Útěky pod čárou ponoru
Časová smyčka
kolem krku zatažená
zase vrací tě
do sladkosti mládí
Jenomže vstupné
je dražší
den ode dne
a návraty z ráje
vzpomínek
stále víc bolí
když se protahuješ
zpátky dírou
do dimenze stárnutí
Operace
Amputovali mi lásku
Celkem bezbolestně
Ani stopa po řezu
ani kapka krve
ani narkóza soucitu
ani svorka útěchy
ani stehy naděje
– prostě nic
Jen to tak slabounce chřuplo
jako když zakroutíte krk
holouběti
A zůstala jizva jistoty
že dnes už neodletí
Večer nejštědřejší
Stokrát oprášené těšení
trochu pomuchlané zpod polštáře snů
do kabátu chvíle vklouzlo
Hrstka přání splněných
most do bláta všedních dnů
– v jednom večeru zakleté kouzlo
Štědrosti dlaň a touha jak bílý sníh
tlukot srdce srovná na chvíli
do rytmu zvonů vánočních
něžných jak křídla motýlí
Ztrácím tě
Láska má chutě dravce
a něhu anděla
Výstřel co mlčí do ticha
Stopy odevzdání na náplavce
Touha žíhaná do běla
Křeče nasadí do břicha
Láska má pověst poběhlice
a dar odpouštění
Loď která nedoplula
Hlad zakousnutý do krajíce
v úzkosti zuby cení
A krev odtéká do minula
Samota
Slova na kost holá
dospěla k bolesti
a čas omdlel
na vteřinu
Odmítá gesta
a duši osahává
Načerno barví
plivnutou slinu
Rozdroben v soumraku
zážitky rdousí
Vzpomínkám
přičítá vinu
To jsme my
Své touhy a přání
spalujeme v plamenech
večerních ohňů
a popel pak na zalomeném palci
neseme do betonového světa
všedních dnů
Svou revoltu
oblékáme do khaki
a otevřeným nebem
nad hlavami ve spacácích
proletí naše kometa naděje
Umělci historické oblasti prácheňské na planetární digitální scéně