Letopočet spočítal bilanci: v tomto roce se uzavře první dekáda jedenadvacátého století. Pro nás, kteří jsme členy Prácheňského syndikátu V-ART Horažďovice – Písek, to ovšemže znamená, že i naše dílo se uzavře.
Před jedenácti lety jsme si předsevzali popularizovat elektronické médium v obci tvůrců kvalifikované literatury a dosvědčit příchod této obce do kyberprostoru – v miléniovém roce a pak v celém prvním desetiletí nového věku. Dnes, kdy se s uveřejněním prvního čísla Chůdových kořenů ročníku 2010 ohlížíme, máme za to, že také zásluhou serveru Prácheňské rezonance je překonáno liché tvrzení, že Internet nabízí jen snůšku literárního braku. (Jen vzpomeňme na konec devadesátých let!)
Pohrdavé ignorantství vystřídala na konci první dekády vítězoslavná euforie a nadhled jen na krátko dohlédnuvších: prý se nenaplnila proroctví, tištěné časopisy a tištěné knihy vycházejí dál a dokonce ve větším počtu titulů!
Třebaže jsme na literárních serverech nezaznamenali věštbu rychlého zániku tištěných médií, domníváme se, že éra přežívání papíru již odstartovala a že jedenadvacáté století bude svědkem globální a bezvýjimečné kybernetizace společnosti. Ani nemůže být jinak: na planetě Zemi přece přibude vyspělá inteligence technologického původu a bude-li s ní chtít inteligence původu zoologického komunikovat, tím spíše když spolupracovat, pak jedině kybernetickým propojením. Kdežpak by v takové formě pozemského inteligentního světa obstál papír! Taková prostě je evoluce inteligentního, inteligentního ve sluneční soustavě majícího domov a za periferii mléčné dráhy dohlédnuvšího. Právě proto server Prácheňské rezonance vyrostl na ústřední filozoficko-etické myšlence prezentovat uměleckou literaturu jako jednu z forem tvořivé produkce člověka-kosmické bytosti. Pamětníci vzpomenou, že takováto idea se vinula především literárně-výtvarným útvarem Litterate (2000 – 2004) a že právě tento projekt to byl, který vyvolal nepřátelskou odezvu bohorovných.
Otevřený konflikt s kaprály (ať už zvolenými, ať samozvanými) v občanském sdružení Obec spisovatelů jsme ustáli nezviklaní. Jsme naopak hrdi na – v literárnětvorné societě – vpravdě historický myšlenkový konflikt, protože zejména v konfliktním se může zrodit netuctové, na pouhé digitalizaci napsaného nestojící.
Vítejte tedy i v novém ročníku Prácheňských rezonancí. Čtrnáctým číslem revue Chůdové kořeny přinášíme tvorbu především těch autorů, kteří jsou v kyberprostředí už doma.
Na vás, na videočtenářích teď je, abyste vy rozhodli, jaký to všechno má smysl. Poslední slovo přece patří opět vám.
Miroslav Vejlupek