„Utápíme se v banálních stereotypech a v banálních formulacích. Tušíme, jaké otázky bychom si měli klást (o smyslu života, o našem postavení ve světě i ve vesmíru, o umění komunikace, o etických zásadách), ale protože na ně není jednoznačná a přístupná odpověď, raději si je nepřipouštíme.“ Myšlenkou Zdeny Bratršovské a Františka Hrdličky (Soumrak utopií; Britské listy 27. 12. 2007) nevstupujeme do prvního letošního čísla Chůdových kořenů jen tak pro efekt. Na titulní straně revue se pravidelně dočítáte, že jde o projekt popularizačně-osvětový a bilanční. Za osvětový ovšem považujeme celý server Prácheňské rezonance 2000 – 2010 a že sama obnovená revue může též bilancovat, to už je z přičinění literárních tvůrců prolomivších ledy myšlenkového ustrnutí. Což není na počátku tisíciletí průkopnickým činem tvořivá sebeprojekce v kyberprostoru? Pořadatelé stránek www.v-art.cz mají sdostatek zkušeností, jaká rezervovanost vůči Internetu ve společenství literárních tvůrců existovala, a proto každý – proč neříci? – odvážlivec, který vybočil z řady, je hoden úcty za průkopnictví.
Mistrům krásného slova, jimž lidská a tvůrčí odvaha nechyběla, se dnes, v nachylujícím se prvním desetiletí třetího tisíciletí, kdy uživatelů počítače a Internetu několikanásobně přibylo, dostává odměny: jsou či mají šanci být neodmyslitelnými pojmy v kyberkultuře, jež je předzvěstí kvalitativně nové civilizace. Pranic nevadí, že spisovatelé zpřítomňují na Internetu i tvorbu z doby předpočítačové – sám Internet stereotypy zbourává a k nepřežitým existenciálním sebenazřením společnost neodvratitelně přivádí.
A tak: Jakkoli na naše postavení ve světě a tím spíše ve vesmíru není jednoznačná odpověď, jak Bratršovská a Hrdlička píší, připouštíme si, že literární tvůrci publikující na Internetu jsou tvořivou součástí evolučního proudu společenského, jako sama literatura vždycky byla a vždycky bude. Literaturu nic nepoškozuje tak, jako lpění na staromilských klišé.
V životě individua se střídají období sebedůvěry s obdobími pochybností. Všechna jsou však vkladem společenskému celku. Právě z tohoto vkladu si societa vybírá a vybere vždycky.
A tak – i dnes vítejte všichni.
Miroslav Vejlupek