Přeptáváte se na informaci z prvního letošního čísla Chůdových kořenů: Opravdu bude obnovená revue vycházet pouze tři roky?
Je tomu tak, a neříkejme bohužel, neříkejme bohudík.
Když na sklonku roku 2006 svitla naděje, že bude elektronické periodikum opět vycházet, přijal jsem to s opravdovou radostí. Byl jsem to totiž já, kdo veřejně slíbil v Listech Písecka (Start internetové literární revue 18. 3. 2002) a v Píseckých postřezích (Chůdové kořeny poprvé 24. 4. 2002), že „čtvrtý, poslední subprojekt rozsáhlého internetového útvaru Litterate bude vycházet třikrát ročně po dobu pěti let“. Ze snadno spočitatelných patnácti čísel však vyšlo pouze sedm, to sedmé 2. února 2004.
Čísla, která jste si přečetli letos, jsou tedy dílčí splátkou dluhu.
Několik slov obecně: jsme účastníky a zároveň tvůrci epochy, pro niž je charakteristické přechodné prolínání dvou typů civilizace. (Právě se dožívá plnoletosti první generace těch, které předmět informatika vybavil předpokladem zvládnout životní podmínky století, v němž se spolužití člověka a inteligentních (pří)strojů stane rozšířenou samozřejmostí.) To plodí polemiku, nevraživost, nepřátelství.
Tak právě konflikt doby chtěl, aby těch patnáct čísel literární revue nevyšlo v nepřetržitém sledu, nýbrž naopak vynutil si čtyřleté mezidobí, v němž ovšem cesty society vedly po směru permanentní revoluce technologií. A tak i čtyřleté mezidobí (mezidobí sedmého a osmého čísla Chůdových kořenů) mi přineslo zkušenosti s jednáním a myšlením literárních autorů, které – samozřejmě zjednodušeně – rozdělím do dvou skupin.
Do té první řadím tvůrce, kteří vůbec nezaznamenali, že revue již nevychází a dál posílali svá rukopisná i tiskem již uveřejněná díla. Jinými slovy: tito autoři neměli počítače připojené k Internetu, ale už dospěli k přesvědčení, že také v kyberprostoru na ně čeká recipient.
Názorovou hladinu spisovatelů z druhé skupiny nejlépe charakterizuje výrok jednoho z nich: „Za čas bude literatura jenom na Internetu.“ Tito spisovatelé seznali, že revue již nevychází, ale věděli o internetové Edici hostů. (Na rozdíl od Chůdových kořenů ediční činnost pokračuje na stránkách www.v-art.cz nepřetržitě.) Co je příznačné pro mezidobí čtyř jar a co potvrzuje jeden ze stěžejních konfliktů doby jako proces, je ta skutečnost, že dnes čtenáři najdou v Edici hostů též tvorbu několika autorů, kteří v roce 2003 patřili do komunity spisovatelů a funkcionářů vyvíjející na tehdejší Občanské sdružení V-ART nátlak, aby zastavilo vydávání elektronických knih, neboť to ohrožuje dotace do sektoru produkujícího knihy tištěné. Dnes je na postupu digitalizace nejen historicky cenných tisků, ale také děl klasiků dvacátého století, a přibývá spisovatelů spravujících vlastní internetové projekty či alespoň blogy, kde nabízejí nejen informace o sobě a o knihách, které vydali, ale už i svoji digitalizovanou tvorbu. To je důležitý vývojový mezistupeň, na jehož nestrnulém konci nejpravděpodobněji bude společnost individuí čipově připojených k síti. Že v kultuře takových bytostí bude mít kdovíjak významné místo slovo po gutenbergovsku šířené, to si lze sotva, sotva představit. Literatura a formy jejího šíření zkrátka jsou neoddělitelné od evolučního pohybu inteligentního života pozemského původu.
Obnovené Chůdové kořeny jsou tentokrát dílčí součástí digitálního útvaru Taxus Bohemica a ten zas Prácheňských rezonancí, serveru, majícího ambici být rozsáhlým filosoficko-uměleckým dokumentem o příchodu české kvalifikované literatury na digitální scénu a k tomu ještě ambici druhou, o nic nepatrnější: nabídnout diskutérům ke studiu konkrétní elektronické dílo. Dnes se tedy uzavírá jen další ročník revue. Myšlenka a úsilí trvají.
Miroslav Vejlupek