Tiché hovory
 
Na písečném pobřeží žízně
rozkládáš prvotiny myšlenek
bez ohledu na barvu ticha
přebíráš se v tom co bylo již řečeno
a vtlačeno do sbírek klasiků
Ještě jsi mi neřekla
ani slovo frázi vyznání
v zubech drtíš výměšky z knížek
ze všech přečtených knihoven
a myslíš
že polibkem vyslovíš všechno
co ti balancuje
na rtech

Rozstonaly se květiny
 
Hračky a něžná slova
Houslový klíč byl pověšen
a černé housle hrají
pláč ve verších
Z nebe se snáší anděl
k děvčátku o berlích

Cesta slepců
 
Nevidím tu žádné obrazy
Holé zdi mučíren
na tváři
pálí červené kohouty
Vlčí matka požírá kůzlátka
Na dlani zemřelých předků
třese se zimou
klobouk a pod ním lebka
vhozena do hrobky pláče
 
Strach tělem naděje prochází
boří slunce
ve jménu něžnosti
očekávaje
nastolení tmy
 
Rachot je v transu
zve do katovny
Bezruký dirigent
dojídá zbytky
z ohnivého ptáka
Topinka se snídá jen tak
 
Křížová cesta je
trním zarostlá
a Ježíš
čeká v zastavárně
vedle dřevěných jesliček
Někdo ho snad pozná

Rezavý lev
 
Umlčené zvony zvoní
do záře zapálených hranic kacířů
do falešných proslovů intrikářů
Špinaví husité jako uhlíři
pálí hostie bez svatého práva
Hluší a slepí
urození i stateční
bortí oltáře a hory
Ze žaláře umučených schovává se vítr
pod kořeny stromů
do putyk a veřejných domů
aby
opilý český národ si hrál
na partyzány s kurtizánami
Plazí se had
do všech sněmoven kuplířů
Kolik falešných písní
bylo napsáno za kus chleba
na vlajky z květin
a černé smuteční pásky
Podlomená záda krvácí
na oltáři bez hostie
Pouze blahoslavení svatí
občas berou naše práva
za svá
Tak jako ty
Anežko Přemyslovno