Po čtyřech letech se vrací na digitální scénu revue, kterou netřeba nijak zvlášť připomínat: ve spisovatelské veřejnosti nakonec patřila k periodikům sledovaným a diskutovaným. Stačilo k tomu především jedno – upozornit na poslání už dnešních literárních generací prosadit krásné slovo na Internet, v kyberprostoru, totiž jako složku kultury toho člověka z civilizačního rozcestí, jemuž už v současnosti každodenní věcné informace, estetické vjemy a uspokojení kulturních potřeb zprostředkovává především, právě že především technika. Za předpokladu už vbrzku a neodvratně drtivě převažujícího počtu domácností zcela samozřejmě vybavených počítačem po většinu dne (ne-li nepřetržitě) připojeným k Internetu považujeme takové úsilí za smysluplné. Což již nejsou na úpatí českého Parnasu tvůrci v literaturymilovné komunitě známí právě z monitorů PC?
Jiná tudíž nebudou v následujících třech letech ani nová čísla Chůdových kořenů. Završíme jimi projekt Taxus Bohemica a zároveň tím dopíšeme celý historicko-kulturní vzkaz tohoto literárního serveru. Je jím filosoficko-umělecký dokument o příchodu české kvalifikované literatury na digitální scénu v prvním desetiletí dvacátého prvního století.
Ale obnovili jsme Chůdové kořeny i proto, že v českém kulturním prostředí je pro ně pořád místo. Literatura se nikterak netěší masové pozornosti recipientů a spisovatelé začasto nemívají dost prostředníků, kteří by je zbavili už i anonymity tvůrců. Budou tedy Chůdové kořeny místem setkávání spisovatelů sjednocených osudem a možnostmi literatury našich dnů. Ne naposled zprostředkují virtuální komunitě, při tomto serveru od roku 2000 vznikající, další vzájemné poznávání – to vůbec nejpravdivější, vždyť skrze tvorbu.
A chtějí být Chůdové kořeny čtivem takového čtenáře, který u toho všeho touží a dokáže být – neboť vnímavý k obecným společenským vývojovým proudům na planetě, která je naší rodnou. A revue sama bude krásnou literaturu do kyberprostoru nejen přinášet, ale také monitorovat její přibývání na jiných webových stránkách.
Třebas to může znít neskromně, půjde nám též o osvětu dvacátého prvního století. Chceme v prostředí literárně činné veřejnosti přispívat k popularizaci věd, stavějících lidské existenciální do nového a nového světla.
V neposlední řadě nastane čas, kdy připomeneme literární klasiku, s níž jsme vyrůstali a prošli několika desetiletími toho století, v němž nové existenciální už klíčilo, a nás nyní, ve století dalším, postavilo před společenskou poptávku po adekvátních filosoficko-etických náhledech.
Vítejte v Chůdových kořenech.
Miroslav Vejlupek