Hana Gerzanicová
Lidská řeč
(Několik myšlenek o řeči v dnešní době)
 
Řeč je komunikační prostředek mezi lidmi. Není to ten jediný prostředek komunikace, ale ten nejvýstižnější. Dále je lidská řeč výrazem lidské osobnosti – neboť navzájem komunikují různými způsoby i ostatní živé bytosti –, ovšem řečí se právě lišíme a též privilegujeme jako homo sapiens.
   Řeč byla před písmem. Ještě než byl tento sdělovací způsob vynalezen, lidé se již "domlouvali".
   Fenoménu řeči bych chtěla věnovat pár řádek. Je mnoho řečí, čili jazyků světových. Národy i skupiny lidí se rozlišují svým jazykem. Jazyk tak nese i národní rysy a jakýsi národní charakter. Chceme-li se domluvit s jiným národem či skupinou, musíme se jejich jazyku naučit.
   Každý národ je hrdý na svůj jazyk, na svoji kulturu. Též my máme být na svoji mateřštinu pyšní a máme si řeči svých otců vážit a správně ji používat. Proč to píši? Stručně ze dvou důvodů. První důvod: zaměřme se na srozumitelnost řeči. V dnešní době si totiž "hrajeme" se slovy, pojmy, větami, frázemi a hledáme jakési nové výrokové cesty, nová slovní skupenství – protože, zdá se mi, snažíme se vytvářet něco "NOVÉHO", co tu ještě "nebylo"... Slovní "experimenty" jsou nejvýraznější v moderní poezii.
   Nemám právo kritizovat umělce a jeho výtvory, nejsem literární kritik. Píši jako člověk, který prostě chce používat slova tak, aby sdílely nějaký cit, představu, pojem a podobně. Jednoduše chci rozumět čtenému. Pochopit vzkaz, který slova podávají. Dovoluji si položit filozofickou otázku některým moderním básníkům: "Pro koho píšete?" Má to být "umění pro umění" nebo píšete pro čtenáře? – – –
   Druhý důvod je podobný: Opět jde o srozumitelnost řeči. Ovšem o srozumitelnost v trochu jiném slova smyslu. Tato srozumitelnost nebo nesrozumitelnost se týká jaksi lidské vzdělanosti. Jak jsem na počátku řekla, je řeč prostředkem komunikačním. Mluvím-li nebo píši nesrozumitelně, k čemu taková řeč slouží? Člověk méně vzdělaný snad právě i méně rozumí, tudíž obyčejná, jednoduchá a jasná řeč je řečí primitivní? Je tomu opravdu tak? Je to primitivní, méně vzdělané, méně inteligentní vyjádřit se jednoduše, prostě, srozumitelně? Je hromadění komplikovaného jazyka výrazem vyšší inteligence?
   Myslím že nikoli. Naopak, vystihnout něco stručně, jasně, srozumitelně    je často obtížné.
Někdy mám pocit, že nejasnou, komplikovanou řečí na sebe někteří chtějí upozornit, zviditelnit se a uvést druhé do stavu "já jsem ještě na té výšce inteligence"... A tito obyčejní lidé, mezi něž se řadím i já, se dokonce obávají prozradit, že tomu či onomu nerozumí. A tak dnes opravdu mnohému modernismu nerozumím.
   V české řeči máme slova, která v dnešní době zaměňujeme za slova cizí, hlavně anglikanismy. Nemluvím zde o moderních vymoženostech, které se musí jmenovat novými názvy. To ne. Jde o slova, která v češtině máme. Tak například "zastávka" – proč tedy "STOP". Inu, jsme teď mezinárodní!!!
A takových slov by se našlo, někdo by mohl vytvořit nový dvoujazyčný slovník!
Snad píši srozumitelně – doufám. I po desítkách let v Austrálii snažím se rozlišovat mezi řečí anglickou a českou. Snažím se neplést české výrazy do angličtiny (myslíte, že by je Anglosas přijal???) a opačně – anglické do češtiny. Snažím se mluvit prostě. A ono je to všechno nakonec prosté – i pod všemi těmi ozdůbkami, třásněmi a cukrlátky je jednoduchý lidský tvor a život.
   A o to tu vlastně jde: Komunikovat darem řeči s člověkem.