany

Soutěžení

Na oběžné dráze kolem Země
byl první Rus
(jenom tři týdny před Američanem)
Na Měsíci byla první
vlajka USA
Kdo bude dřív na Marsu?
Kdo na Jupiteru?
Sci-fi autoři už tam
dávno běžně létají
I mnohem dál
Až za Vesmír

* * *

Všude je vesmír kolem nás
Ale my nejsme jeho středem
Snažme se najít jeho hlas
jak nejlépe to svedem
Vyzývá nás hvězdný čas
ať trochu v kosmu popojedem
Ale i v každé kapce vody
je vesmír v miniprovedení
I tady je v jejím zrcadlení
obměna kosmického dění
A po dešti se stvolů orosení
se hvězdný prostor změní
Slyšíš těch dálek vyzvánění?
V našem denním obyčejném žití
louka se náhle třpytí
v hvězdném seskupení
To na lodyhách se rosa chytí
a světlo letí oblohou
Celý kosmos nám svítí
náhle u nohou
Jsme částí vesmírného bytí
s jeho nekonečnou rozlohou

Relativita

Je kosmos
Jsou miliardy galaxií
Jsou obrovité hvězdy
Je sálající naše Slunce
Je Zeměkoule
Je člověk
Je mravenec
Je mravenčí vajíčko ve vesmíru
A všechno to obíhá
všechno se točí
jeden vedle druhého
každý závislý na jiném
A všechno má svůj řád
I člověk I mravenec
A je mikrokosmos
v kapičce vody

* * *

V dalekém prostoru
není směr dolů a nahoru
Jenom vpřed
Obsáhnout miliony let
Před dálkou vesmíru
cítíme pokoru
V nedohledném prostoru
zůstala muší tečka

* * *

Přes všechny zmatky
a nedostatky
živote víc hořký nežli sladký
posečkej chvíli Jak jsi krátký
Ještě nás čekají
kosmu křižovatky
Hvězdy které potají
na nás mrkají

* * *

Každého siláka
neznámá dálka vyláká
zkusit to zas a znova
Nad námi oblaka
a s námi slova slova
Nad námi dálka azurová
Chceme se jí přiblížit zas a znova
a potom zamířit
jako Amundsen
ke kosmickému pólu
(jestli je kosmos koule převeliká
pak přece platí nahoru a dolů)
Ach zase ten sen
že jsme tam byli s Amundsenem spolu

V
Návrat na Modrou planetu

Východ Země

Už nejen jásavý východ Slunce
Tajuplné vycházení Luny
Najednou před námi
barevný východ Země
planety neznámé
na jasném nebi

Z pradávných hloubek
vesmírných nocí
průhled kosmickým prachem
na modravý kotouč
tajemné
rodné Země

* * *

Představte si hlasatele
který koktá nevesele
Představte si státníka
který pláče naříká
Představte si zápasníka
který v ringu strachy vzlyká
A co krasavec Apollo
hluchý a slepý napolo
Tady už chybí metafory
A zaleze do své nory
Představte si lva který se bojí
když u něho myška stojí
Představte si Diskobola
co se otáčí jen zpola

Všechno se dá naučit a přemoci
jen hluchým není pomoci
A přece do noci
ti buldoci
poslepu hledají klapky
a ťukají pro ty šťastnější
svoje poselství
Nedat se Bojovat
Jen zbabělci se vzdávají
Vytrvat
do konce našich dní

P.S.
Ale to dědečku není
o vesmíru
Ctíme také
astronauta že uspěje
I když mu zbývá
zatím jen naděje
Ale on ji naplní
Za deset dvacet za sto let

Nebeské hvězdy jsou zvědavé
na připravovaný let
Už nanášejí odstín červené
na svůj usměvavý ret

Babička vypravuje mezi vnoučátky

Babička vypráví pohádky
a děti ani nedutají
Vrátit se zase nazpátky
kde se fantazie tají
Potkat se s kouzly Zázraky
Vylétnout zase nad mraky
Najít nit staré pohádky
Kvítí Krakonošovy zahrádky
Slabikovat mládí
ten začátek přesladký
být potom členem
Verneovy měsíční posádky
Živote ať z tvé ošatky
alespoň zrnko snění
mi zase spadne nazpátky
V úrodné zemi fantazie
která tu s námi vlídně žije
v knihovnách plní přihrádky
do kytic svou vůni vine
Živote pomoz tak krátký

Nespavost

Převaluji se Usnout nemohu
Hledám stále tu správnou polohu
Jako japonský sumec Namazu
vnímám vod přívaly
podmořských nárazů
vrhaných na skály
I dálky nesmírné neznámých galaxií
co v hlubinách kosmu
pulzují a žijí
S Pegasem letím bez umdlení
a cítím jeho chřípí chvění
Balancuji mezi setměním a rozedněním
bděním a sněním
Vnímám Zem Její vlnobití
též však v nedohlednu pulzující žití
Noc přešla Září rozednění
Slunce povzbudivě svítí

Záhadné slovo

Ptali se konstruktéra
Franty Nováka
jak daleko je s přípravou
raketoplánu na Saturn
Víte já měl nějaký rodinný problémy
a prostě jsem termín jaksi nestihnul
Ale čekalo to dvacet let
vono se to neposměje
Franta to řekl pochopitelně
lidověji a jadrněji
ale z cenzurních důvodu atd…
Tady bylo použito obhroublého
výrazu VONO
Mohlo by to svádět k domněnce
že je to nějaký
šlechtický přídomek
nebo potomek (od „von“)
ale Franta měl správně spisovně říci ONO
což se však k jeho způsobu vyjadřování
jaksi nehodilo
Správný češtinář nebo ouřada
(pardon – úřada) by tedy řekl
ono to nešlo nebo
ono se to trochu pozdrželo
nebo v nejzazším případě
ono se to snad nezblázní
Tady už se to slovíčko trochu
zpřesňuje ale stále nevíme
co to ONO je
Zatím ho (nebo je) nikdo
nepotkal ano neviděl
a na závěr tedy optimistické:
„Ono se to nakonec vždycky
tak nějak samo dobře vyřeší“
Ale přihlášky letu na Saturn
už se přijímají
ONO SE NEMÁ NIC MOC USPĚCHAT

P. S.
Ale správné to tak není
I ve vesmíru panuje přesný řád
(zvláště jízdní)
a ty pohyby všech nebeských
těles musejí do sebe zapadat
s neomylnou přesností
Tak se Franto polepši
ONO VE VESMÍRU NIC NEPOČKÁ

Učenec vysvětluje

Tedy bráno absolutně
všechno je relativní
Teoreticky vzato
každý fenomén
je faktem sui generis
je to genius loci
každého projektu
se zcela specifickými vlastnostmi

Pokud tedy meditujeme
o další trase
našich vesmírných bytí
musíme fakticky konstatovat
že může dojít ke kompilační
diversifikaci
s možnou regresí
což by mohlo retardovat
realizaci našeho projektu

Doufám že jsem to řekl
zcela jasně
to je materie
pro elementární
učivo fundamentální
scholy ludus

* * *

Kosmická rada žádá podporu
pro návrh projednaný ve sboru
starších aby pro všechny
státy co jich je v kosmickém prostoru
byla zřízena vesmírná unie
Podle nastoupeného trendu
musí být přihláška odsouhlasena
v referendu

Zvláštní zpráva z Nebeských listů

* * *

On byl číšník
a ona číšnice
Neseznámili se však
v žádné putyce
Ale potkali se jednou
cestou u Měsíce
On byl náměsíčník
Ona náměsíčnice
Nesměli se však vodit za ruce
Vždy jenom paže natažené vpřed
Pomalu dál a dál
a nemyslet na nohy
a nerušit ten rituál
jinak by spadli z oblohy
a kdo by je tam zase dal
A takto žili
tihle náměsíčníci
co potkali se cestou k Měsíci
a žádný z nich se řádně nevyspal
Při nočních službách
musela být okna uzavřena
a nesměli si zdřímnout venku zejména
Tak žili ti naši nešťastníci
co poznali se cestou ku Měsíci
Až jednou poznali
s úžasem unaveného siláka
že už je Luna neláká
víc nežli lidi v noci spící
Způsobilo to zatmění
Měsíc už neměl polovici
Ztratil celou tvář
A tak vyléčili se ti náměsíčníci
Už bez obav si i při měsíci
ruce podali
A za čas vyprávěli dětem před spaním
o svém dlouhém nočním stoupání
po stříbrném laně
až k zářícímu Měsíci
Však často vzpomenou si na ně
na ty dlouhé toulky
noční oblohou
Děcka se kolébají vratce
při měsíci
Ale zem je drží pevně
na nohou

Návraty

Při vystupování
mladíků a dívčic
ozval se dotaz
Co jste to tam vezli za školu?
Ale to jsou ti důchodci
co s námi odlétali
Během cesty omládli
o padesát let
A co ti stařečkové a stařenky
co na ně čekají?

To jsou jejich děti

* * *

Dávný problém omládnutí
během dlouhodobých cest vesmírem
To je Einsteinova
teorie relativity
vztahující se i na čas
náš osobní
i těch druhých na Zemi
A ještě to nikdo nepotvrdil
ani nevyvrátil

ČAS –
Čas – ta zdánlivě
jediná neměnná veličina
že by dokázala s námi
i takhle laškovat?
To se příčí našemu rozumu
a víře v neměnitelnost
všech časových údajů
Ale kdo ví
Středověk upaloval ty
kdo nevěřili
že kolem naší Země
se točí Slunce
A tak se možná jednou
sejdeme zase
se svými prapředky
a všechno si
pořádně vysvětlíme

Ikarovo snění

Letím a letím
se světem u nohou
letím stále letím
zářící oblohou
Předlétám ptáky
ti už nemohou
Jak je to krásné
vzdalovat se zemi
Vznášet se vznášet
nade všemi
Do očí mi však
více světla vniká
Oslnivá záře
která nezaniká
Šíří se vzrůstá
dále a dále
Plní oči ústa
neustále
A krev těžkne
v téhle záři
Skoro se krev hustá
v těle vaří
Budím se zpocený
a vysílený
z probraného snění
Příště se to jistě
úspěšně už zdaří

Ikarka

V zástupu kočárků
vedle cestiček v parku
pětiletý diblík trhá sedmikrásky
a pár pampelišek
Jak ony má žluté jasné vlásky
ten neposedný smíšek
Za mámou běží S nákupem
ručičkama mává tam a sem
jako by ptákem byla
Možná se Ikarova sestra narodila
Přeji té malé štěbetalce
aby se jí přání naplnila
pobývat v dálce
V nedohlednu výšek
tam v modru nad námi
Jako letuška
barvy pampelišek
mezi hvězdokupami

Ikaros

Na našem dvorku
v zimě či horku
trénuje ptačí mávání
Zítra to zkusí na stráni
Řemeny pevně připnout křídla
a na záda je dát
Má je připravené v kolně
Dobře upevnit
Ale aby letěl volně
Pohybu lehkost mít
Plně se soustředit
Pár kroků
popoběhnout ze srázu
provést dokonalost odrazu
a už se vznáší
nad ohradou naší
Soused ho našel za zahradou
s odřenými koleny a bradou
Za týden se ale znova
jeho let bude opakovat

Ještě ikarovská

Vzdychl poeta kdesi tiše
To jsou pro mne bídná jídla
Dejte básníkovi křídla
a dobude hvězdné říše
Málokdy se zázrak stává
Jednou za sto let
Ale básník náhle vstává
perutěmi svých snů mává
a hned se dává v let
A nad zemí nadšen hlásá
Je to krása
vidět shora svět
Nevídáno
předletí i ptáka
zvolna naposled
Ale slábne tělo
docházejí síly
v dálce
se světlo pozachvělo
zůstal paprsek pobloudilý
Pád je vždycky věrný pýše
Poeto chtěls´dobýt svět
Začlo ti však kručet v břiše
a už plachtíš zpět

Vznášení

Vozíčkář Marek
v českém radiožurnálu říká
Když nemohu chodit
tak se vznáším
Létám na větroni
v Jeseníkách
Narůstají mi tam
Ikarova křídla

Ikare
zpevni křídla
ať doletíš k cíli
Pozdravuj skřivánky
Šťastný návrat
bratře!

Smíření

Dnes ráno
sotva jsem vyšel z domu
přivál mi vítr k nohám
zkrabacený list
I ptačí křídla
ať vzlétnou sebevýš
pokorně se zase vracejí
k zemi
Ovoce sklizeno
Pole osiřela
babička vypráví vnoučatům
co bylo a co bude
Ať ti mladí vzlétnou
dál než my
A pak se pokorně vrátí
k rodné zeměkouli
Vše končí
A přece
Všechno zase znova
nově začíná

P. S.
Z těch tisíců let
tlení v hřbitovech
vylétá vždy znova
jásavý trylek
kosmických písní

21. 6. 2003

Jednou za rok
každý tleská
Nejdelší den
to je dneska
Tma se vzdálí
podnebeská
Slunce pálí
na zem Česka
Prapor do prostoru pleská
Dohlédnem dále do vesmíru
aspoň dneska?

Po sklizni

Prázdno v širém kraji
Podzimní ptáci odlétají
V ramenou chvění
hrbolků zakrnělých
Zas viset u zobáku
velebných bílých ptáků
Vracet se k prvotnímu letu
zamávat bezstarostně světu
Kdy s ptačími perutěmi
vzlétnem nad společnou zemí?
A skřivánci
co vznášejí se nahoru
nám zprávu podávají
o tom prostoru
který tam nahoře čeká
i na člověka

Mládí

A co my s nitrem které zraje
když dálka k nebi nesmírná je
a křídla k letu sílu nemají
Podzimní vítr vane po kraji

* * *

Ta dávná touha
s ptáky soupeřit
i cesta k nebi dlouhá
se dá pokořit
Když ne vlastní silou
tedy vypůjčenou
Oblohou modrobílou
letouny se ženou
pomalu se vznášejí
nad polí strakatinou
A nesou naději
rozdychtění plnou
A potom nahoru raketoplány
Kosmického prostoru
chceme být pány
Jen pozor při tom náporu
daleko ve vesmíru
na černou neznámou díru
v které se ztrácejí
plány nadějí

V hukotu kosmomotorů
chovejme skromnou pokoru

* * *

Loučím se s tebou papíre
ty nedostupný vesmíre
tak blízký našemu snění
Lampy už zhasly Skončilo představení
Cirkusu plachta už se balí
ten kouzelný svět který v dáli
zve nás do kosmické manéže
Slyšíš ržání hvězd
Souhvězdí soutěže
a klaunských čísel přemety
Najdeš tam jiné tvory?
Člověk tam mezi hvězdné velehory
přece snad jednou doletí

* * *

Co ještě dodat
Ctíme průkopníky
VERNA s NERUDOU
ale jsme na začátku
ekliptiky
A spíše humorem a satirou
se přeneseme do dáli
jak nám tu cestu ukazovali
předchůdci
v čele s Janem Nerudou
P. S.
Vylíhlá ptáčata
škobrtavě jdou a jdou
Jen jedno nechvátá
Nechává za sebou peruťku bolavou
Vyletí v krajinu přeširou?

* * *

Na podzim
děti na celém světě
pouštějí draky
Pokusy o let
odvážných človíčků
spojených pupeční šňůrou
s rodnou zemí
Ta věčná touha
letět výš a dál
do neznámých hlubin vesmíru
Zatím si s dětmi skládáme
vlaštovky z papíru
Ale jednou vyletíme nad oblaky
nad všechny světa ptáky
Tak kroužit dálkou hbitě
Nedorostlá křídla
ještě nepustí tě

Ale vyrazíme
vše už je připravené
Poletíte s námi
viďte
Mistře Jene

Poselství

Ještě mnoho východů slunce
spoluzemšťanům

U mne už převažuje noc

Ale nevzdám to

I slepý mravenec
bojuje se stébly trávy
Držím vám palce
Vesmířané

Čestmír Vidim