Moje,
tvoje vlasy –
řeka proudu přivyká si.
Tvoje,
moje dlaně –
jsme zažíháni, planem.
 
Moje,
tvoje ústa –
ještě zůstaň.
 
Hřeješ, tak mě hřeješ,
až mi je zima,
prozradíš, když střídám
savany, planiny, stepi,
v žíznivém běhu
téměř slepý.
 
Co mě zlomí?
Když tvé tělo,
tvůj hlas ani dech
víc mému neodpoví.